Původ: neznámý druh hmyzu, pravděpodobně pavouka
Oblíbená gamesa: Vietcong
Oblíbená hláška*:
Bang! Bang! (to promluvila pistole)
Celým jménem: viz výše
Jak je známo všem těm, kteří zahlédli jeho pro nedostatek
lepších výrazů tvář bez masky, lord Abak přišel do redakce z
říše hmyzu. Bylo od Mata nesporně velice hezké, že se
rozhodl teplým místečkem v jinak bezvýznamné redakci
zaměstnat místní variantu sloního muže. Ten se mu za to
odvděčil tím, že ho seznámil s Augustem, tedy něčím, co bych
vám, milí čtenáři, rozhodně nepřál.
Mezi těmito redaktory totiž panuje dlouholeté pevné
přátelství narušované jen drobnými epizodkami, kdy se ti dva
chtějí vzájemně zabít.
Abak má vůbec s Augustem mnoho společného. Oba v mládí velmi
toužili po lásce a vyvíjeli v tomto směru značné snahy,
které však byly vzhledem k tomu, že se na nich příroda
velice nepěkně vyřádila, pochopitelně předem odsouzeny k
zániku. Abak to vyřešil po svém. Zasvětil svůj život
vojenství, kde se na takové detaily jako je počet očí či
nohou nijak zvlášť nehledí. Mnoho lidí považuje válčení za
přízemní zabíjení, ale Abak se v něm našel a stal se
skutečným univerzálním vojákem. Na rozdíl od toho šaška Jean
Clauda, který je v určitých kruzích znám spíše jako VámDám.
Do redakce AAAgames chtěl teď již samozvaný lord vstoupit v
pravdě revolučním článkem Urob si svůj panzerfaust.
Mat jej však uprosil, aby se ho vzdal výměnou za to, že pak
mu již uveřejní všechno bez toho, aby to četl, což byla pro
nebohého kuťáka nesporně úleva, protože některé Abakový
příspěvky jsou fakt síla.
Co říci závěrem? Lord Abak projevuje okázalý nezájem o
cokoliv, čemu nerozumí, což v podstatě zahrnuje celý okolní
svět s výjimkou armády a moderního vojenství. Jeho osudem je
být jediným a též být opomíjen. Byl jediným redaktorem
rubriky Army, které se čtenáři vyhýbali jako čert kříži, a
také Ondřej Sekora jej jaksi „opomněl“ zmínit jako jedinou
faktickou opozici Ferdy Mravence. Z této doby jeho života
pochází též jeho bojová píseň určená pro pochodující
mužstvo:
Nejlepší je Abak, protože Abak vyhraje.
Pravdu má vždy Abak, i když jak bambus dutej je.
Nádherně zpívá, vždycky najde správný rým (viz
Směsi)
a my s ním.
A proto štěstí mívá, kam se podívá,
A tak za sebou všichni blbci jdou
s ním polem minovým…
Bum…Au…Pochodem vchod!
„Veliteli, přišli sme o seržanta!“
Nejlepší je Abak!
jádídádí…Abak!
…atd. až do konce dvaatřicáté sloky.
Není vám ten text náhodou povědomý? Ano? Tak si zařvěte se
mnou: Styď se ty bezpáteřní plagiátore Ferdo!!!!!!
Nebo s lordem Abakem: Chcípni (následuje: ratatatata…)!!!
To je vše k životu slavného armádního šílence
a skonu ještě slavnějšího mravence.
Když zemřel náš redakční pes, nabídl se Lord Abak, že bude
plně zastupovat jeho funkci. Měl však dvě podmínky. První se
týkala stravy, doslova řekl: "Hlídat budu jen za Pedigrie."
Druhá podmínka byla natisknutí nové řady výstražných
cedulek, které nám od té doby zkrášlují sídlo redakce (domek
Pata a Mata). Pro představu uveřejníme
tyto
dvě výstrahy.


*Prakticky každá Abakova hláška je oblíbená,
protože když on už něco plácne, tak to stojí zato.