Epizoda I: Zneuctění
Většina lidí má admirály za jakési nadlidské bytosti.
Ověnčeni poctami zasedají v Radě Federace a rozhodují o
budoucnosti stovek planet… pravdou však je, že to jsou
povětšinou senilní dědové, kteří se rádi slézají a vyprávějí
si anekdoty a příhody z mládí. A když jich je hodně na kupě,
tak se tomu říká schůze Rady Federace
„Víte, ze těch několik let co učím na Hvězdné akademii, jsem
zjistil, že asi desetina procenta důstojníků, kteří úspěšně
složí závěrečnou zkoušku a začnou sloužit na lodích jako
vysocí důstojníci jsou, abych tak řekl, úplní ksindlové.“
Začal společenskou konverzaci admirál s šedivými vlasy a
nevyléčitelnou nemocí svěračů močového měchýře.
„Ano, také se děsím chvíle, kdy někdo vymyslí způsob, jak
tenhle odpad rozeznat.“ Odvětil druhý se značnou dávkou
zdráhavosti v hlase
„Už jsme vymysleli. Všem vyšším důstojníkům jsme dali
vyplnit speciální testy, které zhodnotily intelekt,
charakter a odbornou zdatnost každého z nich.“
„Doufám, že to nečeká ty nejvyšší důstojníky.“
„Kdepak, my veteráni jsme již prověřeni časem.“
„Ano, přesně tak jsem to myslel. A jak ony testy dopadly?“
„Hranici jsme nastavili velice vysoko, takže z maxima 286
získaných bodů, musel mít každý důstojník alespoň sedm, aby
byl označen za způsobilého služby.“
„A kolik jich neprošlo?“
„Z 368 456 důstojníků Hvězdné Flotily jich bylo vyřazeno
šest.“
„A co s nimi uděláme? Nemůžeme je přeci jen tak vyrazit, to
by poškodilo naší pověst. Romulani by se nám smáli, že máme
neschopné velení.“
„Ne, to by skutečně nešlo, ale já už přišel na mnohem
efektnější plán, jak s těmi čtyřmi naložit.“
„Čtyřmi, neříkal jste, že jich bylo šest?“
„Ano, ale dva z nich se potkali, nějak se nepohodli a dali
si souboj na život a na smrt…“
„…a jejich phasery vystřelily současně.“
„Ale kdepak, jeden měl phaser vypnutý, zato ten druhý ho
nastavil na rozptyl 360°.“
„Krásný příběh. A o jakém plánu jste to mluvil?“
„Právě přichází …“
Bar na Sírius 6 byl doslova ozářen vstupem důstojníka
Hvězdné Flotily. Byl to muž úctyhodného vzrůstu s dlouhými
kučeravými vlasy, v očích měl oheň neskonalého intelektu a
touhy sloužit Hvězdné Flotile. Přistoupil ke dvěma sedícím
mužům a pozdravil je oslovením a lehkou úklonou.
„Přišel jsem na váš rozkaz, admirále.“
„Ano, samozřejmě nadporučíku, chtěl bych vám oznámit, že
jste byl pověřen velice důležitým úkolem, bude vám svěřena
loď a posádka. Co nejrychleji potřebujeme zjistit, kam vede
ona malá červí díra na souřadnicích 1567,5647. Máme za to,
že by mohla ústit u planty Trigulentarumisewaqsimilius, kde
se nacházejí bohatá ložiska vody.“
„Vody? My nemáme dost vody?“
„Zdání klame, kapitáne, voda je jedním z nejvzácnějších
sloučenin ve vesmíru (viz. Vodní invaze)!“
„Ano, zajisté, a mohu se zeptat, jakou loď jsem dostal
přidělanou?“
„Jmenuje se Aaagames, je to podivné jméno, ale budete to
muset nějak překousnout, jedná se o loď třídy mikrobus.“
„A posádka?“
„Tady máte seznam.“ podal pocket kapitánovi.
„Co to má znamenat … stiskněte control + alt + delete?“
zeptal se nesměle.
„O, promiňte, to jste o složku vedle, přesuňte se do
Aaagames.“ V adresáři Největší katastrofy historie, byly
pouze čtyři složky: Vandalové v Římě, Inkvizice, Microsoft a
Aaagames.
„Hmm… většinu z těch lidí neznám, ale vidím, že zde nemáme
žádného šéflékaře.“
„Ano, doktoři většinou nebejvaj tak blbí.“
„Prosím?“
„Ehm … chtěl jsem říci, že obsazení tohoto místa ještě není
vyřešeno.“
„Mohu být tak smělý a vybrat si vlastního důstojníka.“
„Koho máte na mysli?“
„Augusta.“
„Hmm. Míříte vysoko. Ale myslím si, že zrovna nemá žádné
zařazení. To by mohlo vyjít. To bude myslím vše, kapitáne,
podrobnější zadání mise vám bude sděleno později.“
„Děkuji, admirále. Admirále,“ udělal úklon hlavou novopečený
kapitán a promenádním krokem odkráčel.
„Promiňte, ale kdo je ten … Augustus?“ zeptal se nesměle
jeden admirál druhého (či lépe řečeno druhý prvního).
„Nebude nám chybět ve flotile, když je tak schopný?“
„Schopný? Dovolte, abych vám sdělil něco o Augustovi,
někdejším romulanském císaři, momentálně však přeběhlíkovi s
trvalým bydlištěm ve federačním vězení. Vy jste o něm
neslyšel?“
„Ne, poslední dobou slyším velice špatně.“
„Augustus je první a zatím poslední romulan, který se utkal
s borgy. Pracoval právě na biologickém výzkumu chování
veverek ve stavu bez tíže, když jej s jeho malou lodí
přepadli borgové a …“
„Asimilovali ho i s veverkami.“
„O těch nic nevím, každopádně přibližně za týden se ta
krychle vrátila s tím, že roztřílí cleou romulanskou
flotilu, když si ho nevezmou zpátky. Vypráví se, že jeho
zvrácené vědomí málem rozvrátili jejich kolektivní vědomí.
Také jim okamžitě po jeho asimilaci kleslo IQ. Romulané
Augusta samozřejmě přijali zpátky a borgové na oplátku
slíbili, že na ně nebudou útočit. Šťastní romulané udělali z
Augusta hrdinu a admirála.“
„A co de dělo pak?“
„Když vystřízlivěli z euforie a došly jim lodě na odpis,
učinili Augusta císařem, což je funkce, kde se toho nedá
tolik zkazit. No a protože romulani mění své císaře častěji
než ponožky, tak by Augustus při nejbližším převratu sesazen
a uprchl k nám do exilu.“
„Úžasný příběh. A proč vlastně sedí?“
„Spletl si nás s klingony a nabídl, že bude pro nás špehovat
federaci. Ten chlap je prostě křivější než zatáčka.“
„To tedy ano, a co my na to?“
„Samozřejmě jsme přijali, zprvu to byla hrozná sranda, ale
pak nás to přestalo bavit a zavřeli jsme ho na doživotí. Ze
své pozice špeha také dost úspěšně rozvracel Radu Federace.“
„A jak, prosím vás?“
„Součástí jeho hlášení bylo mimo jiné, která paní admirálová
podvádí muže s jiným admirálem. Někteří dokonce tvrdí, že
právě tato složka byla ta nejobsáhlejší. Do velikosti se ji
snad mohla rovnat jen složka se údaji, který admirál podvádí
svou ženu s jiným admirálem.“
„Až tak, to by si snad zasloužil i trest smrti! Ale zpátky k
Aaagames, proč je posíláme zrovna na tuto misi? Neměli
bychom je poslat někam vstříc romulanům, nebo kardasianům,
abychom se o ně už nemuseli starat?“
„Nebojte, slyšíme o nich naposledy v životě. Dle všeho ona
červí díra ústí v úplně jiné galaxii a má opravdu nestabilní
druhý konec.“
***
Podivné shody okolností. Někteří důstojníci Flotily, kteří
byli převeleni na Aaagames se znali již dlouho před tím. Pat
a Mat byli přátelé ještě než vstoupili do Flotily. Dokonce
založily fenomenální hackerské duo. Jejich první zakázka
byla na nenápadné zničení určitých souborů v jednom z
periferních počítačů Centrální databanky. Byli však dopadeni
a postaveni před soud, díky šikovnému obhájci se z toho
dostali bez kytičky. rozsudek zněl: „Nemohu shledat tuto
dvojici vinnou, poněvadž jejich počínání se mnohem více než
hackování podobalo zadání nesprávného hesla uživatelského
jména. A za blbost je, bohužel, za katr strčit nemůžem.“
Vše osvětluje věta, kterou Pat vmetl do tváře svému
společníku ještě v jednací síni: „Pablbe, já ti říkal, že se
máš podívat, jaký i/y se píše kobyla a nepsat tam kůň. To
není luštěnka.“
Mnohem méně osobní vztahy měl Šotek, Augustus a Abak.
Traduje se (avšak oficiální zdroje Hvězdné flotily to
popírají), že se ještě za války mezi Klingonskou říší,
Federací planet a Romulany (všichni proti všem, čili
DeathMatch), potkal poručík Šotek (člověk), zdravotník
Augustus (romulan) a Lord Abak (klingonský válečník) na
jedné planetě třídy M jménem Myela, na kterou si dělaly
nároky všechny strany konfliktu. Byly tam totiž nejlepší
bordely v celé galaxii. Začínající bitku ukončil Augustus
svým diplomatickým jazykem a koňskou dávkou sedativ. A co
nedokázal hyposprej, dokonalo skvělé flanderské víno. Nikdo
si toho moc z dalšího průběhu nepamatuje, ale jistá jsou
některá fakta. Od toho dne užívají Klingoni romulanského
maskování a Šotek (KAPINÁN ŠOTEK) vždy ztuhne při pohledu na
nůžky. Proč? Kdo ví?
Tyto dvě skupiny o sobě mnoho nevěděli. Popravě řečeno,
nevěděli o sobě nic. Přesto je cosi spojovalo. Všichni je
alespoň jednou snažili sbalit Nicku, která se též nalodila.
Upřímně – Nicku se snažil sbalit snad každý živočich
mužského pohlaví, který ji minul, homosexuály a veverčí
chalány (rozuměj chlapy – veverky) nevyjímaje. Snad kromě
jednoho chlápka, který ležel v bezvědomí v okolo
projíždějící sanitce. Moc dobře víte, že jsem (stejně jako
veletvůrce Augustus) zvyklý dotahovat příběhy vedlejších
postav. Věřte tedy, že onen ubožák zemřel již během
transportu, možná by se dostal alespoň k operačnímu sálu,
kdyby ovšem saniťák nepovažoval za vhodné zastavit a hodit
slovo s tou šíleně sexy kočkou, co šla po chodníku.
Jak říkám, elita hvězdné flotily.
***
Vybavení kapitánovy pracovny nebudu obšírněji popisovat,
snad někdy později, až se zabydlí. A vyhodí ty dva otrapy se
špičatýma ušima. Na vukláncích a romulanech je krásné to, že
je od sebe nerozeznáte, když je vidíte před sebou. Jediná
naprosto spolehlivá pomůcka, jak určit, že mezi sebou máte
právě jednoho romulana a právě jednoho vulkánce je fakt, že
se ti dva perou. Vuklánci se totiž mezi sebou neperou vůbec
a romulani jen výjimečně. Pouze dvanáct měsíců v roce a k
tomu ještě jen v sudé a liché týdny. Teď se však mezi sebou
neprali. Ale krvavé jizvy měli.
„Shledal jsem vás dva nejadekvátnějšími kandidáty na post
prvního důstojníka, zavolal jsem si vás, abych se rozhodl,
který z vás bude prvním důstojníkem, a který …“ začal svojí
rozpravu kapitán Šotek, byl však neomaleně přerušen
Augustem, který se snažil prokázat svůj postřeh a důvtip.
„…druhým důstojníkem.“
„Ne rozhodli jsme se tento post přejmenovat na - Ten chlápek
pod prvním důstojníkem.“
„Kdo my?“ Promluvil znovu Augustus
„My Šotek.“
„Aha.“ Augustus má rychlé chápání a nebojí se to dát hlasitě
najevo.
„O kvalitách našeho romulanského šéflékaře jsem se již
přesvědčil, takže teď se zaměřím víc na vás, Mate.“
„Dovolím si namítnout,“ začal doposud mlčící vulkánec „že by
funkce šéflékaře a prvního důstojníka mohli kolidovat.“
„Například …“ pokusil se o útok Augustus
„Například Augustus by byl jediným člověkem na lodi s právem
zbavit vás velení,“ začal Mat
„Co sem mne týká … čím míň takových lidí je, tím lépe,
zvláště když jsem přesvědčen o jejich loajalitě. A to v
tomto případě bezvýhradně jsem, pokud Augustus zrovna nedrží
nůžky, nebo jiný ostrý předmět v ruce. Ale teď k vám.“
pohlédl vážně do služebních záznamů „Co je pravdy na tom, že
váš dědeček byl… tuleň?“
„Na tuto otázku odmítám odpovídat.“ Prohlásil s klidnou
tváří Mat a poškrábal se na nose rukou mírně deformovanou do
tvaru jakési ploutve.
„Víte co, nejsem schopen posoudit, kdo se na tuto pozici
hodí více, takže si to vyzkoušíme. S platností k této chvíli
uděluji Augustovi hodnost prvního důstojníka na pondělí,
středu, pátek a neděli a Matovi na dny zbývající. Odchod,
mám ještě hodně práce s plánováním naší mise.“
Při odchodu si příslušníci těchto spřízněných ras pohlédli
do očí. Jako by je tato nepříjemná situace jakýmsi způsobem
stmelila. Následkem čehož došlo ke zvratu v dějinách. Byl
zaznamenán první dialog mezi romulanem a vulkáncem za
posledních 68 let. Pokud to tedy dialogem nazveme.
„Co je dneska za den?“ optal se Mat
„Je hvězdné datum 1589,51.“
„Sakra.“
Škoda jen, že se o této významné historické události nikdo
kromě posádky Aaagames nikdy nedozvěděl.
Epizoda II: Borgové a jiní exoti
Jak již bylo řečeno, Aaagames je loď třídy mikrobus, není
tedy divu, že nezbylo místo na takové nedůležité věci, jako
je třeba zasedačka, též nazývaná drbárna. Všechny schůze se
tedy odehrávaly v Matově kajutě, nebyla sice největší, ale
díky vulkánskému smyslu pro pořádek byla obyvatelná téměř
vždy, což z ní činilo oblíbenou destinaci i ostatních
důstojníků i v době, kdy se žádná porada nekonala. Zvláště
památná je návštěva Abakova, který si do Matovy kajuty
přivedl jednu slečnu z lodního baru a prohodil: „Ukaž mi,
kde máš ložnici a jdi se projít ven.“ Avšak i vulkánská
trpělivost má svoje meze, takže svému klingonskému příteli
udělil bleskovou dvouhodinovou přednášku na téma: „Proč
nesouložit na posteli svého nadřízeného.“ Jeho slova
zapůsobila. Z Abakovy přítelkyně za dobu monologu vyprchala
kritická dávka alkoholu, takže začala alespoň trošku vnímat
jako soudný člověk, zlomila klingonovi ruku, kterou si
zpříjemňoval nudné chvíle nestoudným šmátráním a odešla.
Následoval ji i Abak s replikou: „Láska bolí.“
Vraťme se ovšem ke schůzi, která by měla nastínit řešení
alespoň těch nejpalčivějších problémů, které posádku lodi
Federace trápily. Byli vzdáleni milióny světelných let od
domova, neměli warpjádro a jejich počítač jim neustále
hlásil, že loď na které právě plují byla už před dobrým
týdnem zničena …
„…a tak jsem mu, puto, jako tomu hlídačovi, puto, jednu
ubalil, puto, až odletěl, puto, alespoň vo pět metrů dál,
puto…“ vyprávěl zrovna Abak. Je nutné upozornit, že put je
klingonské zvíře ne nepodobné volu, což je důkaz, že
kolektivní nevědomí skutečně existuje a přesahuje hranice
naší Sluneční soustavy. Není zdaleka od věci, že jediným,
kdo nesouhlasil s první položkou programu (Abakova historka
pro uvolnění atmosféry) byl Mat, takže byl tak mrzutý, že by
nejraději sjel Augusta za nějakou blbost. Bohužel byl
romulan pro dnešek jeho nadřízeným, což ještě v našem
příběhu bude hrát roli.
Naštěstí holka z Abakova příběhu nevzdorovala dlouho a v
blízkém okolí nikdo nebyl, takže se historka brzy nachýlila
ke konci. A to byl správný čas na Matovu přednášku o stavu
lodi z pohledu vědeckého důstojníka.
„Dovolil jsem si svoje hlášení rozčlenit do tématicky
souvisejících celků, abyste se v něm lépe orientovali.
Hlavní body jsou následující:
1) Přečtení hlavních bodů hlášení
2) Přesné určení polohy a rozbor plánu návratu na Zemi
3) Warpjádro a jak ho získat
4) Problémy s počítačem a jejich řešení
5) Generační problém
6) Prostor pro dotazy důstojníků, kteří něco (či všechno)
nepochopili.“
„Přesně tak,“ využil příležitosti Lord Abak „Jak to bude s
těma ženskejma?“
„Ke generačnímu problému se dostaneme časem, hned jak
vyřešíme předešlé body.“ upozornil Mat.
„Ale myslím si, že v dnešní den by mohl mít generační
problém prioritu,“ navrhl kapitán Šotek.
„Proč zrovna dneska?“ optal se Mat
„Vy to nevíte?“ Šotek
„Ne, nevím.“
„Vy to vážně nevíte?“ Augustus
„NE!“
„Ty to fakt nevíš?“ Pat
„NE, NE, NE a ještě jednou NE.“
„To si snad děláš puto, vole, ne, že to nevíš?“ Lord Abak
Mat z mysli vypudil představu čtyřech nejmenovaných osob
ležících vedle sebe v kaluži krve a bez končetin, úpících v
agónii a čekajících na milosrdnou smrt, která měla přijít
skrze probodení žhavým železným bodcem potřeným vroucí
marmeládou a vyměnil ji za standardní zelenou louku u lesa s
pasoucím se kolouškem.
„Pate,“ obrátil se na svého starého přítele „můžeš mi prosím
tě říct, co je dnes za den?“
Pat se pousmál, líbil se mu ten pocit, že jeho starší
kolega, který mu tak rád dával najevo intelektuální
svrchovanost, je v koncích: „Dneska je přeci svatý
Valentýn!“
Matovi se zakalily oči: „A když jsem navrhoval slavit třísté
výročí narození velikána Spocka, nikdo jste se ke mě
nepřidal. A teď chcete brát ohled na takovouhle … infantilní
a nedůležitou prodejní akci zamilovaných psaníček.“
„Neber to špatně, kamaráde,“ vysvětloval Abak „ale až na
svatýho Spocka bude plnej bar holek, co jsou naměkko,
protože touží po láskyplným objetí, tak to s tebou klidně
oslavíme. Tedy ne zrovna s tebou, ale s jednou z těch holek.
Tedy ne nezbytně s jednou …“
„My to chápeme, Abaku, ale teď bychom se měli na tenhle
problém zaměřit. Proč v lodním baru dnes není ani jedna
pěkná holka?“ Snažil se vše uvést do správných kolejí
Augustus, byť pohled na takto ztracený dialog mu působil
jakousi zvrácenou ironickou rozkoš.
„Dobrá tedy, na lodi s námi plují tři ženy, které vyšší
důstojníci definovali pojmem: „probouzející rozmnožovací
pud“. Z těchto tří osob jedna spáchala sebevraždu hned poté,
co se dozvěděla, že se na onu listinu dostupných budoucích
matek dostala …“ Mat občas naprosto nechápal tužby a životní
filozofii ostatních členů posádky a měl za to, že toto
jednání je vedeno za nesobeckým účelem zajištění života na
lodi v horizontu stovek let. „… druhá si vzpomněla, že je
vlastně muž, a tudíž již zbývá pouze jedna jediná
potenciální rodička – Nicka.“
Toto jméno vždy způsobilo lavinu povzdechů, nejinak tomu
bylo i v této chvíli.
„Pozval jsem si ji tedy k sobě do kajuty.“
Další vzdechy.
„Abych s ní prodiskutoval morální hlediska a požádal ji o
svolení …“
Pauza na povzdechy, nikdo však ani nedutal, všichni byly
napjatí, jak to dopadne. Snad nebudu příliš předbíhat
událostem, když konstatuji, že takhle pozorně už Mata
posádka Aaagames nikdy neposlouchala.
„…o použití jejího genetického vzorku jako vzoru pro
vytvoření několika klonů, jež by měly za úkol udržet
populaci naší lodi na snesitelné úrovni.“
„Chceš říci, že by bylo víc Nicek?“ zeptal se Pat pro
jistotu.
„Ve své podstatě bych to takhle …“ začal Mat, ale poté co se
zadíval do zasněných pohledů zbytku osazenstva místnosti,
změnil taktiku po dávání informací. „V podstatě ano, a proto
bych rád udělal předběžný průzkum, kdo by byl ochoten se
zúčastnit reprodukční operace nazvané Noe.“
„Jen pro upřesnění, ptáte se nás na to, zda jsme ochotni
pojmout ženu na vlas podobnou Nicce za nástroj …
reprodukce?“ ujišťoval se Šotek.
„Ano, přesně tak.“
„Tak do toho jdu!“ ozval se Šotek
„Mě si tam taky napiš“ Pat
„I císaři mají své dny … jsem ochoten se zúčastnit.“ Sdělil
v ústraní sedící Augustus, kterému sice Nicka nepřišla
nikterak pohledná, ale zato mu učarovala svým charakterem.
Nicka a Augustus se k sobě hodili, skvěle se doplňovali, asi
jako dva kousky skládačky, co neměl jeden, měl druhý a
naopak. Nutno upozornit, že romulan byl cholerický, zbabělý,
sebevědomý kariérista s egem napumpovanějším než mravenec,
který má milenku lišku.
Poté, co Augustus domluvil, všichni obrátily oči na Abaka,
aby zjistili, jaktože právě on není na seznamu první. Lord
Abak vypadal zamyšlen. Augustus se rozřehnil smíchem
amerického turisty, který uviděl Sochu Svobody v bikinkách.
Kdo jste nepochopili čemu, zopakuji vám to, napíši to tučně
a ještě k tomu kurzívou: Lord Abak vypadal zamyšlen.
„Víš co?“ začal pevně rozhodnut Lord Abak poté co dozněl
smích „Já si tu Nicku vezmu třikrát, jo?“
Komunikátor zakvíkal. „Vyšší důstojníci, nechť se urychleně
dostaví na můstek!“
Šotek cítil, že jeho autorita je napadena, dotknul se tedy
komunikátoru a přísným hlasem se otázal: „A ty jsi jako kdo,
že mi chceš rozkazovat?“
***
„Stav.“ Vyšší důstojníci již seděli a stáli na svých místech
na můstku.
„Blíží se k nám loď. Má mnohem lepší výzbroj než my, je asi
patnáctkrát větší než Aaagames a má fakt nechutně zářivou
žlutou barvu.“ oznámil Lord Abak.
„Přichází zpráva, pouze audio.“ zahlásil Pat.
„Na obrazovku.“ zavelel kapitán.
„Řekl jsme pouze audio, ty pako.“ občas to Patovi prostě
ujede …
„Ty jsi mne nazval pakem?“ chtěl se ujistit se Šotek.
„Nabíjejí zbraně.“ Augustus
„Kdo ti dovolil mi tykat, žabožroute?“ zeptal se Pat. Proč
nazval vznešeného kapitána žabožroutem? To je otázka na
místě. Šotek měl několik svých vzorů, jejichž slávě se vždy
chtěl přiblížit: James T. Kirk, Jean-Luc Pickard a další.
Dokonce posádce přikázal, aby mu říkali Jeanne-Lucku. Celá
tato kampaň však ztroskotala, když zjistil, že za jeho zády
mu nikdo neřekne jinak než Keathrin. Svému kapitánskému
idolu se však chtěl přiblížit alespoň tak, že rozhlásil, že
je původem z Francie. Jenomže pozapomněl na to, že Francouze
a Němce nemá rád nikdo…
„Na to mám jako tvůj nadřízený právo, můžu ti tykat kdy
chci!.“
„Pálí.“ Augustus
„Škody?“ snažil se Mat suplovat roli kapitána, který byl
momentálně zaneprázdněn jinak. To se však nelíbilo
Augustovi, který byl pro dnešek prvním důstojníkem a tak
zahlásil: „Jsme zničení, už pěkných pár dní.“ a vložil do
toho takovou dávku ironie, kolik do tónu hlasu zvládnou
vecpat jen romulani a učitelé tělocviku komandující žáka,
který sice neumí kopnout do míče, ale v budoucnosti bude
dozajista pobírat plat nesrovnatelně vyšší.
„Přehrajte zprávu.“ nechtěl se Mat nechat sesadit z
velitelského místa a Lord Abak poslušně pustil zvuk do
reproduktorů.
„Ne, včera jsem to viděl v Etiketě, na tykání se musí oba
domluvit, není to jednostranná záležitost.“ Útočil Pat.
„Odpor je marný, budete asimilováni!“ zaznělo můstkem.
Zavládlo ticho. Jen na okamžik.
„To máš z těch debilních mravoučných seriálů z dvacátého
století!“ nenechal se uzemnit Šotek.
„Otevřít komunikační kanál.“ zavelel mírně znejistělý Mat.
„Kanál otevřen.“ Zahlásil Lord Abak v odpověď.
„Ty kanále, ty mi tak budeš vykládat, co je debilní, ty
kterej sleduješ buněčný porno!“ znovu Pat, nesnáší když se
do něj někdo naváží, ale ještě víc nemůže vystát, když někdo
napadá Ženatého se závazky, Kutila Tima a Medvídka Pů.
Mat se podíval po mikromůstku, ale ke svému překvapení
zjistil, že Augustus není na svém místě a nesnaží se ho
zchodit z velitelské židle. „Tady vesmírná loď Federace
Aaagames, mluví velící důstojník Mat v zástupu momentálního
prvního důstojníka Augusta zastupujícího momentálně šíleně
rozhádaného kapitána Šotka. Rád bych vás upozornil, že si
nepřejeme býti asimilováni.“
„Já dálkově studuju biologii ty šroubožroute, to byl princip
mitózy!“ Kapitán.
Náhle se rozzářila obrazovka, na ní se objevil obličej
humanoida, který se velice podobal člověku až na tu malou
drobnost, že měl nad hlavou srostlé obě uši, takže to
vypadalo, jako by měl příliš velkou cyklistickou helmu: „Zdarec
chlapi. Nic si z toho nedělejte, my máme řetězec velení taky
dost složitej. Já jsem Marr3wk z lodi CzechGamer, nejsem
velící důstojník, ale vybrali mne jako mluvčího, poněvadž
jsem jeden z těch, kteří byli asimilováni a jsou zde velice
spokojeni.“
„Takže vy nejste brogové?“ zeptal se pro jistotu Lord Abak.
„Ne, jen jsme si vypůjčili jejich hlášku. Je super,
nemyslíte?“
„Takže podle tebe není pohled na dva jednobuněčný organismy,
který si to rozdávají porno?“ Pat
„Takže jestli nás nechcete asimilovat, tak se s vámi
prozatím rozloučíme, máme tu nějaké problémy, které bychom
si měli urychleně vyřešit.“ odvětil nediplomaticky Mat.
„Alespoň si nedělám z robota manželku, ty zakomplexovanej …
šroubožroute.“ Ne, tohle bylo nediplomatické.
„Abaku,“ pokynul vulkánec „dvě sloní dávky uspávadla.“ A
ukázal na rozhádanou dvojici.
„Ale to by se už nemuseli probudit…“ namítal Abak, přestože
je zvyklý plnit rozkazy.
„Kéž by …“ povzdychl si Mat.
„Věřte mi, u nás by se vám dařilo skvěle. Za svojí práci
budete pořádně odměňováni a dává vám to pocit mnohem většího
společenství.“ snažil se argumentovat někdejší kapitán
GameDogu.
„Šroubožroute už jsi říkal, neopakuj se, když už nemůžeš
vymyslet nic nového, tak si na poradu zajdi za svojí matkou
do ústavu pro …“
„Víte co?“ opravil se Marr3wk „Zapomeňte na to.“
Obrazovka pohasla. Zazněly dvě rány. Mat se spokojeně usadil
do velitelského křesla a Lord Abak domlátil pažbou do
bezvědomí pohnuvší se ho Pata. Kdo si myslí, že takto byla
rozpoutána vzpoura na lodi Aaagames, ten se šeredně mýlí.
Vulkánci mají velice silný cit pro loajalitu, takže se Mat
rozhodl nechat velení na Šotkovi a v případě, že by se někdy
v budoucnu měl kapitán rozhodnout chybně, stačí pokynout
Abakovi … Jenomže na jedno zapomněl … Augustus a Abak go
very large!
***

„Ne, na mě takové výmluvy neplatí. Byl to klasický případ
vzpoury, Abaku, odveďte našeho vzbouřence do cely.“ Kapitán
Šotek byl po probuzení z uměle navozeného spánku trošku
rozmrzelý, což dokazoval právě jeho rozkaz uvěznit Mata.
„A víte co,“ dodal: „vmete si i toho technika, stejně jen
vyvolává rozmíšky. Zavřete ho třeba za zpochybňování
autority.“
„Nechci práskat“ zastal skvěle roli šedé eminence Augustus,
kterého jednoduše bavil pohled na vyklidňující se můstek:
„ale byl to právě velitel ostrahy, který vystřelil.“ Na
jednu stranu měl Abaka vcelku rád jako starého přítele, ale
mnohem více ho zajímalo, jak kapitán tuto situaci vyřeší.
„No dobře, tak ať se Abak uvězní taky. Věřím, že to zvládne.
Odchod!“
Z můstku odcházela vzbouřenecká trojice, velitel ostrahy
mířil střídavě na dva kolegy před sebou a na sebe.
***
A teď, aby nehrozil úpadek do stereotypu, přesuneme se o
několik světelných let dále. Zde nacházíme úplně jinou loď
třídy mikrobus s úplně jinou posádkou. Její jméno vám ještě
neprozradíme, to nechť zůstane na vaší fantazii, důležité
ovšem je, že právě vyjednává s jednou těžařskou lodí patřící
národu, který si říká reedeři, která má pouze jednoho člena
posádky.
„Na to přeci nemůžeš hledět! To je ryze subjektivní. A kdo
jsi vůbec ty, abys nás posuzoval?! Co jsi dokázal?!“ nadával
už ke konci celé debaty kapitán maquistické lodi sedící na
křesle, které bylo upraveno do podoby trůnu. Kompletní
konverzace by nám zaplála několik stránek a kromě četných
rozporů by nepřinesla nic objevného, proto jsem se ji
rozhodl zkrátit na několik posledních vět.
„Ale ne, vy jste mne špatně pochopili! Já myslím, že jste
opravdu dobří, máte skvělou posádku, vypadáte výborně a
hlavně, máte svůj styl!“ bránil se ubohý reeder, jehož loď
neměla žádné zbraně.
„Myslím,“ prohlásil důstojník sedící na taktice „že to říká
ironicky.“
„Máš pravdu!“ souhlasil kapitán: „Nabít fotonová torpéda a
pal!“
Obraz lodi se změnil na dynamickou animaci výbuchu.
„Stejně nás lidé mají rádi.“ prohlásil posléze kapitán.
„Béé…“ souhlasně zařičel první důstojník.
***
„Abaku, poslyš, jsem tvůj nadřízený a jako takový ti
nařizuji, abys nás pustil.“ Snažil se Mat diplomacií
přesvědčit svého spoluvězně.
„Já chovám mnohem větší loajalitu ke kapitánovi, než k vám a
tudíž vás pustit nemohu.“ pravil šéf bezpečnosti a vytáhl
phaser: „A ticho tam bude, nebo budete uvězněni izolovaně.“
Zastrčil zbraň zpět za opasek a pokleslým a mírně zoufalým
hlasem promluvil: „A navíc bych vás nemohl pustit i kdybych
chtěl. Silové pole kolem této cely může zrušit pouze osoba s
oprávněním deset a výše.
„Znamená to snad,“ musel se ujistit Pat „že nás odsud může
pustit jedině kapitán nebo kolem prolétající admirál? No
potěš. To abychom se modlili v přítomnost vyšších šarží v
téhle části galaxie. Kapitán nás nepustí ani za sto let.“
Matovi jeho logika neposkytovala žádnou útěchu.
Lord Abak byl také neutěšen a tak mu nezbývalo, než se
přerodit do svého druhého alter-ega. Znovu se chopil phaseru:
„Ještě někdo mukne a ustřelím mu hlavu.“
Pat byl jediný, který neztrácel naději, do svého datpadu,
který všude nosil s sebou, naťukal několik příkazů a začal
se potutelně usmívat.
„Co to děláš, ty filcko!“ osočil se na séfinženýra Abak,
přestože si uvědomoval, že právě Pat je taková jeho
spřízněná duše. Hlavní technik nepromluvil, ale cosi naťukal
do padu a podal ho klingonské ostraze. Bylo tam napsáno:
„Říkal jste přeci, že kdo mukne, tomu ustřelíte hlavu a Lord
Abak tady pořád kecá!“
Klingon mírně pobledl, ale přesto si bez váhání přiložil
zbraň ke spánku …
„Všichni vyšší důstojníci na můstek. Tedy kromě těch, co
jsou v base.“ oznámil své posádce komunikátorem kapitán když
mu jeho první důstojník oznámil, že k jejich lodi se blíží
jiné plavidlo a vypadá nebezpečně hranatě.
„Přichází zpráva, pouze audio.“ oznámil Augustus a rovnou ji
pustil.
„Jsme borgové, budete asimilováni. Odpor je marný.“
„Sice je půlka posádky ve vězení, ale experta na borgy mám
naštěstí na můstku, takže co na to říkáte, Auguste.“
„Myslím, že bychom měli naše důstojníky pustit a milostivě
jim odpustit zbytek doživotního trestu, abychom byli schopni
ovládat loď.“ Navrhl první důstojník.
„Na to jsem se neptal, jakou strategii navrhujete proti
našim nepřátelům,“ pohled kapitánovi sklouzl na obrovskou
krychli zabírající celou obrazovku.
„My romulané máme jedno prastaré přísloví – Nejlepší obrana
je útěk.“
„Snad útok?“
„Ne pokud se jedná o borgy.“
>tššš< (zvuk otevírajících se dveří)
„Hlásíme se do služby.“ Z turbovýtahu vystoupil Abak, Pat a
Mat. První z nich měl krvavou rýhu na jednom ze svých
čelních hřebenů.
>tššš< (zvuk zavírajících se dveří)
„Jakotože nejste ve vězení?“ zeptal se rozzlobeně kapitán.
Mat pohlédl na obrazovku a bleskurychle vymyslel hodně
pokulhávající výmluvu: „Úkolem správného prvního důstojníka
je plnit vaše rozkazy dříve, než je vůbec vydáte.“ Byl to
kec, ale za současné situace to stačilo. Posádka můstku byla
opět na svých místech.
„Ze zkušeností víme, že je příhodnější, když za nás bude
mluvit jeden hlas, vám známý,“ ozvalo se z reproduktorů:
„prošli jsme vaší databázi a vybrali jsme takový.“
Výjev na obrazovce se změnil …

„Asimilovali Ijáčka!“ zanaříkal Abak
„Stejně jsem měl vždycky radši Prasátko,“ utěšoval jeho i
sebe Pat.
„Odmítám vyjednávat s kreslenou postavičkou!“ rozhodně
konstatoval kapitán. A jeho žádosti bylo vyhověno, před nimi
se objevil v nadživotní velikosti jeden obzvláště odporný
borg.
„Mam mu ustřelit hlavu?“ zeptal se velitel ostrahy
„Rozhodně ne, Abaku, tohle je jen obrazovka, on je až na
tamtý lodi.“ brzdil ho Augustus
„Tady není o čem vyjednávat, sklopte štíty a připravte se na
obsazení.“
Šotek se začal tvářit mírně rozpačitě: „My nemůžeme sklopit
štíty.“
„Pak tedy budete zničeni.“
„My ale žádné štíty nemáme!“
Borg na chvíli znehybněl, očividně poslal žádost o ověření u
Společenstva. „Vy opravdu nemáte štíty!“ pravil užasle
někdejší talaxian.
„A to nic není,“ chtěl znásobit jeho údiv Pat: „My nemáme
ani warpjádro!“ sklidil však jen ostré pohledy svých
bližních.
S borgem se začalo evidentně něco dít. „A jak jste se tedy
dostali tak daleko od prostoru Federace?“
A tady musím nepozornému čtenáři připomenout, že Augustus
byl kdysi asimilován borgy, takže znal vcelku dobře jejich
psychologii a věděl, že když se něčím začnou zabývat, tak to
budou řešit tak dlouho, dokud úkol úspěšně nesplní. Z
pohledu borga právě vyčetl, že se parametry mise právě
změnily. Už nebylo hlavním cílem asimilovat celou posádku
Aaagames, ale dozvědět se, jak se tato loď dostala až tam
kam se dostala s minimálním vybavením … a to tím způsobem,
že asimilují celou posádku Aaagames, až na Augusta.
„Probojovali jsme se,“ odpověděl někdejší romulanský císař a
pokračoval:
„Nemáme sice štíty, warpjádro ani zbraně, které by byť jen
otevřely zrezlou konzervu, ale zato vám můžeme
nabídnout sbírku seriálů z dvacátého století. V DVD kvalitě.
Do neřešitelného algoritmu přibyla další záhadná neznámá. V
tu chvíli se stalo něco, co zachránilo život a náladu celému
můstku a tudíž to umožnilo další pokračování našeho příběhu.
>tššš<
Vstoupila Nicka, celý můstek byl pravděpodobně náhle ozářen
šarmem, protože každá dvojice očí doputovala až ke dveřím od
turbovýtahu, včetně bulev muže na obrazovce, který vypadal
jako nepovedená vystřihovánka z časopisu Člověk a technika.
Pat stiskl tlačítko, tento manévr připravoval několik dní.
Nevěděl, jestli je na něj vhodná chvíle, ale vzhledem k
tomu, že za chvíli už budou všichni pod kytičkama, tak
nemělo cenu to odkládat.
Když už o tom mluvím, je až zajímavé, kolik pořekadel se
zachovalo až do 24. století. „Dostat se pod kytičky“ byla
fráze využívaná celou Hvězdnou flotilou. Až na vulkánce,
kteří na toto místo prosazovali mnohem logičtější a
výstižnější pojem – trugar mio, což v doslovném překladu
znamená „být rozdrcen padající příčkou při zničení lodi
útokem zlotřilých a nelogických nepřátel a následně být
roztrhán na tisíce kousků při výbuchu warpjádra.“ a nebo
„ne, děkuji, dám si jen jednu kostku cukru.“ záleží na
situaci. Vy byste ale rádi znali podrobnosti Patova takřka
geniálního plánu, že?
>tššš<
Dveře výtahu se zavřeli nečekaně rychle a přiskřípli tak
drahé Nicce sukni, která ji sahala mírně nad kolena. Všichni
se na výjev zápolící zdravotnice dívali s nebývalým
potěšením. Zvláště Pat, jehož tento úspěch naplnil
sebeuspokojením. V borgovi se však začalo probouzet cosi, co
už dlouhá léta bylo přehlušeno hlasem Společenstva, při
pohledu na okouzlující Nicku pocítil cosi, co by cítit
neměl. A tento pocit se neurální sítí spojených myslí začal
šířit po celé krychli.
„Myslím,“ hlas borga můstek vyděsil, poněvadž na
bezprostřední hrozbu úplně zapomněli. „že půjdu
regenerovat.“ a odešel ze zorného úhlu obrazovky. Než se
stačilo osazenstvo můstku znovu zkoncentrovat na sledování
zápasu Nicka versus dveře, podařilo se mladé ženě vymanit
způsobem, který nenávratně poškodil její dnešní oblek. V
kovových spárech však zůstal jen kousíček látky, který by
nebyl dost veliký ani na ubrousek. I když při pohledu na
mužskou část důstojnického sboru byste dozajista raději
použili přirovnání, že tento kousíček látky nebyl dost
veliký ani na bryndák.
„Volal jste mne, kapitáne?“ promluvila první Nicka.
„Ano,“ zareagoval bleskurychle šarmantní muž sedící v
centrálním křesle. „ale myslím si, že svůj úkol už jste
splnila, můžete si jít po svých povinnostech.“
I kapitán by se krásou mladé zdravotnice rád opájel i
nadále, ale byl to veskrze zodpovědný člověk, který věděl,
jak by přítomnost Nicky snižovala výkon ostatních a jasně
viděl katastrofální důsledky, které by to mohlo mít na
nadcházející misi … a navíc si Nicku mohl pozvat večer k
sobě do kajuty na … personální sezení (a nejen sezení, hi hi
hi – pozn. autora).
Kráska se tedy obrátila a zrádné dveře se za ní zavřeli
(všimli jste si, že šetřím váš čas a ani jsem se nezmínil o
tom, že by se znovu otevřeli a pak až teprve zavřeli? Řídím
se tedy Patovou výzvou v úvodníku! Važte si toho.)
„Pane,“ snažil si to včasným hlášením vyžehlit lord Abak
hned jak odtrhnul oči od nádherné nepravidelnosti na sukni
„senzory ukazují, že všechny borgské bioindaká ... biadikrá
… že všichni borgové regenerují.
„Výborně, teď přišla naše chvíle! Aaagames strikes back!“
prohlásil bojovně kapitán.
„Zajímavé, všechny výchozí předpoklady mne vedly logickou
dedukcí k tomu, že tu všichni trugar mio.“ prohlásil Mat
„To v žádném případě, já si čaj vůbec nesladím!“ zareagoval
Pat, který se už dlouhá léta učil vulkánštinu.