Původ: Vznešený
Oblíbená hláška: „Martiny, baby?“
Celým jménem: Augustus Pulcher Audaxque Maximus Tiberius
Nero Caesar
Augustus je dle mnohých šéfredaktorem našeho časopisu, jiní
soudí, že je tím nejstarším a nezkušenějším na herní scéně, a
existuje i skupinka lidí, kteří v něm vidí
egoistického velkohubce. Inu, na každém šprochu pravdy trochu.
Augustus se do naší redakce dostal výraznou oklikou. Jak jsem
již několikrát zmínil (například v Klub sráčů: Augustus a Abak
go very large), Augustus a Abak byli (a jsou) přátelé k
pohledání, byť jejich charaktery a zájmy se protínali jen v
minimálním počtu styčných bodů, popravdě řečeno to byl pouze
enormní zájem o druhé pohlaví a sklon parodovat profesora
fyziky. Člověk se až diví, na čem všem se dá postavit nehynoucí
přátelství. Fenomenální byly zvláště jejich debaty, které by
jistě byly zapsány do zlaté knihy diskutérství, kdyby se v
nějaké formě zachovaly, vyslechl jsem jich několik a všechny mne
zaujaly, zvláště ta, kterou jsem si pro sebe nazval Debata o
smyslu života, významu náboženství a jeho vlivu na lidskou
morálku a holkách, které by Abak rád vojel.
Augustus je pro společnost velmi nebezpečný. Hlavně kvůli svému
vzdělání a schopnosti obhájit jakoukoliv blbost. Podporoval
návrh lorda Abaka, aby se s registrovaným partnerstvím
homosexuálů legalizovalo i mnohoženství/mužství, protože
současný stav diskriminuje všechny ty slušné lidi, co mají rádi
grupáč. Na Matovu otázku, jestli může být vůbec slušný někdo,
kdo si potrpí na něco takového, odpověděl: „Dokud se nezmění
zákony, tak ne.“
Má velmi blízký vztah k herectví, napsal divadelní hru (která
stála upřímně řečeno za prd, dokud jsem mu ji nevylepšil) a
zahrál si i v nějaké té reklamě. Jeho asi největší a
charakterově nejpropracovanější rolí byl papoušek z reklamy na
martini, která myslím běží v televizi i teď. On je na svůj výkon
po právu pyšný a stal se kvůli tomu i redakčním barmanem. Nikdo
zkrátka neumí tak hezky říct „Martini, baby?“ A tak tím zahajuje
naše schůze, přestože máme v redakci jenom tuzemák. Lord Abak už
drink několikrát vylil se slovy „Tohle není Jim Beam.“, ale
nikdo se tomu nesmál, tak to po sobě jako redakční pes zase
poslušně slízal.
Augustus nebyl nikdy moc pohledný. Je jedinou osobou v redakci,
která se holí křovinořezem a momentálně si vydělává propagací
nůžtiček na nehty značky Mastodont. Proto se radši rozhodl
okouzlovat hloupoučké dívenky přes internet, což funguje jen do
té doby, než dojde k osobnímu setkání.
Diskmagovému světu je Augustus znám jako ministr zahraničí
našeho časopisu, v důsledku čehož se velice často vyskytuje v
návštěvních knihách naší konkurence, kde projevuje názory své a
prosazuje politiku celé redakce.Zvláště znám je svými aférkami s Cvakem. Dle svých slov chce jeho redaktorům „ukázat jejich
zaslepenost“, dle jejich názoru je to však neoprávněné
strefování se do nich a já to vidím tak, že je to kopání do
bezdomovce, který má pocit, že je pánem světa.
Kdosi rozšířil fámu o Augustově velice … základní počítačové
gramotnosti, konkrétně v kuloárech magové scény se několik týdnů
šuškalo, že Augustus neumí napsat pomlčku, neboli -. Brzy na to
se Cvak přesunul s domény wz.cz na my-amc.cz. Neprozřetelně však
zanechal na své staré adrese odkaz na novou prezentaci, takže se
Augustova pruzení stejně nezbavili. Augustus a počítače je vůbec
zajímavé téma. Omezím svoje vyprávějí na oblast císař a jeho
komp … jeho vlastní počítač mu totiž vyhlásil válku a odmítá
dělat cokoliv, pokud k tomu není donucen FYZICKOU silou. Dlouho
žil Augustus v domnění, že jejich vztahy se konečně zlepšili, až
do chvíle, kdy mu Pat oznámil, že to, co považoval za spokojené
mručení, je dodělávající větrák.
Další záležitostí neodmyslitelně spojenou s Augustovou osobou
jsou jeho cykly přednášek. Naše redakce je hodně pestrá, až
skoro moc, ale do okruhu zájmů redakčního diskutéra (kam spadá
mimo jiné literatura, historie, filosofie, psychologie,
mytologie a esoterické vědy) nikdo z ostatních nechce
nahlédnout. Zvláště ostudně skončila jeho přenáška o největších
státnících starověkého Říma, v průběhu které byl vypískán,
vybombardován shnilými jablky (toho roku se zvláště urodilo),byl
mu snížen plat, byl degradován na nejnižší redakční post
(dokonce pod Pikea), vyloučen z redakce a obšťastněn Abakovou
loveckou brokovnicí, které sice nebyla schopná střelby, ale na
bití do hlavy se dvě železné hlavně hodí více než basebalová
pálka. Až poté opustil řečnický pult se slovy: „Pokračovat budu
příště“
Posledním významným rysem našeho řečníka jsou jeho telefonáty.
Zvláště Matovi a Nicce volá několikrát za měsíc a v důsledku
svého posunutého biorytmu to většinou bývá v čase, kdy většina
obyvatel stření Evropy spí. Jednou se Mat dokonce probudil s
uchem u telefonu a zjistil, že už téměř dvacet minut vede s
Augustem zasvěcenou debatu o dalším směřování časopisu. Dle
pozdější Augustovy výpovědi Mat vydával zvuk, který císař mylně
považoval za přitakávání.
Hlavně lidi nechtějte po Augustovi vyjádření ke svýmu magu,
dílu, čemukoliv. To je jako strkat lvovi hlavu do tlamy nebo
prst do zadku. Na začátku to vypadá jako fakt dobrá zábava ale z
potom bejvá člověk zklamenej, smutnej nebo mrtvej.
Již tradičně vám ke konci mé redakční relace poskytuji několik
veršů z autorova repertoáru, tentokrát jsem vybral opravdovou
lahůdku. Jednu z prvních (ne-li úplně první) Augustových básní,
která je výrazně ovlivněna již popisovaným přátelstvím s
někdejším šéfredaktorem (a jediným redaktorem) rubriky Army.
Tank
Hle, tank, to je ale zbraň,
stačí podívat se naň.
|