Jak se paří v AAA Games čili krátký
report z jedné lanky |
Asi stejně dlouho jako existuje náš časopis pořádá Pat s
Matem menší akce, při kterých se propojí počítače a paří se hry.
Na tyto svrchovaně soukromé záležitosti dostávají pozvánky jen
oni dva i když občas se tam mihne i některý z ostatních
redaktorů. V přímé návaznosti na tyto dny plné multiplayerového
hraní vznikal článek: Jaké jsou hry v multiplayeru? Po důsledném
zvážení jsme dospěli k závěru, že by to chtělo formu tohoto
článku trošku poupravit tak, aby více vystihovala atmosféru celé
akce. A hle, zrodila se idea těchto řádků. Vždy jsme tak trošku
opovrhovali magy, které sdělují hlavně tu myšlenku, jak jsou
úžasní a neopakovatelní. Tento článek bude právě o tom, poněvadž
mnohem více než o multiplayerovém hraní je o redakci, respektive
její části. Ale budu se snažit to co nejvíce zestručnit, přesto
vám dávám šanci z tohoto článku bez výčitek svědomí uniknout.
Hybaj!
WarCraft III
Ideální hra pro úvodní ukázku. Třetí WarCraft je naprostou
stálicí našich pařeb, tradičně si dáváme jednu partičku před
spaním. Na této hře velice dobře vidět, že je není pro nás ani
tak podstatné hrát, jako hrát si. Naše bitevní
strategie je neokoukaná a popravdě řečeno jsem ji ještě nikde
jinde neviděl. Bodejť by jo, když jsem ji vymyslel já:-). Pro
její charakterizaci asi nejlépe poslouží Šotkův výrok, který
pronesl po hodině sledování naší hry: "Většina profesionálních
hráčů má strategii rychle postavit základní budovy, naboostovat
hrdinu mlácením neutrálních jednotek a vydat se ke zteči na
nepřátelskou bázi. Strategie Pata a Mata je jiná, ti nejprve
vystaví pořádnou základnu opevněnou desítkami věží a vyrážejí na
lov, ne na nepřátele, ale na zlaté doly. A až všechny vytěží,
ničí nepřátelskou armádu tím, že ji lákají na svoje věže až do
té chvíle, kdy soupeřům dojdou peníze. Pak je několika
jednotkami doničí."

Nutno dodat, že takováto hra se občas protáhne až na čtyři
hodiny (přibližně dvacetinásobek profesionálních zápasů) a že si
uvědomujeme, že proti komukoliv vyjma počítače bychom si s touto
filozofií rozvoje ani neškrtli, ale je to zábava. Jednak nás
více baví stavět než ničit a pak milujeme ten efektní moment,
kdy kvůli mnoha jednotkám máme malou či velkou údržbu a
rozhodneme se s tím něco dělat. Předvoláme vesničana k soudu v
nějaké banální až absurdní záležitosti, jeho obhajoba není
příliš přesvědčivá, a tak na něj zamíří desítky věží a pal! Když
už nemáme na nepřátele ...
SWAT 4
Tohle je trošku jiný případ, tuto hru vlastníme nově a před
lankou jsme ji vůbec nehráli, přesto nás hned na první pohled
zaujala do té míry, že jsme ihned odinstalovali Rainbow Six:
Raven Shield, který nabízí podobný herní zážitek. Tato gamesa
vás nutí skutečně hrát, poněvadž i malá nedbalost vede k
neodvratnému konci mise. Vzhledem k úzkému hernímu konceptu
kooperativního multiplayeru nebyl prostor pro blbinky, ale
přesto jsme se u hry skvěle pobavili.
Mat (nervózně): Rychle, rychle. Jak se nasazujou pouta?
Pat (laxně): Tak ho zastřel.
Výsledek (neúprosný): Nebyli jsme to my, kdo střílel.
Unreal Tournament 2004
UT je též neotřesitelnou stálicí
našich pařeb. Samozřejmě, že jsme se v novém ročníku nechali
zlákat módy Assalult a Onslaught, ale trvale nejoblíbenějším
typem hry je u nás bezkonkurenčně Double Domination. Nejraději
si to rozdáváme my dva proti botům, poněvadž tradičně vyfasujeme
do tým naprosté ksindly, kteří ani neumí stisknout spoušť.
Zvláště
Onslaught získává ve čtyřech hráčích (oproti klasickým 12) zcela
jiný rozměr.
Zároveň jsme ulítli na používání mutátorů. Kdo nehrál s
božskými boty na rychlost 0,3 v aréně pouze s raketomety,
jako by nežil. Podobně je ne tom hra s nováčky při
rychlosti 3,0 pouze se shield guny. To musíte zkusit. Stejně tak
stojí za zkoušku nové mapy 1 to 1 v capture the flag, které
dodávají tomuto módu úplně nový rozměr.
A právě to je problém
Unrealu. Instalace trvá hodinku a další hodinku zabere
patchování, packování a módování. Řešení je jednoduché, pokud
přeinstalováváte Windows, nechte si UT2004 na harddisku a
zálohujte si registry. Pokud nemáte páru jak se to dělá, mrkněte
na moji recenzi, kde se tímto problémem krátce zabývám na konci
článku.

Half-Life 2
Náš nový redakční objev a v podstatě
důvod, proč tento článek píši. Nejprve se nám HL2 ani nechtěl
spouštět, poněvadž se v multiplayeru jedná o prachsprostá
deatmatch a to není ve dvou lidech žádná zábava. Brzy jsme se
ale přesvědčili o opaku. Ani jsme na sebe pořádně nevystřelili,
když jednoho z nás napadlo pořádně otestovat fyzikální model
HL2. Jelikož k základní výbavě patří gravity gun, nebyl to žádný
problém. Netrvalo dlouho a byla na světě nová zábava. Házení si
různými předměty. Našli jsme tedy mapu s největšími exteriéry
(Motel) a mohli začít ...
1) Tohle snad napadne každého
(fun for everyone)
Jako nejvhodnější předmět na házení
se jevila pneumatika. Jednoduché házení (hodit-chytit-hodit)
brzy vystřídalo prohazování (oba dva házejí najednou) a různé
variace jako je přehazování přes dům či nahrávky odrazem o
stěnu. Vrcholem naší invence byla hra, která nás chytila na
dlouhé hodiny. Každý si vzal pneumatiku a z daného místa házel
do otevřeného kanálu. Pokud se netrefil (a jako že se netrefil),
házel z místa, kde se pneumatika zastavila. Ani byste nevěřili,
kolik záludností nabízí fyzikální model:-). Tímto plus mínus
končili naše "házecí" zábavy.
2) Něco pro fajnšmekry (vehicle
deathmatch)
Téměř stejně populární se pro nás stala
činnost nazvaná vehicle deatmatch. Dostrkali jsme auta
doprostřed ulice a rozběhli se na její kraje. Po odstartování
jsme spěchali zpátky k vrakům. Každý byl "vlastníkem" toho
vzdálenějšího a pouze do toho mohl strkat gravity gunem. A pak
už je idea jednoduchá, zabít toho druhého pouze pomocí toho
svého auta. Namáčknutí na zídku se jeví jako ideální způsob, ale
to se podaří málokdy, takže tyto souboje trvají většinou až pět
minut. Nutno říci, že stejně jako v předcházející činnosti byl i
v této disciplíně Pat výrazně lepší a porážel mne na hlavu.
Zvláště ostudný se stal zápas, kdy mi auto spadlo do již
zmiňovaného otevřeného kanálu a tváří v tvář porážce jsem vzal
brokovnici a nasypal to do Pata dříve, než mi stačil uštědřit
ránu podvozkem z milosti.

3) Něco pro kuťáky (Pat's and
Mat's building)
Až jako poslední nás napadla nějaká pořádná konstruktivní
činnost, nanosili jsme za motel všechno možné haraburdí a
rozhodli se postavit konstrukci, která by nám dovolila vylézt na
strom. Od tohoto velkolepého plánu jsme však vrzy upustili a
rozhodli se vystoupat alespoň na střechu. Musíte si uvědomit, že
pouhé obrácení lavičky, či stolu do té správné pozice může být
"zábava" na několik minut a může vyjít vniveč. Stavěli jsme asi
dvě hodinky a vynalezli ty nejšílenější konstrukce. Ani jedna
nás však nedokázala dostat až na vytouženou střechu. Ale o tom
přeci povaha Pata a Mata je - není důležité něco vytvořit, ale
kutit.
Konec
Doufám, že vás tento článek nenudil moc. Mě
rozhodně ne, znovu jsem si zavzpomínal na okamžiky, které se tak
často neopakují. A abych se zmínil alespoň o jedné další tradici
Lan pařby AAA Games, tak na usnutí si vždy pustíme některý z
našich oblíbených dílů Červeného trpaslíka. Zkuste to též. A
pěkné sny.