Děti


Dům i strom máme
Mé hodiny tikají
Chci děti, Majku!


„Je mi třicet Majku. Je nejvyšší čas vzdát se patnácti hodin u PC a televize, osmi hodin spánku a jedné hodiny vysedávání na záchodě a čtení časopisů.“
„Kdo to vydrží?“ dostala se mi odpověď, „mám čas na PC, tikat nepotřebuju. Mně žádný hodniny netikají, tobě by taky netikaly, kdybys neměla v ložnici strašidelný budík.“
Strašidelným budíkem myslel ten náhradní „Budík“ kdyby ostatní dva selhaly (na mé straně postele a na Majkově) a museli bychom mnohem déle snídat než obvykle. Do práce jsme nechodila. Majk také ne. Majk se ujal titulu „živitel rodiny“ a řídil svou firmu mailem. Byl programátor. Od pravidelného vstávání se rychle odvyká a tak musel nastoupit tvrdý režim strašidelného budíku. Pípací budíky snadno zaspíme. Majk si myslí, že mu pípá chobotnice Jíjí body a já myslím, že pípá návštěva a schválně nejdu otevřít.
Strašidelný budík jsem umístila dva metry od postele do velikého hrnce na guláš. Když uplyne patnáct minut od posledního pípání na nočních stolkách. Strašák začne drnčet a Majk vyskočí jako na poplach, protože trpí drnčením opravdových poplachů z kurzů ze školy na požárníka (budík leží samozřejmě stále na jeho straně )- já se leknu, kam Majk skáče a vzbudím se také.
„Majku, ale biologické hodiny.“
„Hmm, aha,“ řekl a mlčel.
„Tak co, Majku, jóó?“
„Nééé. Děti né. Ještě ne. Mám plno práce a plácaly by mi do klávesnice.“
„Mohly by plácat do mojí,“ navrhovala jsem a obhajovala je tím ještě před narozením, „jenom dvě Majku, holčičku a kluka.“
„Dvě? Najednou?“
„No, když se ti to povede.“
Majk řekl, že o tom bude přemýšlet, abych zatím psala třeba básně pro děti a nechala ho v klidu.
Psala jsem týden básně pro děti a Majk nic neříkal. Šla jsem se mu připomenout a přednesla mu dvě dětské básně:
Spadla višeň na jahodu
Děti! Nešlo o nehodu
Šťopku silně přiškrtila
Její život ukončila


Majk poslouchal ze zaujetím a nic neříkal. Sundal si brýle a potom, co si vyslechl druhou báseň ve znění:
Šnečku, šnečku vystrč růžky
Dám ti stovku
Kup si tužky
Napíšeš mi malou báseň
Kdo z vás chce být
Dnes na másle
,
si promnul čelo. Celý obličej si položil do dlaní, pak si plácal na obličej zlehka rukama , jakoby si dělal osvěžovací masáž a řekl mi vážně: „Tohle přece nejsou básně pro děti.“
Tvářila jsem se smutně a pokrčila rameny.
„Je to s tebou vážnější než jsem si myslel,“ odmlčel se a pak řekl „Vrhneme se na ně!“
Radostně jsem ho obejmula a přesunula se do kuchyně. Tam jsem chvíli poskakovala kolem stolu a roztrhala papírky s básněmi. Věděla jsem, že tyhle zaberou. Majk myslel, že jsem v hluboké depresi a myslím jen na nejhorší.
Byla to však promyšlená taktika. Z posledního šuplíku v kuchyni jsem z pod receptů vytáhla schovaných padesát stran popsaných básněmi dobře končícími a opravdickými dětskými a poslala jsem je do nakladatelství „Maminky dětem“
Můj rukopis „Láska přede jako kotě“ nadchl vydavatele tak, že říkal, pokud do příštího roku nezkrachuje, tak to vydá!
A my už příští rok budeme nejméně tři!
 

<<< Obsah    Drsná hra>>>

 

-strana 2-

 

« Autor sešitu »

Shaylen
 
 

Další díla autora:

Shaylen píše (a publikuje na našich stránkách) kromě krátkých próz také básně.