|
Kultura View No.
17
Film:
Strach a chvění
Autor:
Mat
Z filmů v jiném jazyce než je
čeština a angličtina jsem měl vždycky takový prazvláštní strach, zalil mne pot a
chvěl jsem se po celém těle. Od českého filmu člověk ví, co má očekávat, pokud
se jedná od film anglické či hollywoodské provenience, je na tom v naprosté
většině případů podobně, ale co když se jedná o Frantíky? Zatím jsem neviděl
jediný francouzák (myšlen francouzský film), který by neměl na prvních místech v
obsazení Louise de Funese nebo Bažanti v názvu a který by se mi zároveň líbil.
Přepište dějiny, Strach a chvění změnilo můj názor. Ne snad, že bych si teď více
vážil žabožroutů, nebo jejich filmů, ale už jsem ochoten přiznat, že občas se
najde perla i v jímce.
Tento film má jednoduchou nosnou
myšlenku, částečně vystihuje rozdíl "západní" a "východní" mentality. Hlavní
hrdinkou je Belgičanka, která v pěti letech opouští Japonsko, ale stále ještě ho
považuje za svůj domov, proto se v dospělosti navrací do míst svého mládí a
nachází si práci tlumočnice u veliké obchodní společnosti. Už první den je pro
ni šokem, poněvadž musí stále přepisovat banální dopis (akceptování pozvání na
golf) a její šéf ho vždy zamítne, aniž by mu věnoval pozornost. Naštěstí je její
přímá nadřízená příjemnější. Brzy se však objeví nový problém - nuda. Naše
západní holčina totiž nedostala přiděleny žádné úkoly, a tak se chopila
roznášení kávy, odtud se přes poštu a nastavování kalendářů propracovala až na
záchody, kde dodávala chybějící papír a ročníky. Jak na dámských, tak u pánů, na
které měla výslovně zakázáno civět. Jako kdyby Japonci měli něco, co
Evropané nemají.
Tento film je hlavně o znázornění
odlišností pracovní morálky "u nás" a v zemi vycházejícího slunce. Jedním z
hlavních rozdílů je přístup k nadřízenému, v Japonsku je člověk, který vám
zadává práci nedotknutelná ikona, která má nad vámi takřka absolutní moc. A
téměř každý má nad sebou někoho, kdo ho štve. Hlavní šéf společnosti je sice
pohodář, ale ten je pro začínajícího pracovníka prakticky bůh, na kterého je
zapovězeno snad i pohledět. Druhý nejvyšší je už o něco horší, náladový, stále
nespokojený a hlavně zvyklý hojit si své mindráky na podřízených. Charakter
ostatních je zcela zastíněn jejich servilností směrem nahoru a striktní věcností
směrem dolů.
» "Když
začínáte v japonské firmě, nic víc nečekejte,
začínat budete od funkce podej, přines"
« |
Ve filmu je hned několik scén,
které stojí za zapamatování. Moje oblíbená je ta, při které seřve zástupce
ředitele jednu svojí podřízenou před celou kanceláří plnou spolupracovníků za
to, že váží padesát kilo a on třikrát tolik. Mladá Japonka jen kouká do stolu a
ani nepípne, aby nedala svému vládci záminku k dalšímu návalu zloby. V těchto
scénách se také často projevuje degradace významu tzv. samurajské cti, kterou má
celý šikmooko/ostrovní národ v krvi.
Herecké výkony jdou obstojné,
občas dochází k výraznému přehrávaní rolí, ale to snad ani není tolik vina
aktérů, jako spíše režie, která očividně chtěla, aby na každém hned bylo vidět,
jakou má právě náladu (Sněhová bouře alias Fubuki na nejspodnějším obrázku je
právě velice šťastná). Hudební doprovod je sice vcelku originální, poněvadž ho
složil Johan Sebastian Bach, ale přesto jsem si říkal, že občas by to chtělo
trošku říznější melodii než tichý klavír.
Celkově bych film hodnotil za
zdařilý. Nabízí nám podněty k přemýšlení a zadnice mne u něj nesvěděla (tím chci
vyjádři poklonu vyvozenou z přímé úměry - čím víc mne film nudí, tím více se
vrtím), což z něj činí dosti nečekaný objev, ale neberte mé hodnocení zas až tak
vážně, pokud se vám příběh a myšlenka filmu zdála nezáživná a téma odlišností
kultur vás nezajímá, tak na Strach a chvění raději zapomeňte. To samé udělejte,
pokud jste alergičtí na franzouzštinu. |
Hodnocení: 6/8



|
Kniha:
Pravda o pekle od Ondřeje Neffa
Autor:
Mat
Nemám nic osobně proti mistru Neffovi.
Naopak, jsem schopen ho označit za nejlepšího českého autora science fiction bez
nejmenších výčitek svědomí (i když netvrdím, že se mi jeho díla z české tvorby
nejvíce líbí, to jsou dvě odlišné záležitosti). Dokonce si velice rád čítávám
jeho komentáře v Lidových novinách a jeho Tma ... kéž bych někdy něco takového
dokázal napsat sám! Přesto od jeho povídek většinou vstávám zklamán a někdy i
znechucen, ne však ode všech, zvláště jeho starší kusy dokážou zaujmout
myšlenkou, forma je však ve středním pásmu průměru (takto se slušně říká, že je
to blbě napsaný). Proto jsem k jeho nové sbírce povídek přistupoval s mírným
odstupem a řekněme si to na rovinu, kdyby ji neobjednaly sličné, milé a
přívětivé slečny knihovnice, do rukou by se mi ani nedostala.
A ještě že tak, poněvadž kdybych za ni
vyhodil byť jen padesát korun, byl bych řádně rozezlen. Co v posledních letech
Neff předvádí je nevídané i na světovou scénu, ani ta si tolik svých mumií
neváží, aby kupovala (a v časopisech kladně hodnotila!) díla postrádající kapku
invence a nápadu, ne však řemeslné zručnosti. Na přebalu knihy si přečteme něco
v tom smyslu, že Neffovy horory jsou humorné, grotesky strašidelné a dramata
mají něco z obojího. Abych toto tvrzení hodící se leda tak do antonu knihy
zparafrázoval, tak budu tvrdit, že Neffovy horory v této knize vás nevyděsí,
grotesky nerozesmějí a dramata nejsou ani za mák dramatická. Proč?
Nejprve se pozastavme nad samotnou formou
povídek, které jsou vybroušené, téměř po všech směrech dobře napsané a adekvátně
zpracovávají daná témata. Nevím, jestli je to autorskou impotencí, nebo má
naopak Neff tolik práce, že nemá čas na vymýšlení námětů na povídky, ale v celé
knize jsem nenašel nic neokoukaného, nebo dokonce originálního. Většina povídek
čerpá z historie SF a ten zbytek zpracovává témata již dříve Neffem popisovaná a
to způsobem nikterak objevným. Kromě toho je dost možná polovina příběhů
vyloženě nevkusná ať již svojí nemorálností nebo neopatrným (a častým)
využíváním sexuální tématiky. I milostné scény se dají popisovat vkusně a
dobrých autorů SF se to stalo téměř pravidlem. Když už ne zaujmout, tak alespoň
znecutit či šokovat, že Ondřeji?
» Kniha
má český a anglický úvod. Tato politika mi přijde
přinejmenším trošku zbytečná až podivná. Snad chtěli
ukázat, že i češi umí speak English.« |
Jako příklad si můžeme uvést hned titulní
povídku - Pravda o pekle, která popisuje peklo jako jakýsi ráj pro hříšníky.
Můžete zde dělat všechny špatnosti, které jste nestihli za života. Akorát vám po
prochlastané noci nehrozí kocovina a když vám někdo prožene kulku hlavou,
nanejvýš to štípne. Že to ještě není tak hrozné? Ano, to není, ale tohle je
všechno! O ničem jiném ta povídka není a konkrétně tato tvoří výjimku z
pravidla, takže nezaujme ani formou, která je hodna leda tak průměrné
internetové tvorby.
Ale abych jen nehanil, u některých vtípků
se docela pobavíte, ale ty povětšinou vycházejí z autorova umu zacházení se
slovy, ne z nějaké konstrukce zábavných situací, jak by se slušelo a patřilo na
správnou grotesku. Nicméně i tak musím uznat, že dvě povídky z celé sbírky jsou
dobré. Tedy dobré na úrovni časopisecky publikovaných výtvorů. Ne výborné, ne
skvělé, jen dobré. A tpo je prachmizerná vizitka.
Chcete nějaký závěr?
Rozsudek? Tak asi takhle, kdybych přečetl některou z povídek z
této sbírky (vyjma oněch dvou) na internetu, ani na okamžik by
mne nenapadlo lanařit jejich autora k nám do časopisu. A to je
ta největší urážka, které jsem momentálně schopen. Pokud jste
však vyčetli mezi řádky, že naše tvorba je kvalitnější, než
současné krátké příběhy pana Neffa, tak jste četli špatně, řekl
jsem jen to, co jsem napsal:-).
|
Hodnocení: 2/8
|
Filmí Antiquí:
Men in Black
Autor:
Mat
Tato komedie se
zařadila takřka mezi klasiku, přestože ještě neprošla zkouškou času. Občas se
stává, že se stane fenoménem něco vesměs průměrného a to jen kvůli tomu, že to
přišlo ve vhodnou chvíli. A ze sci-fi si na stříbrném plátně už dlouho nikdo
neutahoval v množství větším než velkém. A při tom jsou průměrná dílka tohoto
žánru k parodování jako stvořená. Muže v černém však nemůžeme jednoduše zařadit
do kolonky parodií, vhodnější by bylo označit ji za sci-fi branou s velikou
dávkou humoru a nadhledu.
Příběh se bude
přidržovat sympatického černocha/policisty, kterého ztvárnil Will Smith a nutno
dodat, že podobné role mu sednou nejlépe. Tím jsem chtěl jen říct: "Fresh
Princi, nesnaž se hrát někde, kde budeš potřebovat kromě okouzlujícího úsměvu i
herecké umění!" Našeho policistu si všimne tajná státní organizace, která se
snaží ze všech sil ututlat pravdu o tom, že na Zemi přilétají stovky
mimozemšťanů, aby se zde rekreovali, nebo aby zde přímo žili zamaskováni za
lidi. Po krátkém přijímacím pohovoru a zaučení se jako na zavolanou vyskytne
jeden opravdu veliký problém - přilétají mimozemšťané a chtějí galaxii (ne
Galaxii, tu by jim zaostalí pozemšťané asi poskytnout nemohli, ale obyčejnou
galaxii), jinak jsou odhodláni Zemi zničit. Tímto momentem začíná hon na brouka,
který se už delší dobu poflakuje to Zemi v lidském těle a snaží se získat
Galaxii do svých spárů.
Humor filmu není
nepřetržitý sled vtipů, přesto občas působí mírně uměle. U člověka s "průměrným"
smyslem pro humor se dostaví pocit lechtání bránice tak jednou za dobu sledování
filmu, což ovšem neznamená, že by snímek selhal jako komedie. Naopak, pár
opravdu povedených vtípků se najde.
» Emzáci
jsou zpátky a mají pořádně velký děla!« |
Přičtěme k tomu
hollywoodsky střižený soundtrack na míru, jehož poslouchání je příjemné, a
trikové efekty, které se mohou rovnat s dnešní špičkou hlavně kvůli tomu, že se
film nesnažil jít nutně dopředu a trikaři dělali jen to, na co měli, ale za to
to vypiplaly do detailu. Byť by se to nemuselo zdát, ale ve filmu je hned
několik skrytých narážek, které asi na první shlédnutí nestihnete postřehnout,
natož pochopit.
Následující větou
pravděpodobně filmu polichotím více, než by si zasloužil. Svého času byl Douglas
Adams pořádně naštvaný, poněvadž hollywoodským filmařům předložil scénář na
svého Stopařova průvodce po Galaxii, oni jej zamítli, ale za dva roky vypustili
právě tento film, kde se údajně vyskytuje nejeden prvek obsažený v první verzi
onoho scénáře. Mor na ně! Stejně jim to nepomohlo, i když možná pomohlo,
poněvadž ve finále je z filmu nadprůměrná oddechovka, která vám toho ale kromě
příjemně strávené hodiny a půl moc nenabídne. |
Hodnocení: 5/8



|
|