| |
 |
Miliónté zpracování příběhu - jak chlapec potkal dívku.
Ano, když se nad tím zamyslím, tak u nás recenzujeme dosti
specifické žánry filmů. Přes 80% recenzovaných snímků jsou sci-fi/fantasy/zpracování
komiksů, nebo historické výpravné filmy. Jak chlapec potkal
dívku je nosnou myšlenkou snad jediného snímku na našich
stránkách a to Věčného svitu neposkvrněné mysli (který ovšem
rovněž spadá do žánru sci-fi). Je to částečně způsobeno nevalnou
úrovní filmů podobného typu a z části také tím, že (například)
žánr romantická komedie zrovna nepatří mezi každodenní menu
nikoho z redakce. I když kecali bychom, kdybychom tvrdili, že
jsme v životě nic podobného neviděli, nebo že se nám nikdy nic
takového nelíbilo :-).
Trošku jsem se rozpovídal mimo mísu. Garden State bych totiž
ani omylem nezařadil mezi romantické komedie či dokonce komedie.
A nad přívlastkem romantický bych rovněž váhal, některé scény ze
závěru filmu si o to sice přímo říkají. Bylo by to asi stejně
zodpovědné jako označit epizodu Star Treku, kde členové posádky
cestují do 19. století, za historickou. S definováním filmu jsem
měl asi největší problémy. Od označení psychologické drama
jsem musel upustit, poněvadž zase do té míry charaktery
postav nevyčuhují, byť jsou velice důležité, takže mi zbylo
pouhé nic neříkající a všeobsažné drama, kam se na
mnohých filmových serverech zařazuje každý snímek, který není
komedie nebo akční sci-fi.

Tím, co by měl mít správný film ...
...je pořádný příběh. A jak se taková story pozná? To ještě
nikdo nikdy uspokojivě neurčil, poněvadž od otázky Jak se pozná?
je jen krůček k Jak se udělá? a tudíž jsou zodpovědní kritici
před každým hodnocením v podobně svízelné situaci jako autoři
před započtením svého díla. Ale za svojí recenzentskou "kariéru"
jsem si stihl vytvořit pravidlo, které mi až doteď bezpečně
odhalilo každou uměle zkonstruovanou zápletku: "Špatný film se
pozná podle toho, že vše důležité se odehrává před kamerou a
většinou i v časovém intervalu ohraničeném úvodními a
závěrečnými titulky." Naopak dobrý příběh navazuje na minulost a
bude pokračovat i po uplynutí stopáže filmu. A nejen to,
metaforicky řečeno, velkou část nuancí děje si divák domýšlí,
takže příběh se odehrává i v jeho hlavě a pokračuje i po
zvednutí se z nepříliš pohodlného sedadla kinosálu. A takový
příběh Garden State je.
Andrew je herec, který se po devíti letech vrací zpět do
svého rodného města, aby se rozloučil se svojí zemřevší matkou.
Po velice dlouhé době se tedy setkává i s vlastním otcem a
osobním psychiatrem v jedné osobě. Na pohřbu stojí hledíc na
vyrovnané řady příbuzných a přátel zesnulé s kamenným výrazem ve
tváři, aniž by uronil jedinou slzu. Ihned po skončení obřadu
potkává bývalého přítele a nynějšího hrobníka, který ho zve na
večerní party a Andrew oděn v černém k mému úžasu přijímá.
Na druhý den potkává v nemocnici (trápí to krátké, ale
pronikavé bolesti hlavy) dívku Sam zrovna ve chvíli, kdy si
jeden slepecký pes vyhlídne jeho nohu jako vhodný objekt pro
ukojení svých tělesných potřeb. Spolu tito dva prožívají mírně
šílené chvíle, které vedou k zajímavým odhalením jak minulosti,
tak jejich charakterů. Osobnosti hlavních postav mají tři
rozměry, tady i hloubku a nejsou to lepenkové karikatury, které
jsou tak často k vidění ve dnešních filmech. Každý žánr má svého
maňáska, ale postavy v tomto filmu mají skutečné vlastnosti, jak
kladné, tak i záporné. Andrew má z mládí psychický blok, který
zapříčinil to, že "nemůže cokoliv cítit", protože moc dobře ví,
že kdyby vykoukl ze své ulity, venku by na něj čekala jen samá
bolest. A naopak Sam je typicky citově založená a impulzivní,
hned pláče, hned se směje a jedná z vnitřních popudů. Jak může
vztah těchto dvou dopadnout? To se nedozvíme, ale konec filmu
nastíní směr, kudy se jejich snažení vydá. A mimochodem, závěr
tohoto dramatu mne mírně zklamal, po předchozím výborném
"životním" mixu přišel ... ale ne, proč vyzrazovat pointu? Však
já to filmu na konci recenze spočítám a výsledkem bude číselné
hodnocení.
Onen "životní" mix, o kterém se zmiňuji v předchozí větě, ani
v podstatě není směsí, nýbrž vyhlazeným zrcadlem, které odráží
životní realitu. Ať si vezmeme kterýkoliv žánr (a nemusíme být
ani tak tvrdí, abychom vybírali akční film, nebo horor) jako
komedii, romantiku a dokonce i psychologický snímek, tak nám
životní skutečnost odráží více či méně pokroucený, protože ta se
skládá ze všech jmenovaných a mnoha jiných aspektů a nejde
vykreslit jinak, než použitím různých prvků z několika žánrů.
Takže u filmu se zasmějete stejně jako v obyčejném životě a
stejně tak je to i s pláčem (ne, že bych já, vulkánec ...).

Tím, co by mělo mít umělecké dílo ...
... je pojem, který jsem dlouhou dobu svého života označoval
za originalitu a hodlám v tom i nadále pokračovat, ale nyní si
už uvědomuji, že lepším výrazem by byla unikátnost. Pokud by
existoval recept na umělecké dílo, byla by špetka unikátnosti
dozajista jeho nedílnou součástí. Neznamená to však, že sci-fi,
kde mají muži tři nohy a ženy jedno oko zelené a druhé šedivé,
je uměleckým dílem. Stačí jediný okamžik, jediný záběr, jediná
replika a kvóta unikátnosti je dostatečně naplněna do té míry,
aby se o filmu dalo hovořit jako o dobrém (pokud samozřejmě
splňuje i ostatní neméně důležitá kritéria). Garden State
nevyužívá přímo unikátní prvky v nehorázném množství, ale
celkový ráz a vyznění filmu je originální v mnoha ohledech. V
kombinaci s tím, že každý film se snaží zaujmout co nejvíce v
úvodních deseti minutách, to znamená, že nejvíce unikátních
prvků naleznete na začátku, který jasně ukáže, že tento film je
příběhem viděným očima jednoho člověka (čili fpm - first person
movie :-).
» Tento
film dotahuje téměř k dokonalosti jednu neprávem
opomíjenou filmařskou dovednost - práci s motivy.« |
Tím, co by měl mít kinohit ...
... jsou samozřejmě obstojné (nikoliv výborné) herecké výkony
a tuto hranici Garden State směle překračuje. Zach Braff v
hlavní roli působí velice přesvědčivě a mnohem známější jméno -
Natalie Portman, která byla obsazena do hlavní ženské role, mu
jen sekunduje. Byť se holka snaží, co ji síly stačí, tahle role
ji příliš nesedla, naštěstí to jde vidět jen v několika scénách,
které bych já ovšem nepovažoval za tak veliké herecké oříšky.

Téměř
geniální mi přijde soundtrack
Chada Fischera. Ve filmu jsem si nenašel jednu či dvě oblíbené
melodie, bylo jich tolik, že když jsem si je chtěl všechny přehrát, trvalo mi to
déle než dvacet minut! A to mám naprostý hudební hluch, takže si hudby na pozadí
ani nevšimnu, pokud film zrovna nerecenzuji a nenutím se do toho. Ale písničky z
Garden State se vám dostanou do uší už na první poslech. Režie
zde využila zřejmého triku, že některé stopy pouští několikrát v různých
situacích, ale znovu má veta pravidlo fpm, takže vy vlastně jen posloucháte
skladby, které hlavnímu hrdinovi honí hlavou, popřípadě které slyší.
Byl jsem téměř šokován, když jsem zjistil, že prakticky vše,
co jsem na filmu nejvíce chválil vyjma hudby, má na svědomí
jediný muž - Zach Braff, který snímek napsal, režíroval a navíc
hrál hlavní roli, takže všechna čest. Milý Zachu, právě jsi se
zařadil mezi jména, jejichž další projekty budu sledovat. A co
se hodnocení týká, necítím se jako kompetentní osoba, která by v
daném žánru mohla dát osm Áček, to bych toho o kinematografii
musel vědět o ždibíček více a následné "snížené" maximum (7A)
musím ještě okrást o jedno Áčko kvůli pro mne nevyhovujícímu
konci, který se ale většině lidí asi bude líbit. Takže já dám
šest, ale vy si klidně připočtěte jedno navíc:-).

|
|
« Autor článku » |
Mat

Tématické články:
Jediná srovnatelná story je
taktíž vysoce hodnocený
Věčný svit neposkvrněné mysli.
|
Snímek: |
Garden State |
CZ: |
Garden State |
Režie: |
Zach Braff |
Scénář: |
Zach Braff |
Hrají: |
Zach Braff, Natalie Portman, Ian Holm,
Ron Leibman... |
Film doporučujeme:
|
vcelku všem, kdo chtějí vidět uvěřitelný příběh plný emocí i obyčejných chvil.
Pokud chcete ale pozvat holku do kina, vemete ji radši na 50krát poprvé. |
|