| |
Měla jsem ráda osly všech druhů a barevných
odstínů, kteří se jen na naší planetě vyskytovali. Měla jsem je
ráda, protože mi bylo líto, že se jim tak hanlivě říká „osel“
když jsou milí, mají krásné roztoužené oči a dlouhé uši, se
kterými stříhají jako duše humoristů s vtipy a člověk se musí
smát a směje se a směje, až mu svět připadá nesmírně krásný,
dokonalý a neopotřebovaný.
Jenže než jsem jela na dovolenou na Korsiku, měla jsem v
databázi oslů pouze třicítku viděnou v televizi a čtyři osly
viděné v ohradě v zoologické zahradě. Tedy žádný přímý kontakt s
oslí duší a myslí.
Na ostrově u Korsiky jsem se konečně dočkala a setkala se s ním,
jak na dotek kůže tak i inteligence, protože zde měli za hlídače
osla. Opravdového čtyřnohého osla!
Osel vyčkával až přirazí loď turistů a každého přicházejícího
pozdravil pohybem hlavy a střihnutím uší. Lidé kolem něho
procházeli, usmívali se, někteří i pozdravili, ale kromě mě
nikdo nevyužil příležitosti přímého kontaktu a rozhovoru s milým
obyvatelem.
Já ho nejen pozdravila, ale i podrbala za ušima, poplácala ho po
hřbetu a na odchodnou jsem zažertovala „Oslíku, otřes se!“
Oslík se otřásl, sklonil hlavu a začal mě pronásledovat. Stále
mi byl v patách a mně se to přestalo líbit, protože se na mě
doslova lepil a já jsem si přece jenom chtěla na výletě
prohlédnout i něco víc než osla a křičela jsem na něho „Kšc!“
„Jedeš ty potvoro!“ a „Lehni!“, ale nereagoval, protože nejspíš
uměl pouze francouzsky a oslovsky a já nevěděla, jak se to
řekne.
Byl mi v patách tak, že mi šlápnul na modrou zavinovací sukni s
bílými květy a držel dokud nerozvinul úplně vše. Se sukní v
tlamě se vydal směrem ke svému uvítacímu stanovišti a dal mi
příležitost k výměně rolí. Nyní jsem já běžela za ním s
roztřesenýma nohama od špičatého kamení a ve spodním prádle a
byla jsem ráda, že dnes nemám tanga, ale bombarďáky a
pronásledovala jsem zloděje zavinovaček.
Osel se zastavil tam, kde byl zvyklý, jenže sukni stále
přežvykoval a nechtěl říct ani jednou „iá,“ ke kterému jsem ho
nabádala perfektní výslovností a hypnotizováním z očí do očí.
Vztekle jsem řvala „Iá iá iá iá iá iá....“ Myslela jsem, že
promluví a upustí látku dřív než rozpáře většinu nití, ale mé
myšlení mě zklamalo. Chvilku jsem zabloudila k úvaze, kdo je zde
větší osel. Bylo jasné, že kdybych měla uši nahoře na hlavě a
neoholila si dokonale lýtka, pronajmuli by si mě jako dokonalou
první dámu osla.
Lidský místní pomocník mě ještě stokrát nechal zaíákovat a pak
přistoupil až nechutně blízko. Okousával kus nějaké zelené kůry
a s plnou pusou mi anglicky sdělil, že na osla se nekřičí, ale
šeptá. A že se nemám bát, protože osla moje vnady absolutně
nezajímají.
Domorodec si mne prohlídnul dokonale od hlavy až k patě a došel
k závěru, že sukně je nejlepší dar, který mi může nadělit, abych
nevyplašila další zájemce o prohlídky kamenů. Podrbal osla za
ušima a začal mu do nich šeptat tajné oslí zaklínadlo. Osel
začal kývat hlavou, nasadil výraz, který má každý vítěz na
nejvyšším stupni a začal otvírat hubu. Místní domorodec uspěl,
osel byl naprosto přemluvený a upustil sukni.
S úsměvem jsem obdržela přežvýkaný kus a malou radu, abych si
příště nebrala modrou sukni s bílými květy, protože si osel
myslí, že rozkvetlo moře a na to on tady celou dobu čeká!
<<<
ČAS
JE BLÁZEN (V měsíci dubnu), S PŘÍCHUTÍ TATRANEK
Hříšný
vlk >>>
-strana 11- |
|
« Autor sešitu » |
Shaylen
Další díla autora:
Shaylen píše (a publikuje na
našich stránkách) kromě krátkých próz také
básně.
|
|