STAAAR TREK

 

Epizoda I: Zneuctění


Většina lidí má admirály za jakési nadlidské bytosti. Ověnčeni poctami zasedají v Radě Federace a rozhodují o budoucnosti stovek planet… pravdou však je, že to jsou povětšinou senilní dědové, kteří se rádi slézají a vyprávějí si anekdoty a příhody z mládí. A když jich je hodně na kupě, tak se tomu říká schůze Rady Federace
„Víte, ze těch několik let co učím na Hvězdné akademii, jsem zjistil, že asi desetina procenta důstojníků, kteří úspěšně složí závěrečnou zkoušku a začnou sloužit na lodích jako vysocí důstojníci jsou, abych tak řekl, úplní ksindlové.“ Začal společenskou konverzaci admirál s šedivými vlasy a nevyléčitelnou nemocí svěračů močového měchýře.
„Ano, také se děsím chvíle, kdy někdo vymyslí způsob, jak tenhle odpad rozeznat.“ Odvětil druhý se značnou dávkou zdráhavosti v hlase
„Už jsme vymysleli. Všem vyšším důstojníkům jsme dali vyplnit speciální testy, které zhodnotily intelekt, charakter a odbornou zdatnost každého z nich.“
„Doufám, že to nečeká ty nejvyšší důstojníky.“
„Kdepak, my veteráni jsme již prověřeni časem.“
„Ano, přesně tak jsem to myslel. A jak ony testy dopadly?“
„Hranici jsme nastavili velice vysoko, takže z maxima 286 získaných bodů, musel mít každý důstojník alespoň sedm, aby byl označen za způsobilého služby.“
„A kolik jich neprošlo?“
„Z 368 456 důstojníků Hvězdné Flotily jich bylo vyřazeno šest.“
„A co s nimi uděláme? Nemůžeme je přeci jen tak vyrazit, to by poškodilo naší pověst. Romulani by se nám smáli, že máme neschopné velení.“
„Ne, to by skutečně nešlo, ale já už přišel na mnohem efektnější plán, jak s těmi čtyřmi naložit.“
„Čtyřmi, neříkal jste, že jich bylo šest?“
„Ano, ale dva z nich se potkali, nějak se nepohodli a dali si souboj na život a na smrt…“
„…a jejich phasery vystřelily současně.“
„Ale kdepak, jeden měl phaser vypnutý, zato ten druhý ho nastavil na rozptyl 360°.“
„Krásný příběh. A o jakém plánu jste to mluvil?“
„Právě přichází …“
Bar na Sírius 6 byl doslova ozářen vstupem důstojníka Hvězdné Flotily. Byl to muž úctyhodného vzrůstu s dlouhými kučeravými vlasy, v očích měl oheň neskonalého intelektu a touhy sloužit Hvězdné Flotile. Přistoupil ke dvěma sedícím mužům a pozdravil je oslovením a lehkou úklonou.
„Přišel jsem na váš rozkaz, admirále.“
„Ano, samozřejmě nadporučíku, chtěl bych vám oznámit, že jste byl pověřen velice důležitým úkolem, bude vám svěřena loď a posádka. Co nejrychleji potřebujeme zjistit, kam vede ona malá červí díra na souřadnicích 1567,5647. Máme za to, že by mohla ústit u planty Trigulentarumisewaqsimilius, kde se nacházejí bohatá ložiska vody.“
„Vody? My nemáme dost vody?“
„Zdání klame, kapitáne, voda je jedním z nejvzácnějších sloučenin ve vesmíru (viz. Vodní invaze)!“
„Ano, zajisté, a mohu se zeptat, jakou loď jsem dostal přidělanou?“
„Jmenuje se Aaagames, je to podivné jméno, ale budete to muset nějak překousnout, jedná se o loď třídy mikrobus.“
„A posádka?“
„Tady máte seznam.“ podal pocket kapitánovi.
„Co to má znamenat … stiskněte control + alt + delete?“ zeptal se nesměle.
„O, promiňte, to jste o složku vedle, přesuňte se do Aaagames.“ V adresáři Největší katastrofy historie, byly pouze čtyři složky: Vandalové v Římě, Inkvizice, Microsoft a Aaagames.
„Hmm… většinu z těch lidí neznám, ale vidím, že zde nemáme žádného šéflékaře.“
„Ano, doktoři většinou nebejvaj tak blbí.“
„Prosím?“
„Ehm … chtěl jsem říci, že obsazení tohoto místa ještě není vyřešeno.“
„Mohu být tak smělý a vybrat si vlastního důstojníka.“
„Koho máte na mysli?“
„Augusta.“
„Hmm. Míříte vysoko. Ale myslím si, že zrovna nemá žádné zařazení. To by mohlo vyjít. To bude myslím vše, kapitáne, podrobnější zadání mise vám bude sděleno později.“
„Děkuji, admirále. Admirále,“ udělal úklon hlavou novopečený kapitán a promenádním krokem odkráčel.
„Promiňte, ale kdo je ten … Augustus?“ zeptal se nesměle jeden admirál druhého (či lépe řečeno druhý prvního). „Nebude nám chybět ve flotile, když je tak schopný?“
„Schopný? Dovolte, abych vám sdělil něco o Augustovi, někdejším romulanském císaři, momentálně však přeběhlíkovi s trvalým bydlištěm ve federačním vězení. Vy jste o něm neslyšel?“
„Ne, poslední dobou slyším velice špatně.“
„Augustus je první a zatím poslední romulan, který se utkal s borgy. Pracoval právě na biologickém výzkumu chování veverek ve stavu bez tíže, když jej s jeho malou lodí přepadli borgové a …“
„Asimilovali ho i s veverkami.“
„O těch nic nevím, každopádně přibližně za týden se ta krychle vrátila s tím, že roztřílí cleou romulanskou flotilu, když si ho nevezmou zpátky. Vypráví se, že jeho zvrácené vědomí málem rozvrátili jejich kolektivní vědomí. Také jim okamžitě po jeho asimilaci kleslo IQ. Romulané Augusta samozřejmě přijali zpátky a borgové na oplátku slíbili, že na ně nebudou útočit. Šťastní romulané udělali z Augusta hrdinu a admirála.“
„A co de dělo pak?“
„Když vystřízlivěli z euforie a došly jim lodě na odpis, učinili Augusta císařem, což je funkce, kde se toho nedá tolik zkazit. No a protože romulani mění své císaře častěji než ponožky, tak by Augustus při nejbližším převratu sesazen a uprchl k nám do exilu.“
„Úžasný příběh. A proč vlastně sedí?“
„Spletl si nás s klingony a nabídl, že bude pro nás špehovat federaci. Ten chlap je prostě křivější než zatáčka.“
„To tedy ano, a co my na to?“
„Samozřejmě jsme přijali, zprvu to byla hrozná sranda, ale pak nás to přestalo bavit a zavřeli jsme ho na doživotí. Ze své pozice špeha také dost úspěšně rozvracel Radu Federace.“
„A jak, prosím vás?“
„Součástí jeho hlášení bylo mimo jiné, která paní admirálová podvádí muže s jiným admirálem. Někteří dokonce tvrdí, že právě tato složka byla ta nejobsáhlejší. Do velikosti se ji snad mohla rovnat jen složka se údaji, který admirál podvádí svou ženu s jiným admirálem.“
„Až tak, to by si snad zasloužil i trest smrti! Ale zpátky k Aaagames, proč je posíláme zrovna na tuto misi? Neměli bychom je poslat někam vstříc romulanům, nebo kardasianům, abychom se o ně už nemuseli starat?“
„Nebojte, slyšíme o nich naposledy v životě. Dle všeho ona červí díra ústí v úplně jiné galaxii a má opravdu nestabilní druhý konec.“


***

Podivné shody okolností. Někteří důstojníci Flotily, kteří byli převeleni na Aaagames se znali již dlouho před tím. Pat a Mat byli přátelé ještě než vstoupili do Flotily. Dokonce založily fenomenální hackerské duo. Jejich první zakázka byla na nenápadné zničení určitých souborů v jednom z periferních počítačů Centrální databanky. Byli však dopadeni a postaveni před soud, díky šikovnému obhájci se z toho dostali bez kytičky. rozsudek zněl: „Nemohu shledat tuto dvojici vinnou, poněvadž jejich počínání se mnohem více než hackování podobalo zadání nesprávného hesla uživatelského jména. A za blbost je, bohužel, za katr strčit nemůžem.“
Vše osvětluje věta, kterou Pat vmetl do tváře svému společníku ještě v jednací síni: „Pablbe, já ti říkal, že se máš podívat, jaký i/y se píše kobyla a nepsat tam kůň. To není luštěnka.“
Mnohem méně osobní vztahy měl Šotek, Augustus a Abak. Traduje se (avšak oficiální zdroje Hvězdné flotily to popírají), že se ještě za války mezi Klingonskou říší, Federací planet a Romulany (všichni proti všem, čili DeathMatch), potkal poručík Šotek (člověk), zdravotník Augustus (romulan) a Lord Abak (klingonský válečník) na jedné planetě třídy M jménem Myela, na kterou si dělaly nároky všechny strany konfliktu. Byly tam totiž nejlepší bordely v celé galaxii. Začínající bitku ukončil Augustus svým diplomatickým jazykem a koňskou dávkou sedativ. A co nedokázal hyposprej, dokonalo skvělé flanderské víno. Nikdo si toho moc z dalšího průběhu nepamatuje, ale jistá jsou některá fakta. Od toho dne užívají Klingoni romulanského maskování a Šotek (KAPINÁN ŠOTEK) vždy ztuhne při pohledu na nůžky. Proč? Kdo ví?
Tyto dvě skupiny o sobě mnoho nevěděli. Popravě řečeno, nevěděli o sobě nic. Přesto je cosi spojovalo. Všichni je alespoň jednou snažili sbalit Nicku, která se též nalodila. Upřímně – Nicku se snažil sbalit snad každý živočich mužského pohlaví, který ji minul, homosexuály a veverčí chalány (rozuměj chlapy – veverky) nevyjímaje. Snad kromě jednoho chlápka, který ležel v bezvědomí v okolo projíždějící sanitce. Moc dobře víte, že jsem (stejně jako veletvůrce Augustus) zvyklý dotahovat příběhy vedlejších postav. Věřte tedy, že onen ubožák zemřel již během transportu, možná by se dostal alespoň k operačnímu sálu, kdyby ovšem saniťák nepovažoval za vhodné zastavit a hodit slovo s tou šíleně sexy kočkou, co šla po chodníku.
Jak říkám, elita hvězdné flotily.

 

***

Vybavení kapitánovy pracovny nebudu obšírněji popisovat, snad někdy později, až se zabydlí. A vyhodí ty dva otrapy se špičatýma ušima. Na vukláncích a romulanech je krásné to, že je od sebe nerozeznáte, když je vidíte před sebou. Jediná naprosto spolehlivá pomůcka, jak určit, že mezi sebou máte právě jednoho romulana a právě jednoho vulkánce je fakt, že se ti dva perou. Vuklánci se totiž mezi sebou neperou vůbec a romulani jen výjimečně. Pouze dvanáct měsíců v roce a k tomu ještě jen v sudé a liché týdny. Teď se však mezi sebou neprali. Ale krvavé jizvy měli.
„Shledal jsem vás dva nejadekvátnějšími kandidáty na post prvního důstojníka, zavolal jsem si vás, abych se rozhodl, který z vás bude prvním důstojníkem, a který …“ začal svojí rozpravu kapitán Šotek, byl však neomaleně přerušen Augustem, který se snažil prokázat svůj postřeh a důvtip.
„…druhým důstojníkem.“
„Ne rozhodli jsme se tento post přejmenovat na - Ten chlápek pod prvním důstojníkem.“
„Kdo my?“ Promluvil znovu Augustus
„My Šotek.“
„Aha.“ Augustus má rychlé chápání a nebojí se to dát hlasitě najevo.
„O kvalitách našeho romulanského šéflékaře jsem se již přesvědčil, takže teď se zaměřím víc na vás, Mate.“
„Dovolím si namítnout,“ začal doposud mlčící vulkánec „že by funkce šéflékaře a prvního důstojníka mohli kolidovat.“
„Například …“ pokusil se o útok Augustus
„Například Augustus by byl jediným člověkem na lodi s právem zbavit vás velení,“ začal Mat
„Co sem mne týká … čím míň takových lidí je, tím lépe, zvláště když jsem přesvědčen o jejich loajalitě. A to v tomto případě bezvýhradně jsem, pokud Augustus zrovna nedrží nůžky, nebo jiný ostrý předmět v ruce. Ale teď k vám.“ pohlédl vážně do služebních záznamů „Co je pravdy na tom, že váš dědeček byl… tuleň?“
„Na tuto otázku odmítám odpovídat.“ Prohlásil s klidnou tváří Mat a poškrábal se na nose rukou mírně deformovanou do tvaru jakési ploutve.
„Víte co, nejsem schopen posoudit, kdo se na tuto pozici hodí více, takže si to vyzkoušíme. S platností k této chvíli uděluji Augustovi hodnost prvního důstojníka na pondělí, středu, pátek a neděli a Matovi na dny zbývající. Odchod, mám ještě hodně práce s plánováním naší mise.“
Při odchodu si příslušníci těchto spřízněných ras pohlédli do očí. Jako by je tato nepříjemná situace jakýmsi způsobem stmelila. Následkem čehož došlo ke zvratu v dějinách. Byl zaznamenán první dialog mezi romulanem a vulkáncem za posledních 68 let. Pokud to tedy dialogem nazveme.
„Co je dneska za den?“ optal se Mat
„Je hvězdné datum 1589,51.“
„Sakra.“
Škoda jen, že se o této významné historické události nikdo kromě posádky Aaagames nikdy nedozvěděl.

 

Epizoda II: Borgové a jiní exoti


Jak již bylo řečeno, Aaagames je loď třídy mikrobus, není tedy divu, že nezbylo místo na takové nedůležité věci, jako je třeba zasedačka, též nazývaná drbárna. Všechny schůze se tedy odehrávaly v Matově kajutě, nebyla sice největší, ale díky vulkánskému smyslu pro pořádek byla obyvatelná téměř vždy, což z ní činilo oblíbenou destinaci i ostatních důstojníků i v době, kdy se žádná porada nekonala. Zvláště památná je návštěva Abakova, který si do Matovy kajuty přivedl jednu slečnu z lodního baru a prohodil: „Ukaž mi, kde máš ložnici a jdi se projít ven.“ Avšak i vulkánská trpělivost má svoje meze, takže svému klingonskému příteli udělil bleskovou dvouhodinovou přednášku na téma: „Proč nesouložit na posteli svého nadřízeného.“ Jeho slova zapůsobila. Z Abakovy přítelkyně za dobu monologu vyprchala kritická dávka alkoholu, takže začala alespoň trošku vnímat jako soudný člověk, zlomila klingonovi ruku, kterou si zpříjemňoval nudné chvíle nestoudným šmátráním a odešla. Následoval ji i Abak s replikou: „Láska bolí.“
Vraťme se ovšem ke schůzi, která by měla nastínit řešení alespoň těch nejpalčivějších problémů, které posádku lodi Federace trápily. Byli vzdáleni milióny světelných let od domova, neměli warpjádro a jejich počítač jim neustále hlásil, že loď na které právě plují byla už před dobrým týdnem zničena …
„…a tak jsem mu, puto, jako tomu hlídačovi, puto, jednu ubalil, puto, až odletěl, puto, alespoň vo pět metrů dál, puto…“ vyprávěl zrovna Abak. Je nutné upozornit, že put je klingonské zvíře ne nepodobné volu, což je důkaz, že kolektivní nevědomí skutečně existuje a přesahuje hranice naší Sluneční soustavy. Není zdaleka od věci, že jediným, kdo nesouhlasil s první položkou programu (Abakova historka pro uvolnění atmosféry) byl Mat, takže byl tak mrzutý, že by nejraději sjel Augusta za nějakou blbost. Bohužel byl romulan pro dnešek jeho nadřízeným, což ještě v našem příběhu bude hrát roli.
Naštěstí holka z Abakova příběhu nevzdorovala dlouho a v blízkém okolí nikdo nebyl, takže se historka brzy nachýlila ke konci. A to byl správný čas na Matovu přednášku o stavu lodi z pohledu vědeckého důstojníka.
„Dovolil jsem si svoje hlášení rozčlenit do tématicky souvisejících celků, abyste se v něm lépe orientovali. Hlavní body jsou následující:
   1) Přečtení hlavních bodů hlášení
   2) Přesné určení polohy a rozbor plánu návratu na Zemi
   3) Warpjádro a jak ho získat
   4) Problémy s počítačem a jejich řešení
   5) Generační problém
   6) Prostor pro dotazy důstojníků, kteří něco (či všechno) nepochopili.“
„Přesně tak,“ využil příležitosti Lord Abak „Jak to bude s těma ženskejma?“
„Ke generačnímu problému se dostaneme časem, hned jak vyřešíme předešlé body.“ upozornil Mat.
„Ale myslím si, že v dnešní den by mohl mít generační problém prioritu,“ navrhl kapitán Šotek.
„Proč zrovna dneska?“ optal se Mat
„Vy to nevíte?“ Šotek
„Ne, nevím.“
„Vy to vážně nevíte?“ Augustus
„NE!“
„Ty to fakt nevíš?“ Pat
„NE, NE, NE a ještě jednou NE.“
„To si snad děláš puto, vole, ne, že to nevíš?“ Lord Abak
Mat z mysli vypudil představu čtyřech nejmenovaných osob ležících vedle sebe v kaluži krve a bez končetin, úpících v agónii a čekajících na milosrdnou smrt, která měla přijít skrze probodení žhavým železným bodcem potřeným vroucí marmeládou a vyměnil ji za standardní zelenou louku u lesa s pasoucím se kolouškem.
„Pate,“ obrátil se na svého starého přítele „můžeš mi prosím tě říct, co je dnes za den?“
Pat se pousmál, líbil se mu ten pocit, že jeho starší kolega, který mu tak rád dával najevo intelektuální svrchovanost, je v koncích: „Dneska je přeci svatý Valentýn!“
Matovi se zakalily oči: „A když jsem navrhoval slavit třísté výročí narození velikána Spocka, nikdo jste se ke mě nepřidal. A teď chcete brát ohled na takovouhle … infantilní a nedůležitou prodejní akci zamilovaných psaníček.“
„Neber to špatně, kamaráde,“ vysvětloval Abak „ale až na svatýho Spocka bude plnej bar holek, co jsou naměkko, protože touží po láskyplným objetí, tak to s tebou klidně oslavíme. Tedy ne zrovna s tebou, ale s jednou z těch holek. Tedy ne nezbytně s jednou …“
„My to chápeme, Abaku, ale teď bychom se měli na tenhle problém zaměřit. Proč v lodním baru dnes není ani jedna pěkná holka?“ Snažil se vše uvést do správných kolejí Augustus, byť pohled na takto ztracený dialog mu působil jakousi zvrácenou ironickou rozkoš.
„Dobrá tedy, na lodi s námi plují tři ženy, které vyšší důstojníci definovali pojmem: „probouzející rozmnožovací pud“. Z těchto tří osob jedna spáchala sebevraždu hned poté, co se dozvěděla, že se na onu listinu dostupných budoucích matek dostala …“ Mat občas naprosto nechápal tužby a životní filozofii ostatních členů posádky a měl za to, že toto jednání je vedeno za nesobeckým účelem zajištění života na lodi v horizontu stovek let. „… druhá si vzpomněla, že je vlastně muž, a tudíž již zbývá pouze jedna jediná potenciální rodička – Nicka.“
Toto jméno vždy způsobilo lavinu povzdechů, nejinak tomu bylo i v této chvíli.
„Pozval jsem si ji tedy k sobě do kajuty.“
Další vzdechy.
„Abych s ní prodiskutoval morální hlediska a požádal ji o svolení …“
Pauza na povzdechy, nikdo však ani nedutal, všichni byly napjatí, jak to dopadne. Snad nebudu příliš předbíhat událostem, když konstatuji, že takhle pozorně už Mata posádka Aaagames nikdy neposlouchala.
„…o použití jejího genetického vzorku jako vzoru pro vytvoření několika klonů, jež by měly za úkol udržet populaci naší lodi na snesitelné úrovni.“
„Chceš říci, že by bylo víc Nicek?“ zeptal se Pat pro jistotu.
„Ve své podstatě bych to takhle …“ začal Mat, ale poté co se zadíval do zasněných pohledů zbytku osazenstva místnosti, změnil taktiku po dávání informací. „V podstatě ano, a proto bych rád udělal předběžný průzkum, kdo by byl ochoten se zúčastnit reprodukční operace nazvané Noe.“
„Jen pro upřesnění, ptáte se nás na to, zda jsme ochotni pojmout ženu na vlas podobnou Nicce za nástroj … reprodukce?“ ujišťoval se Šotek.
„Ano, přesně tak.“
„Tak do toho jdu!“ ozval se Šotek
„Mě si tam taky napiš“ Pat
„I císaři mají své dny … jsem ochoten se zúčastnit.“ Sdělil v ústraní sedící Augustus, kterému sice Nicka nepřišla nikterak pohledná, ale zato mu učarovala svým charakterem. Nicka a Augustus se k sobě hodili, skvěle se doplňovali, asi jako dva kousky skládačky, co neměl jeden, měl druhý a naopak. Nutno upozornit, že romulan byl cholerický, zbabělý, sebevědomý kariérista s egem napumpovanějším než mravenec, který má milenku lišku.
Poté, co Augustus domluvil, všichni obrátily oči na Abaka, aby zjistili, jaktože právě on není na seznamu první. Lord Abak vypadal zamyšlen. Augustus se rozřehnil smíchem amerického turisty, který uviděl Sochu Svobody v bikinkách. Kdo jste nepochopili čemu, zopakuji vám to, napíši to tučně a ještě k tomu kurzívou: Lord Abak vypadal zamyšlen.
„Víš co?“ začal pevně rozhodnut Lord Abak poté co dozněl smích „Já si tu Nicku vezmu třikrát, jo?“
Komunikátor zakvíkal. „Vyšší důstojníci, nechť se urychleně dostaví na můstek!“
Šotek cítil, že jeho autorita je napadena, dotknul se tedy komunikátoru a přísným hlasem se otázal: „A ty jsi jako kdo, že mi chceš rozkazovat?“


***


„Stav.“ Vyšší důstojníci již seděli a stáli na svých místech na můstku.
„Blíží se k nám loď. Má mnohem lepší výzbroj než my, je asi patnáctkrát větší než Aaagames a má fakt nechutně zářivou žlutou barvu.“ oznámil Lord Abak.
„Přichází zpráva, pouze audio.“ zahlásil Pat.
„Na obrazovku.“ zavelel kapitán.
„Řekl jsme pouze audio, ty pako.“ občas to Patovi prostě ujede …
„Ty jsi mne nazval pakem?“ chtěl se ujistit se Šotek.
„Nabíjejí zbraně.“ Augustus
„Kdo ti dovolil mi tykat, žabožroute?“ zeptal se Pat. Proč nazval vznešeného kapitána žabožroutem? To je otázka na místě. Šotek měl několik svých vzorů, jejichž slávě se vždy chtěl přiblížit: James T. Kirk, Jean-Luc Pickard a další. Dokonce posádce přikázal, aby mu říkali Jeanne-Lucku. Celá tato kampaň však ztroskotala, když zjistil, že za jeho zády mu nikdo neřekne jinak než Keathrin. Svému kapitánskému idolu se však chtěl přiblížit alespoň tak, že rozhlásil, že je původem z Francie. Jenomže pozapomněl na to, že Francouze a Němce nemá rád nikdo…
„Na to mám jako tvůj nadřízený právo, můžu ti tykat kdy chci!.“
„Pálí.“ Augustus
„Škody?“ snažil se Mat suplovat roli kapitána, který byl momentálně zaneprázdněn jinak. To se však nelíbilo Augustovi, který byl pro dnešek prvním důstojníkem a tak zahlásil: „Jsme zničení, už pěkných pár dní.“ a vložil do toho takovou dávku ironie, kolik do tónu hlasu zvládnou vecpat jen romulani a učitelé tělocviku komandující žáka, který sice neumí kopnout do míče, ale v budoucnosti bude dozajista pobírat plat nesrovnatelně vyšší.
„Přehrajte zprávu.“ nechtěl se Mat nechat sesadit z velitelského místa a Lord Abak poslušně pustil zvuk do reproduktorů.
„Ne, včera jsem to viděl v Etiketě, na tykání se musí oba domluvit, není to jednostranná záležitost.“ Útočil Pat.
„Odpor je marný, budete asimilováni!“ zaznělo můstkem. Zavládlo ticho. Jen na okamžik.
„To máš z těch debilních mravoučných seriálů z dvacátého století!“ nenechal se uzemnit Šotek.
„Otevřít komunikační kanál.“ zavelel mírně znejistělý Mat.
„Kanál otevřen.“ Zahlásil Lord Abak v odpověď.
„Ty kanále, ty mi tak budeš vykládat, co je debilní, ty kterej sleduješ buněčný porno!“ znovu Pat, nesnáší když se do něj někdo naváží, ale ještě víc nemůže vystát, když někdo napadá Ženatého se závazky, Kutila Tima a Medvídka Pů.
Mat se podíval po mikromůstku, ale ke svému překvapení zjistil, že Augustus není na svém místě a nesnaží se ho zchodit z velitelské židle. „Tady vesmírná loď Federace Aaagames, mluví velící důstojník Mat v zástupu momentálního prvního důstojníka Augusta zastupujícího momentálně šíleně rozhádaného kapitána Šotka. Rád bych vás upozornil, že si nepřejeme býti asimilováni.“
„Já dálkově studuju biologii ty šroubožroute, to byl princip mitózy!“ Kapitán.
Náhle se rozzářila obrazovka, na ní se objevil obličej humanoida, který se velice podobal člověku až na tu malou drobnost, že měl nad hlavou srostlé obě uši, takže to vypadalo, jako by měl příliš velkou cyklistickou helmu: „Zdarec chlapi. Nic si z toho nedělejte, my máme řetězec velení taky dost složitej. Já jsem Marr3wk z lodi CzechGamer, nejsem velící důstojník, ale vybrali mne jako mluvčího, poněvadž jsem jeden z těch, kteří byli asimilováni a jsou zde velice spokojeni.“
„Takže vy nejste brogové?“ zeptal se pro jistotu Lord Abak.
„Ne, jen jsme si vypůjčili jejich hlášku. Je super, nemyslíte?“
„Takže podle tebe není pohled na dva jednobuněčný organismy, který si to rozdávají porno?“ Pat
„Takže jestli nás nechcete asimilovat, tak se s vámi prozatím rozloučíme, máme tu nějaké problémy, které bychom si měli urychleně vyřešit.“ odvětil nediplomaticky Mat.
„Alespoň si nedělám z robota manželku, ty zakomplexovanej … šroubožroute.“ Ne, tohle bylo nediplomatické.
„Abaku,“ pokynul vulkánec „dvě sloní dávky uspávadla.“ A ukázal na rozhádanou dvojici.
„Ale to by se už nemuseli probudit…“ namítal Abak, přestože je zvyklý plnit rozkazy.
„Kéž by …“ povzdychl si Mat.
„Věřte mi, u nás by se vám dařilo skvěle. Za svojí práci budete pořádně odměňováni a dává vám to pocit mnohem většího společenství.“ snažil se argumentovat někdejší kapitán GameDogu.
„Šroubožroute už jsi říkal, neopakuj se, když už nemůžeš vymyslet nic nového, tak si na poradu zajdi za svojí matkou do ústavu pro …“
„Víte co?“ opravil se Marr3wk „Zapomeňte na to.“
Obrazovka pohasla. Zazněly dvě rány. Mat se spokojeně usadil do velitelského křesla a Lord Abak domlátil pažbou do bezvědomí pohnuvší se ho Pata. Kdo si myslí, že takto byla rozpoutána vzpoura na lodi Aaagames, ten se šeredně mýlí. Vulkánci mají velice silný cit pro loajalitu, takže se Mat rozhodl nechat velení na Šotkovi a v případě, že by se někdy v budoucnu měl kapitán rozhodnout chybně, stačí pokynout Abakovi … Jenomže na jedno zapomněl … Augustus a Abak go very large!
 

***

 

 

„Ne, na mě takové výmluvy neplatí. Byl to klasický případ vzpoury, Abaku, odveďte našeho vzbouřence do cely.“ Kapitán Šotek byl po probuzení z uměle navozeného spánku trošku rozmrzelý, což dokazoval právě jeho rozkaz uvěznit Mata.
„A víte co,“ dodal: „vmete si i toho technika, stejně jen vyvolává rozmíšky. Zavřete ho třeba za zpochybňování autority.“
„Nechci práskat“ zastal skvěle roli šedé eminence Augustus, kterého jednoduše bavil pohled na vyklidňující se můstek: „ale byl to právě velitel ostrahy, který vystřelil.“ Na jednu stranu měl Abaka vcelku rád jako starého přítele, ale mnohem více ho zajímalo, jak kapitán tuto situaci vyřeší.
„No dobře, tak ať se Abak uvězní taky. Věřím, že to zvládne. Odchod!“
Z můstku odcházela vzbouřenecká trojice, velitel ostrahy mířil střídavě na dva kolegy před sebou a na sebe.


***
 

A teď, aby nehrozil úpadek do stereotypu, přesuneme se o několik světelných let dále. Zde nacházíme úplně jinou loď třídy mikrobus s úplně jinou posádkou. Její jméno vám ještě neprozradíme, to nechť zůstane na vaší fantazii, důležité ovšem je, že právě vyjednává s jednou těžařskou lodí patřící národu, který si říká reedeři, která má pouze jednoho člena posádky.
„Na to přeci nemůžeš hledět! To je ryze subjektivní. A kdo jsi vůbec ty, abys nás posuzoval?! Co jsi dokázal?!“ nadával už ke konci celé debaty kapitán maquistické lodi sedící na křesle, které bylo upraveno do podoby trůnu. Kompletní konverzace by nám zaplála několik stránek a kromě četných rozporů by nepřinesla nic objevného, proto jsem se ji rozhodl zkrátit na několik posledních vět.
„Ale ne, vy jste mne špatně pochopili! Já myslím, že jste opravdu dobří, máte skvělou posádku, vypadáte výborně a hlavně, máte svůj styl!“ bránil se ubohý reeder, jehož loď neměla žádné zbraně.
„Myslím,“ prohlásil důstojník sedící na taktice „že to říká ironicky.“
„Máš pravdu!“ souhlasil kapitán: „Nabít fotonová torpéda a pal!“
Obraz lodi se změnil na dynamickou animaci výbuchu.
„Stejně nás lidé mají rádi.“ prohlásil posléze kapitán.
„Béé…“ souhlasně zařičel první důstojník.
 


***


„Abaku, poslyš, jsem tvůj nadřízený a jako takový ti nařizuji, abys nás pustil.“ Snažil se Mat diplomacií přesvědčit svého spoluvězně.
„Já chovám mnohem větší loajalitu ke kapitánovi, než k vám a tudíž vás pustit nemohu.“ pravil šéf bezpečnosti a vytáhl phaser: „A ticho tam bude, nebo budete uvězněni izolovaně.“ Zastrčil zbraň zpět za opasek a pokleslým a mírně zoufalým hlasem promluvil: „A navíc bych vás nemohl pustit i kdybych chtěl. Silové pole kolem této cely může zrušit pouze osoba s oprávněním deset a výše.
„Znamená to snad,“ musel se ujistit Pat „že nás odsud může pustit jedině kapitán nebo kolem prolétající admirál? No potěš. To abychom se modlili v přítomnost vyšších šarží v téhle části galaxie. Kapitán nás nepustí ani za sto let.“
Matovi jeho logika neposkytovala žádnou útěchu.
Lord Abak byl také neutěšen a tak mu nezbývalo, než se přerodit do svého druhého alter-ega. Znovu se chopil phaseru: „Ještě někdo mukne a ustřelím mu hlavu.“
Pat byl jediný, který neztrácel naději, do svého datpadu, který všude nosil s sebou, naťukal několik příkazů a začal se potutelně usmívat.
„Co to děláš, ty filcko!“ osočil se na séfinženýra Abak, přestože si uvědomoval, že právě Pat je taková jeho spřízněná duše. Hlavní technik nepromluvil, ale cosi naťukal do padu a podal ho klingonské ostraze. Bylo tam napsáno: „Říkal jste přeci, že kdo mukne, tomu ustřelíte hlavu a Lord Abak tady pořád kecá!“
Klingon mírně pobledl, ale přesto si bez váhání přiložil zbraň ke spánku …

„Všichni vyšší důstojníci na můstek. Tedy kromě těch, co jsou v base.“ oznámil své posádce komunikátorem kapitán když mu jeho první důstojník oznámil, že k jejich lodi se blíží jiné plavidlo a vypadá nebezpečně hranatě.
„Přichází zpráva, pouze audio.“ oznámil Augustus a rovnou ji pustil.
„Jsme borgové, budete asimilováni. Odpor je marný.“
„Sice je půlka posádky ve vězení, ale experta na borgy mám naštěstí na můstku, takže co na to říkáte, Auguste.“
„Myslím, že bychom měli naše důstojníky pustit a milostivě jim odpustit zbytek doživotního trestu, abychom byli schopni ovládat loď.“ Navrhl první důstojník.
„Na to jsem se neptal, jakou strategii navrhujete proti našim nepřátelům,“ pohled kapitánovi sklouzl na obrovskou krychli zabírající celou obrazovku.
„My romulané máme jedno prastaré přísloví – Nejlepší obrana je útěk.“
„Snad útok?“
„Ne pokud se jedná o borgy.“
>tššš< (zvuk otevírajících se dveří)
„Hlásíme se do služby.“ Z turbovýtahu vystoupil Abak, Pat a Mat. První z nich měl krvavou rýhu na jednom ze svých čelních hřebenů.
>tššš< (zvuk zavírajících se dveří)
„Jakotože nejste ve vězení?“ zeptal se rozzlobeně kapitán.
Mat pohlédl na obrazovku a bleskurychle vymyslel hodně pokulhávající výmluvu: „Úkolem správného prvního důstojníka je plnit vaše rozkazy dříve, než je vůbec vydáte.“ Byl to kec, ale za současné situace to stačilo. Posádka můstku byla opět na svých místech.
„Ze zkušeností víme, že je příhodnější, když za nás bude mluvit jeden hlas, vám známý,“ ozvalo se z reproduktorů: „prošli jsme vaší databázi a vybrali jsme takový.“
Výjev na obrazovce se změnil …

 


 


„Asimilovali Ijáčka!“ zanaříkal Abak
„Stejně jsem měl vždycky radši Prasátko,“ utěšoval jeho i sebe Pat.
„Odmítám vyjednávat s kreslenou postavičkou!“ rozhodně konstatoval kapitán. A jeho žádosti bylo vyhověno, před nimi se objevil v nadživotní velikosti jeden obzvláště odporný borg.
„Mam mu ustřelit hlavu?“ zeptal se velitel ostrahy
„Rozhodně ne, Abaku, tohle je jen obrazovka, on je až na tamtý lodi.“ brzdil ho Augustus
„Tady není o čem vyjednávat, sklopte štíty a připravte se na obsazení.“
Šotek se začal tvářit mírně rozpačitě: „My nemůžeme sklopit štíty.“
„Pak tedy budete zničeni.“
„My ale žádné štíty nemáme!“
Borg na chvíli znehybněl, očividně poslal žádost o ověření u Společenstva. „Vy opravdu nemáte štíty!“ pravil užasle někdejší talaxian.
„A to nic není,“ chtěl znásobit jeho údiv Pat: „My nemáme ani warpjádro!“ sklidil však jen ostré pohledy svých bližních.
S borgem se začalo evidentně něco dít. „A jak jste se tedy dostali tak daleko od prostoru Federace?“
A tady musím nepozornému čtenáři připomenout, že Augustus byl kdysi asimilován borgy, takže znal vcelku dobře jejich psychologii a věděl, že když se něčím začnou zabývat, tak to budou řešit tak dlouho, dokud úkol úspěšně nesplní. Z pohledu borga právě vyčetl, že se parametry mise právě změnily. Už nebylo hlavním cílem asimilovat celou posádku Aaagames, ale dozvědět se, jak se tato loď dostala až tam kam se dostala s minimálním vybavením … a to tím způsobem, že asimilují celou posádku Aaagames, až na Augusta.
„Probojovali jsme se,“ odpověděl někdejší romulanský císař a pokračoval: „Nemáme sice štíty, warpjádro ani zbraně, které by byť jen otevřely zrezlou konzervu, ale zato vám můžeme nabídnout sbírku seriálů z dvacátého století. V DVD kvalitě.
Do neřešitelného algoritmu přibyla další záhadná neznámá. V tu chvíli se stalo něco, co zachránilo život a náladu celému můstku a tudíž to umožnilo další pokračování našeho příběhu.
>tššš<
Vstoupila Nicka, celý můstek byl pravděpodobně náhle ozářen šarmem, protože každá dvojice očí doputovala až ke dveřím od turbovýtahu, včetně bulev muže na obrazovce, který vypadal jako nepovedená vystřihovánka z časopisu Člověk a technika. Pat stiskl tlačítko, tento manévr připravoval několik dní. Nevěděl, jestli je na něj vhodná chvíle, ale vzhledem k tomu, že za chvíli už budou všichni pod kytičkama, tak nemělo cenu to odkládat.
Když už o tom mluvím, je až zajímavé, kolik pořekadel se zachovalo až do 24. století. „Dostat se pod kytičky“ byla fráze využívaná celou Hvězdnou flotilou. Až na vulkánce, kteří na toto místo prosazovali mnohem logičtější a výstižnější pojem – trugar mio, což v doslovném překladu znamená „být rozdrcen padající příčkou při zničení lodi útokem zlotřilých a nelogických nepřátel a následně být roztrhán na tisíce kousků při výbuchu warpjádra.“ a nebo „ne, děkuji, dám si jen jednu kostku cukru.“ záleží na situaci. Vy byste ale rádi znali podrobnosti Patova takřka geniálního plánu, že?
>tššš<
Dveře výtahu se zavřeli nečekaně rychle a přiskřípli tak drahé Nicce sukni, která ji sahala mírně nad kolena. Všichni se na výjev zápolící zdravotnice dívali s nebývalým potěšením. Zvláště Pat, jehož tento úspěch naplnil sebeuspokojením. V borgovi se však začalo probouzet cosi, co už dlouhá léta bylo přehlušeno hlasem Společenstva, při pohledu na okouzlující Nicku pocítil cosi, co by cítit neměl. A tento pocit se neurální sítí spojených myslí začal šířit po celé krychli.
„Myslím,“ hlas borga můstek vyděsil, poněvadž na bezprostřední hrozbu úplně zapomněli. „že půjdu regenerovat.“ a odešel ze zorného úhlu obrazovky. Než se stačilo osazenstvo můstku znovu zkoncentrovat na sledování zápasu Nicka versus dveře, podařilo se mladé ženě vymanit způsobem, který nenávratně poškodil její dnešní oblek. V kovových spárech však zůstal jen kousíček látky, který by nebyl dost veliký ani na ubrousek. I když při pohledu na mužskou část důstojnického sboru byste dozajista raději použili přirovnání, že tento kousíček látky nebyl dost veliký ani na bryndák.
„Volal jste mne, kapitáne?“ promluvila první Nicka.
„Ano,“ zareagoval bleskurychle šarmantní muž sedící v centrálním křesle. „ale myslím si, že svůj úkol už jste splnila, můžete si jít po svých povinnostech.“
I kapitán by se krásou mladé zdravotnice rád opájel i nadále, ale byl to veskrze zodpovědný člověk, který věděl, jak by přítomnost Nicky snižovala výkon ostatních a jasně viděl katastrofální důsledky, které by to mohlo mít na nadcházející misi … a navíc si Nicku mohl pozvat večer k sobě do kajuty na … personální sezení (a nejen sezení, hi hi hi – pozn. autora).
Kráska se tedy obrátila a zrádné dveře se za ní zavřeli (všimli jste si, že šetřím váš čas a ani jsem se nezmínil o tom, že by se znovu otevřeli a pak až teprve zavřeli? Řídím se tedy Patovou výzvou v úvodníku! Važte si toho.)
„Pane,“ snažil si to včasným hlášením vyžehlit lord Abak hned jak odtrhnul oči od nádherné nepravidelnosti na sukni „senzory ukazují, že všechny borgské bioindaká ... biadikrá … že všichni borgové regenerují.
„Výborně, teď přišla naše chvíle! Aaagames strikes back!“ prohlásil bojovně kapitán.
„Zajímavé, všechny výchozí předpoklady mne vedly logickou dedukcí k tomu, že tu všichni trugar mio.“ prohlásil Mat
„To v žádném případě, já si čaj vůbec nesladím!“ zareagoval Pat, který se už dlouhá léta učil vulkánštinu.

« Autor této naprosto úchylné frašky »

 
Šotek
 

Další díla autora:

Šotek se projevuje hlavně v sekci Plus. Je zvláště plodným autorem úvodníků, ve kterých odkrývá naprosto smyšlené pozadí vzniku a přípravy našeho magu.