Hříšný vlk


Tajně jsem milovala Láďu alias Hříšného vlka. K dvacátým narozeninám si připravil krásnou hostinu v chatě mezi lesem a čerstvě pohnojeným polem. Trabantem si sem přivezl sud dvanácti stupňového piva a jelikož nikdo z přítomných nebyl odborník na otvírání sudu, pivo po naražení zůstalo pouze pěnou a vypěnilo do obhospodařeného pole a opilo močůvkovou vůni tak, že se stočila na sever od nás a my se konečně mohli nadechnout a vzpamatovat a zajet koupit dolů do hospody plechovkáče, aby měl vlk oslavu hříšnou, jak se nesluší a jak by být nemělo a musí být.
K narozeninám jsem mu věnovala velkou skleničku pomalovanou téměř svatými obrázky. Usmála jsem se na něho, popřála mu vše nej a podala mu dárek.
„Na tady máš něco na hormony. Jeptišky.“
„Co?“ koukal na mě jako na blázna, protože to by nečekal ani ode mě. Pomalu si rozbalil skleničku, čučel na ní jako vyvoraná myš, nechal si podat otevřenou plechovku piva a nalil to do sebe. Nespustil dárek ani na sekundu z očí. Dopil poslední kapky, odhodil prázdný plech na zem, utřel si rukávem šedého nátělníku rty a zajásal.
„Týý brďo, podívejte se všichni, tomu říkám dar z nebes!“
Všichni se přišli podívat, tajemně se usmívali a povzdychávali. Museli být zcela unešeni, protože z jeptišek tu byla jen barva černých hábitů. Obrázky byly černé, stínované a místo jeptišek se na sklenici svíjeli černí muži a ženy v dvaceti netypických sexuálních pozicích.
Láďovi dárek udělal obrovskou radost. Sklenička ho zaujmula natolik, že si do ní přelil pivo z plechovky. Chtěl si se mnou připít a obrátil se ke mně. Usmál se, radostí mě obejmul a z lásky políbil první pozici na skleničce, která mu přišla do líbací cesty.
Sklenku miloval víc a víc a stále si do ní přeléval plechovkáče.
Když byl hodně opilý a nastala tmavá bezhvězdná noc, zakopl o sáňky, které měl místo lavičky na sezení a upadla mu jeho nová láska. V rukou Ládi nikdy žádná láska dlouho nevydržela. Využila první příležitosti a rozbila se mu. Nevzdával se. Láďa bojoval s rovnováhou a podařilo se mu sklonit se a naposledy si užít. Pomazlil se se střepy vášní, co trhala kůži. Krev měl všude. Křičel „hnusná sklenice“ utíral si ruku do kalhot a rozdupal ještě víc obdržené erotické sklo.
Ráno se polo-vystřízlivělý probudil a zase křičel „hnusná sklenice.“
Jenže se nedíval na žádnou sklenici ani na její zbytky v trávě, ale na mě.
A já ho přestala mít ráda, protože děsně nadával a navíc nevinným. Rozčiloval se, že kvůli mě má krev i v rozkroku a manželka si bude myslet, že jenom neslavil a neobjevoval krásy matičky přírody, ale zase zkoumal panenské blány, které měl přísně zakázané.

<<< Osel 

-strana 12-

« Autor sešitu »

Shaylen
 
 

Další díla autora:

Shaylen píše (a publikuje na našich stránkách) kromě krátkých próz také básně.