| |
Zahájím další ze svých
smutných rán,
vstanu a protáhnu si kosti
a krev vytryskne z mnoha ran,
protože ještě nebylo jich dosti.
Jen aby byl krásný klam vyvolán,
někteří staví vzdušné zámky.
Utíkej dokud jsou dveře dokořán,
než někdo nasadí Ti náramky.
S pocitem perverzní radosti
šlapeme po střepech svých snů.
V kruhu slávy a pádu snovosti
jsme vězni do konce svých dní.
A všude kolem stojí lhostejnost,
otvírá náruč davům dokořán.
Duše v tom zmatku zhubla až na kost.
To přišlo další z mnoha rán.
<<< Stesk!
Louka Alegorie
>>> -strana 18- |
|
|