| |
Dům i strom máme
Mé hodiny tikají
Chci děti, Majku!
„Je mi třicet Majku. Je nejvyšší čas vzdát se patnácti hodin u
PC a televize, osmi hodin spánku a jedné hodiny vysedávání na
záchodě a čtení časopisů.“
„Kdo to vydrží?“ dostala se mi odpověď, „mám čas na PC, tikat
nepotřebuju. Mně žádný hodniny netikají, tobě by taky netikaly,
kdybys neměla v ložnici strašidelný budík.“
Strašidelným budíkem myslel ten náhradní „Budík“ kdyby ostatní
dva selhaly (na mé straně postele a na Majkově) a museli bychom
mnohem déle snídat než obvykle. Do práce jsme nechodila. Majk
také ne. Majk se ujal titulu „živitel rodiny“ a řídil svou firmu
mailem. Byl programátor. Od pravidelného vstávání se rychle
odvyká a tak musel nastoupit tvrdý režim strašidelného budíku.
Pípací budíky snadno zaspíme. Majk si myslí, že mu pípá
chobotnice Jíjí body a já myslím, že pípá návštěva a schválně
nejdu otevřít.
Strašidelný budík jsem umístila dva metry od postele do velikého
hrnce na guláš. Když uplyne patnáct minut od posledního pípání
na nočních stolkách. Strašák začne drnčet a Majk vyskočí jako na
poplach, protože trpí drnčením opravdových poplachů z kurzů ze
školy na požárníka (budík leží samozřejmě stále na jeho straně
)- já se leknu, kam Majk skáče a vzbudím se také.
„Majku, ale biologické hodiny.“
„Hmm, aha,“ řekl a mlčel.
„Tak co, Majku, jóó?“
„Nééé. Děti né. Ještě ne. Mám plno práce a plácaly by mi do
klávesnice.“
„Mohly by plácat do mojí,“ navrhovala jsem a obhajovala je tím
ještě před narozením, „jenom dvě Majku, holčičku a kluka.“
„Dvě? Najednou?“
„No, když se ti to povede.“
Majk řekl, že o tom bude přemýšlet, abych zatím psala třeba
básně pro děti a nechala ho v klidu.
Psala jsem týden básně pro děti a Majk nic neříkal. Šla jsem se
mu připomenout a přednesla mu dvě dětské básně:
Spadla višeň na jahodu
Děti! Nešlo o nehodu
Šťopku silně přiškrtila
Její život ukončila
Majk poslouchal ze zaujetím a nic neříkal. Sundal si brýle a
potom, co si vyslechl druhou báseň ve znění:
Šnečku, šnečku vystrč růžky
Dám ti stovku
Kup si tužky
Napíšeš mi malou báseň
Kdo z vás chce být
Dnes na másle,
si promnul čelo. Celý obličej si položil do dlaní, pak si plácal
na obličej zlehka rukama , jakoby si dělal osvěžovací masáž a
řekl mi vážně: „Tohle přece nejsou básně pro děti.“
Tvářila jsem se smutně a pokrčila rameny.
„Je to s tebou vážnější než jsem si myslel,“ odmlčel se a pak
řekl „Vrhneme se na ně!“
Radostně jsem ho obejmula a přesunula se do kuchyně. Tam jsem
chvíli poskakovala kolem stolu a roztrhala papírky s básněmi.
Věděla jsem, že tyhle zaberou. Majk myslel, že jsem v hluboké
depresi a myslím jen na nejhorší.
Byla to však promyšlená taktika. Z posledního šuplíku v kuchyni
jsem z pod receptů vytáhla schovaných padesát stran popsaných
básněmi dobře končícími a opravdickými dětskými a poslala jsem
je do nakladatelství „Maminky dětem“
Můj rukopis „Láska přede jako kotě“ nadchl vydavatele tak, že
říkal, pokud do příštího roku nezkrachuje, tak to vydá!
A my už příští rok budeme nejméně tři!
<<<
Obsah
Drsná hra >>>
-strana 2- |
|
« Autor sešitu » |
Shaylen
Další díla autora:
Shaylen píše (a publikuje na
našich stránkách) kromě krátkých próz také
básně.
|
|