Zas se
zavřeš ve své tvrzi
tam, kde
kontrolu neztratíš.
A já vím, že
Tě to mrzí,
z výšky věží
trpíš závratí.
Slova
neprorazí tlusté stěny,
marné je se
ptát, co bude pak!?
Bylo by jen
hloupé snění
věřit, že se
lidé mění.
Přes to
nejede vlak.
Proti Tvému
chladu stojím,
já zkřehlý
rytíř bez kříže.
Svých
pochybností se bojím,
s vytrváním
mívám potíže.
Nejsem Tvůj
princ vyhlížený,
do teplých
citů táhnu jako pták.
Bylo by jen
hloupé snění
věřit, že se
lidé mění.
Přesto to nejede vlak.
<<<
Píšu
Pouštím
>>>
-strana 15-