Nicka: Redakční
výslechy dělá obvykle Mat, ale ty sis vyžádal přímo mě.
Proč?
Augustus:
Protože bavit se s mladou a velice krásnou dívkou pro mne
bude neskonale příjemnější. Nic proti Matovi, samozřejmě.
Nicka: Ale jdi,
ty lichotníku. Změňme radši téma. Obvyklá otázka, jak jsi se
dostal k práci v AAA Games?
Augustus: Zašel
za mnou lord Abak s tím, že se rozjíždějí nějaké stránky a
jestli bych do nich nechtěl přispívat. Jelikož jsem některé
zakládající členy redakce již z dřívějška znal jako velice
schopné a důvěryhodné lidi, rád jsem přijal. Poslal jsem pár
svých básní, se kterými jsem již tehdy sklízel jakés takés
úspěchy. Líbily se redakci i čtenářům a tak jsem nastoupil
na místo externisty, které jsem zastával až někdy do
desátého čísla. Teprve pak jsem byl povýšen na redaktora
v souvislosti s tím, že jsem se o dění v redakci začal
mnohem více zajímat a též nemálo angažovat. Je rozšířenou
fámou, že AAA Games je mým dítětem etc. Rád bych využil této
příležitosti a znovu zmínil, že NEJSEM ŠÉFREDAKTOREM ANI
NEKORUNOVANOU HLAVOU REDAKCE, i když mi takové omyly
lichotí.
Nicka: To je
pravda, ale já ani mnoho jiných si už dnes nedokáže AAA
Games bez Augusta představit. Mohl bys nějak specifikovat
svou funkci a nynější postavení v redakci?
Augustus: Tvá
slova mě těší. Ale myslím, že se o tom namluvilo už hodně,
jsem něco jako oficiální mluvčí a kdybych měl svou funkci
v redakci nějak specifikovat – konzul. V tomto se AAA Games
trochu podobá římské republice, jíž v podstatě řídili dva
volení úředníci (konzulové), kteří se zodpovídali senátu (v
našem případě redakci).
Nicka: Toliko ke
tvé pozici v časopise. A co tvoje místo na magové scéně?
Nedávno jsi vyhrál anketu o Největšího diskmagera. Někteří
lidé tě považují za osobu, která je na magové scéně nejdéle
a našlo by se určitě několik dalších „zaručených informací“.
Otázka tedy zní: Co ty na to? Usínáš se sladkým pocitem, že
jsi naprostý boss ve svém oboru?
Augustus: Ne, to
rozhodně ne. Patřím spíš mezi ty, kteří tvoří pomalu a
namáhavě; o své práci, charakteru, cílech i schopnostech pak
pochybují a dlouho přemýšlejí. Myslím, že pochybnosti jsou
pro člověka to nejlepší, pokud se to s nimi nepřehání.
To, že jsem na
diskmagové scéně údajně nejdéle je absurdní, jelikož se na
ní vyskytuji stejně dlouho jako AAA Games, tedy mag, který
jsem pomáhal zakládat. A my rozhodně nepatříme k nejstarším.
Ohledně Největšího
diskmagera mohu říci jen toto. Nemám rád výrazy jako
„největší“, vzorová anketa Největší čech mi přišla pomýlená,
jelikož v takových případech to nelze dle mého názoru
jednoznačně určit. Obě ankety (ČT i naše) mi však připadly
jako dobrý podnět k diskuzi a ta druhá i k užšímu vzájemnému
propojení magové scény. Sám se nepovažuji za nejschopnějšího
člověka na ní působícího, dokonce ani za nejschopnějšího
v naší redakci. Chtěl jsem navrhnout a byl jsem odhodlán
propagovat jinou osobu, jejíž schopností si velmi vážím, ta
to však odmítla a pak jsem zbyl v úvahu již jenom já, pokud
jsme tedy chtěli mít v anketě nějaké zastoupení. Neznamená
to, že bych na své vítězství nebyl pyšný a čtenářům, kteří
mne zvolili, ze srdce neděkoval, ale sám jsem se navrhoval
spíše do Největších ostud.
Nicka:Proč?
Falešnou skromností přece netrpíš.
Augustus: Ne, to
rozhodně ne. Někteří o mně dokonce rozšiřují, že netrpím ani
skromností a něco pravdy na tom možná bude. Existují však
osoby, které k našemu magu a obzvláště ke mně pociťují
nepotlačitelnou zášť, chtěl jsem jim dát možnost si
plivnout.
Nicka : To je
velkorysé.
Augustus:
Vážně? Každopádně proto
jsem to nedělal. Oni si myslí, že s nimi vedu nějakou válku,
na což nemám čas ani chuť. Řídím se slovy mé matky : „Z
tupci se neválčí, stačí jim dát dostatečně dlouhý provaz a
oni už se vlastní hloupostí oběsí sami.“ Tohle měl být ten
provaz.
Navíc s titulem
Největšího diskmagera je sice spojena určitá prestiž, ale
též nemenší závist od těch, kteří se již tak dávno cítí. A i
spousta jiných „normálních“ čtenářů se na Tebe začne dívat
jinak. Bude Tě hodnotit mnohem přísněji, jelikož od někoho
jako Největší diskmager se excelentní výkony již očekávají
jako samozřejmost. Naproti tomu v Největších ostudách máš
paradoxně mnohem lepší pozici, jelikož Tvoji příznivci se
okamžitě začnou bouřit, že tam nepatříš a jiní řadoví
čtenáři by si možná řekli „Vždyť ten Augustus není zase tak
špatný.“
Je ironií, že redakce
nominovala do finální desítky mne, který se sám navrhoval do
ostud, kde skončil šotek, jenž po mém místě velice toužil.
Také jsme chtěli vítěze
ankety pořádně propagovat, což by tak jako tak zůstalo jako
na mluvčím redakce na mně. Ale když vyhraji já? Představ si
třeba věty : „Naši milí čtenáři, je mi neskonale milou
povinností upozornit Vás (seznamovat Vás s ním rozhodně
nemusím) na osobnost zcela mimořádných kvalit, kterou jste
si zvolili za Největšího diskmagera,…se mnou.“ Nezní to
příšerně?
V skrytu duše jsem
doufal, že zvítězí Derel (o deset hlasů druhý). V určité
chvíli jsem dokonce vážně uvažoval o tom, že bych anketu
zmanipuloval v jeho prospěch. Představ si, jak by to bylo
báječné, kdyby vyhrál. Veškerou nenávist i obviňování
závistivců by schytal on, v tom pozitivním bych se s ním
z pozice druhého místa krásně svezl a hlavně bych neměl tak
příšerně svázané ruce pro účely propagace.
Nicka: Nebál by
ses, že se na něco takového přijde?
Augustus: Ne,
většina permanentních rejpalů v návštěvní knize i na scéně
totiž, jak jsem se sám přesvědčil, neuvažuje o věcech dost
do hloubky na to, aby tak rafinovaný podvod odhalila.
Ostatně diskmageři by Derela jako Největšího diskmagera
přijali stejně kladně jako mne. Tím jsem si jistý.
Nicka: Co tě od
toho nakonec odradilo?
Augustus: Smysl
pro spravedlnost a účelnost. Když již vyhlásíme anketu, tak
bychom s ní neměli nechat nikoho manipulovat. Ať si již o
tom myslí, kdo chce, co chce.
Nicka: Myslím,
že je čas změnit téma. Jak jsi vlastně přišel ke svému
nicku?
Augustus:
Přivlastnil jsem si jej a on už mi zůstal. Jsem pod ním již
docela známý. Mí četní přátelé mne oslovují téměř výhradně
Auguste a mnozí z nich mé občanské jméno ani neznají. Ne, že
bych proti němu něco měl, jen se mi označení Augustus velice
líbí a již se vžilo.
Nicka: Zamluvil
jsi mou otázku, jak sis ho přivlastnil?
Augustus: Na
střední škole jsem vynikal v latině a dějepisu. Jako
recesista jsem se tehdy téměř již tradičně podepisoval na
písemky pod různými latinskými přídomky a pseudonymy. Tento
se uchytil a již mi zůstal. Vlastně nejde vůbec o jméno
nýbrž o titul. Většina lidí jej mylně spojuje s prvním
římským císařem Oktaviánem Augustem, což je naprosto
scestné, jelikož já bych si nikdy nedal jméno po historické
osobnosti – obzvláště ne po této. Daleko méně lidí již ví,
že po Oktaviánovi byl každý římský císař Augustem.
Přivlastňovali si tento titul stejně jako jméno Caesar. Je
ironií osudu, že z původního titulu Augustus se postupem
času stalo jméno a ze jména Caesar naopak titul. Každopádně
jsem si obě vybral kvůli jejich významu a nikoliv žádné
historické osobnosti.
Nicka: Pokud
vím, Augustus znamená vznešený, není to trochu
domýšlivé?
Augustus: Ne, je
to velmi domýšlivé. Byl jsem tehdy velice mladý a dost
domýšlivý. Již v té době jsem si to však uvědomoval a snažil
si z toho dělat alespoň srandu. Augustus vskutku značí cosi
jako vznešený a pro Římany tento titul znamenal
opravdu hodně – mnohem víc než král. Dnes mne z domýšlivosti
vyléčil život a toto jméno jsem si spíše nechal jako
motivaci. Když mi již zůstalo, snažím se abych jeho významu
dostál. Kéž by mi to vždy šlo.
Nicka: A co
Caesar?
Augustus: Co je
s ním?...Aha, již chápu. Omlouvám se, moje schopnost
soustředění nikdy nebyla velká a takto pozdě je to ještě
horší…
Nicka: Pozdě?
Vždyť je ráno?
Augustus: Pro
mne je pozdě, žiji totiž převážně v noci, pokud mi to tedy
okolnosti alespoň z části dovolují. Ale zpět k Caesarovi…tohle
jméno se na mne hodí víc než jakékoliv jiné. Znamená totiž
vlasatá hlava / vlasatec.
Nicka: To tedy
ano. Ty jsi ale známý tím, že chodíš pořád v černém. Proč?
Augustus: Úplně
pořád sice ne, ale většinu času ano. Důvod je prostý, věřím,
že oblečení má být obrazem nitra…duše.
Nicka: Ty
myslíš, že máš černou duši?
Augustus: Ano,
spálenou na popel.
Nicka: Proboha
proč?!
Augustus: O tom
až někdy příště. Je to na dlouhé povídání a my jsme se
stejně rozkecali až příliš. Děkuji Ti za příjemný rozhovor.
Nicka: Ale já
přece můžu…
Augustus: Děkuji
Ti za rozhovor.
Nicka: Chápu.
Taky děkuji. Myslím, že pro čtenáře to bude velmi zajímavé.