Sviť slunce, na hrob mojí duše.
Řekl jsem netečně až suše.
Když pokládal jsem květiny.
Kdy naposled já měl jsem vidiny?
To bylo před tím než přejeli tě tramvají.
Ach, lidi z toho nadělají.
Nebylo nic, jen bodnutí a potom ticho.
Mé zbylé já pak nacpalo si břicho.
A šlo si domů.
Žije se dál.
Na pokrok básník ódy psal,
šašek se smál a dav si hrál.
Dnes příliš často umírají duše.
Řekl mi kdosi netečně až suše.