Jak se paří v AAA Games čili krátký report z jedné lanky

Asi stejně dlouho jako existuje náš časopis pořádá Pat s Matem menší akce, při kterých se propojí počítače a paří se hry. Na tyto svrchovaně soukromé záležitosti dostávají pozvánky jen oni dva i když občas se tam mihne i některý z ostatních redaktorů. V přímé návaznosti na tyto dny plné multiplayerového hraní vznikal článek: Jaké jsou hry v multiplayeru? Po důsledném zvážení jsme dospěli k závěru, že by to chtělo formu tohoto článku trošku poupravit tak, aby více vystihovala atmosféru celé akce. A hle, zrodila se idea těchto řádků. Vždy jsme tak trošku opovrhovali magy, které sdělují hlavně tu myšlenku, jak jsou úžasní a neopakovatelní. Tento článek bude právě o tom, poněvadž mnohem více než o multiplayerovém hraní je o redakci, respektive její části. Ale budu se snažit to co nejvíce zestručnit, přesto vám dávám šanci z tohoto článku bez výčitek svědomí uniknout. Hybaj!

WarCraft III

Ideální hra pro úvodní ukázku. Třetí WarCraft je naprostou stálicí našich pařeb, tradičně si dáváme jednu partičku před spaním. Na této hře velice dobře vidět, že je není pro nás ani tak podstatné hrát, jako hrát si. Naše bitevní strategie je neokoukaná a popravdě řečeno jsem ji ještě nikde jinde neviděl. Bodejť by jo, když jsem ji vymyslel já:-). Pro její charakterizaci asi nejlépe poslouží Šotkův výrok, který pronesl po hodině sledování naší hry: "Většina profesionálních hráčů má strategii rychle postavit základní budovy, naboostovat hrdinu mlácením neutrálních jednotek a vydat se ke zteči na nepřátelskou bázi. Strategie Pata a Mata je jiná, ti nejprve vystaví pořádnou základnu opevněnou desítkami věží a vyrážejí na lov, ne na nepřátele, ale na zlaté doly. A až všechny vytěží, ničí nepřátelskou armádu tím, že ji lákají na svoje věže až do té chvíle, kdy soupeřům dojdou peníze. Pak je několika jednotkami doničí."

Nutno dodat, že takováto hra se občas protáhne až na čtyři hodiny (přibližně dvacetinásobek profesionálních zápasů) a že si uvědomujeme, že proti komukoliv vyjma počítače bychom si s touto filozofií rozvoje ani neškrtli, ale je to zábava. Jednak nás více baví stavět než ničit a pak milujeme ten efektní moment, kdy kvůli mnoha jednotkám máme malou či velkou údržbu a rozhodneme se s tím něco dělat. Předvoláme vesničana k soudu v nějaké banální až absurdní záležitosti, jeho obhajoba není příliš přesvědčivá, a tak na něj zamíří desítky věží a pal! Když už nemáme na nepřátele ...

SWAT 4

Tohle je trošku jiný případ, tuto hru vlastníme nově a před lankou jsme ji vůbec nehráli, přesto nás hned na první pohled zaujala do té míry, že jsme ihned odinstalovali Rainbow Six: Raven Shield, který nabízí podobný herní zážitek. Tato gamesa vás nutí skutečně hrát, poněvadž i malá nedbalost vede k neodvratnému konci mise. Vzhledem k úzkému hernímu konceptu kooperativního multiplayeru nebyl prostor pro blbinky, ale přesto jsme se u hry skvěle pobavili.

Mat (nervózně): Rychle, rychle. Jak se nasazujou pouta?
Pat (laxně): Tak ho zastřel.
Výsledek (neúprosný): Nebyli jsme to my, kdo střílel.

Unreal Tournament 2004

UT je též neotřesitelnou stálicí našich pařeb. Samozřejmě, že jsme se v novém ročníku nechali zlákat módy Assalult a Onslaught, ale trvale nejoblíbenějším typem hry je u nás bezkonkurenčně Double Domination. Nejraději si to rozdáváme my dva proti botům, poněvadž tradičně vyfasujeme do tým naprosté ksindly, kteří ani neumí stisknout spoušť. Zvláště Onslaught získává ve čtyřech hráčích (oproti klasickým 12) zcela jiný rozměr.

Zároveň jsme ulítli na používání mutátorů. Kdo nehrál s božskými boty na rychlost 0,3 v aréně pouze s raketomety, jako by nežil. Podobně je ne tom hra s nováčky při rychlosti 3,0 pouze se shield guny. To musíte zkusit. Stejně tak stojí za zkoušku nové mapy 1 to 1 v capture the flag, které dodávají tomuto módu úplně nový rozměr.

A právě to je problém Unrealu. Instalace trvá hodinku a další hodinku zabere patchování, packování a módování. Řešení je jednoduché, pokud přeinstalováváte Windows, nechte si UT2004 na harddisku a  zálohujte si registry. Pokud nemáte páru jak se to dělá, mrkněte na moji recenzi, kde se tímto problémem krátce zabývám na konci článku.

Half-Life 2

Náš nový redakční objev a v podstatě důvod, proč tento článek píši. Nejprve se nám HL2 ani nechtěl spouštět, poněvadž se v multiplayeru jedná o prachsprostá deatmatch a to není ve dvou lidech žádná zábava. Brzy jsme se ale přesvědčili o opaku. Ani jsme na sebe pořádně nevystřelili, když jednoho z nás napadlo pořádně otestovat fyzikální model HL2. Jelikož k základní výbavě patří gravity gun, nebyl to žádný problém. Netrvalo dlouho a byla na světě nová zábava. Házení si různými předměty. Našli jsme tedy mapu s největšími exteriéry (Motel) a mohli začít ...

1) Tohle snad napadne každého (fun for everyone)

Jako nejvhodnější předmět na házení se jevila pneumatika. Jednoduché házení (hodit-chytit-hodit) brzy vystřídalo prohazování (oba dva házejí najednou) a různé variace jako je přehazování přes dům či nahrávky odrazem o stěnu. Vrcholem naší invence byla hra, která nás chytila na dlouhé hodiny. Každý si vzal pneumatiku a z daného místa házel do otevřeného kanálu. Pokud se netrefil (a jako že se netrefil), házel z místa, kde se pneumatika zastavila. Ani byste nevěřili, kolik záludností nabízí fyzikální model:-). Tímto plus mínus končili naše "házecí" zábavy.

2) Něco pro fajnšmekry (vehicle deathmatch)

Téměř stejně populární se pro nás stala činnost nazvaná vehicle deatmatch. Dostrkali jsme auta doprostřed ulice a rozběhli se na její kraje. Po odstartování jsme spěchali zpátky k vrakům. Každý byl "vlastníkem" toho vzdálenějšího a pouze do toho mohl strkat gravity gunem. A pak už je idea jednoduchá, zabít toho druhého pouze pomocí toho svého auta. Namáčknutí na zídku se jeví jako ideální způsob, ale to se podaří málokdy, takže tyto souboje trvají většinou až pět minut. Nutno říci, že stejně jako v předcházející činnosti byl i v této disciplíně Pat výrazně lepší a porážel mne na hlavu. Zvláště ostudný se stal zápas, kdy mi auto spadlo do již zmiňovaného otevřeného kanálu a tváří v tvář porážce jsem vzal brokovnici a nasypal to do Pata dříve, než mi stačil uštědřit ránu podvozkem z milosti.

3) Něco pro kuťáky (Pat's and Mat's building)

Až jako poslední nás napadla nějaká pořádná konstruktivní činnost, nanosili jsme za motel všechno možné haraburdí a rozhodli se postavit konstrukci, která by nám dovolila vylézt na strom. Od tohoto velkolepého plánu jsme však vrzy upustili a rozhodli se vystoupat alespoň na střechu. Musíte si uvědomit, že pouhé obrácení lavičky, či stolu do té správné pozice může být "zábava" na několik minut a může vyjít vniveč. Stavěli jsme asi dvě hodinky a vynalezli ty nejšílenější konstrukce. Ani jedna nás však nedokázala dostat až na vytouženou střechu. Ale o tom přeci povaha Pata a Mata je - není důležité něco vytvořit, ale kutit.

Konec

Doufám, že vás tento článek nenudil moc. Mě rozhodně ne, znovu jsem si zavzpomínal na okamžiky, které se tak často neopakují. A abych se zmínil alespoň o jedné další tradici Lan pařby AAA Games, tak na usnutí si vždy pustíme některý z našich oblíbených dílů Červeného trpaslíka. Zkuste to též. A pěkné sny.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Recenze na UT 2004 a Half-Life 2.