Pouštím

 

Pouštím si Tě po kapkách

pomalu do krve.

Přece to není naposled

a už dávno ne poprvé.

Budeš zas jed

anebo vzácný lék.

Osude, co bys řek?

 

Rána se cítí zhrzená,

tak jako milenci.

Ti, co se sami probouzí,

přesto žijí ve spletenci

ze dvou duší,

které ani netuší.

Kdo první poruší?

 

Maluji si Tě havířkách

čistými barvami

a přece něco nedá mi,

myšlenky kryjí seznamy

toho, co není

a co by mohlo být.

Dá se tak vůbec žít?

 

Nezbývá než snít.

 

<<< Přes to nejede vlak    Stesk! >>>

 

-strana 16-

« Autor sešitu »

Augustus
 
 

Další díla autora:

Autor píše poezii (Bílý sešit, Žlutý sešit, Hříčky a zaklínadla a sešit Rok) i prózu (Černá růže a drobné prózy), ale jeho články najdete téměř po celém časopisu.