|
Marek otevřel oči a sledoval tenké proužky světla, které se protáhly skrz malinké škvíry v zavřených okenicích. Byl rád, že jejich dům byl tímto prapůvodním prvkem vybaven. Večer si alespoň mohl klidně rozsvítit v pokoji, aniž by měl strach, že za ním přijde noční stráž. Většina ostatních domů města by mu neposkytovala takovou volnost, protože mají průhledná okna. Jakékoliv viditelné světlo by mohlo vést k bombardování nepřátelskými letadly. Severní, neboli také asijská fronta, byla jen několik málo stovek kilometrů vzdálena a stále se blížila. Dolet nepřátelských letadel už pár dní zasahoval nad město, a tak byl vyhlášen zákaz nočního svícení.
Z toho mála, co doma měl, se Marek pokusil udělat si dobrou svačinu a potom se vydal na cestu do centra. Jak tak procházel špinavými ulicemi, vzpomínal, jak ještě před třemi lety jezdil těmi samými místy s otcem až ke škole, kde se scházel se svými spolužáky. Teď také konal stejnou cestu každý den, ale za úplně jiným účelem. Chodil pomáhat s ošetřováním raněných a s odklízením škod po náletech. Doufal také, že najde svoje rodiče, kteří byli asi měsíc nezvěstní a na každodenních výpisech obětí se jejich jména také neobjevila.
Všichni dobrovolníci přerušovali svoji práci pouze v době poledne, aby si vyslechli hlášení z ampliónů. Ty jediné podstupovali v případě zničení opravu, aby byl zachován přísun informací všem obyvatelům těchto trosek kdysi velkého města.
"Válečné hlášení. Zprávy z front hlásí trvalý posun k centru Evropy. Arabská vojska překročila Pyreneje a dobyly Turín. Na Balkáně se podařilo pozice udržet. Asijská fronta, ke které se připojili i vojáci dobytého Moskevského paktu ovládají celý Skandinávský poloostrov a upevňují si pozice na pobřeží kontinentu. Vláda Evropského státu stále ponechává zákaz nočního svícení na celém svém území. Konec hlášení."
Poté co se začalo stmívat, všichni se rozešli do svých, a nebo volných domů. Marek si z dávky, kterou dnes dostal, udělal jídlo, zavřel okenice, rozsvítil si a začal číst knihu, kterou nedávno našel. Bylo evidentní, že pocházela z doby před Novým začátkem, neboť měla jako údaj o době vydání ještě původní letopočet. Navíc na její úvodní stránce nebylo napsáno povinné upomenutí na Nový začátek a jeho příčinu v Atomové válce. Po prostudování několika stránek, které byly napsány tak, že rozuměl jen asi každému pátému slovu, konečně ulehl na svoji postel.
Ráno ho vzbudil kovový zvuk, který přicházel z venku. Oblékl se a vyběhl z domu. Viděl, jak po ulicích směrem k centru projíždí tanky a jiná obrněná vozidla se znakem Jihoasijských vojsk. Doufal, že v centru ještě zuří boj proti těmto monstrům. Okamžitě se rozběhl postraními uličkami a předbíhal tak kolonu vozů. Pak se ale prudce zastavil. Uviděl něco, co mu sebralo všechny naděje. Slyšel o tomto důkazu, který vypovídal o dobytí oblasti, ale nikdy ho nenapadlo, že jej sám uvidí.
Na nejvýraznějším místě kraje, na hoře, která se tyčila nad městem, stál vždy památník Nového začátku. Byla to vlastně upravená zničená konstrukce nějaké zvláštní stavby. Dnes vedle ní byla vztyčena vlajka nepřátel.