Plášť
Z myšlenek černých utkal jsem Ti v plášť.Ó, jaký kontrast, když ho oblékáš, Tvoří ta barva a Tvé plavé vlasy.
S úsměvem tajemným ho nosila jsi a možná ani nevěděla, že je ode mne. Přec to je jedno, kdo si vzpomene?
Vzpomínek stíny končí v zapomnění. Co se tím změní? Pouhé nic.
Setkání očí snad mělo být víc? Pohled těch očí, o nějž prý tu nejde. Ten, kdo z něj zmizí, ten i z mysli sejde.
Z myšlenek černých utkal jsem se v plášť. A Ty to nevíš, jen tajemně se usmíváš. Když mne za nocí chladných nosíváš, Jsem stále s Tebou – pro Tvůj smích i pláč.
-strana 8-
|
Autor článku Další autorova díla: Další poezie na našich stránkách:
|