| |
Zavřen v místnosti beze světla
Mé vášně jsou tu se mnou
Sem nepronikne závan tepla
Když stíny na zdech blednou
Pusťte mě ven!
Můj pokoj, čtyři holé stěny
Pořád se na mě valí
V nestvůry černé proměněny
V mých představách mě pálí
Pusťte mě ven!
Když pronikne sem občas záře
Stínohra na zdech smutná
A planá náděj mizí v páře
Zklamání hořce chutná
Pusťte mě ven!
Možná je to ten nejkrutější trest
Já hledám provinění
Jak jsem však mohl něco provést
Jsem tu od narození
Pusťte mě ven!
Já celý život jsem jak v hrobě,
a není pro mě úniku.
Zlé prázdno kolem, horší v sobě.
Přemoci je tak na chvilku!
Pusťte mě ven!
-strana 3-
|
|
|