Černá růže



Ústřední báseň mého stejnojmenného románu.

Nádherná růže z křišťálu
bere si lesk od opálů.
Za šperky srdce zrádné jest,
skrývají lest, skrývají lest.

Ve dne úpal, v noci chladný dech,
mráz kreslí květy na oknech.
Můry tlučou křídly o stěny,
unaveny, opuštěny.

V městě se stíny prodlouží
a srdce v tichu zatouží.
Jenže to, co mu bere klid,
nemůže mít, nemůže mít.

Dávno již v půli cesty jdeš,
vyjde Ti vstříc však jenom lež.
A přání ve tmě zmateny,
cítí se příliš zrazeny.

Existence jsou si příliš vzdáleny,
už drtí mlýnské kameny.
Hloupost prosí krutost o milost,
zbývá jen zlost, jen žal a zlost.

…a růže černá jako noc.

 

<<< Louka Alegorie   Žal >>>

-strana 20-

« Autor sešitu »

Augustus
 
 

Další díla autora:

Autor píše poezii (Bílý sešit, Žlutý sešit, Hříčky a zaklínadla a sešit Rok) i prózu (Černá růže a drobné prózy), ale jeho články najdete téměř po celém časopisu.