Stesk!

 

Hledám Tě,hledám a nenacházím.

Zlomit se nedám, přesto jsem pln černých sazí.

Uprostřed temných stěn,v nichž ozvěnou zní Tvůj smích,

sedím a je to až groteskní…řekl bych.

 

Rty Tvé cítím jasně na těch svých,

a přesto je to jenom vzduch.

Sám sobě se rouhám

a co na to asi říká Bůh.

 

Očima bloumám po Tvých obrazech,

které tu vlastně nejsou.

Tak trochu bloudím po svých snech

a ptám se – ty sladké,kde jsou?

 

Sám sobě ukrad jsem si náladu,

utopím ji v touze jako návnadu…

…Tobě…

…ke své vlastní zlobě.

 

Hlavní vrchní již pomalu sčítá útratu,

já stále vzpínám ruce k Tvému návratu,

jenž vyvěštěn mi stojí

uprostřed kola honících se stínů svíček.

 

Možná se bojí,

dvě je příliš mnoho těžkých víček…

…pro pochopení.

 

<<< Pouštím  Smutné ráno >>>

-strana 17-

« Autor sešitu »

Augustus
 
 

Další díla autora:

Autor píše poezii (Bílý sešit, Žlutý sešit, Hříčky a zaklínadla a sešit Rok) i prózu (Černá růže a drobné prózy), ale jeho články najdete téměř po celém časopisu.