|
"Soldiers! Whatever happens, you will stand your ground! You are not going to leave the battlefield until the last enemy will be on his way to hell. Or your lives ended. You're Emperors chosen! And you will die for him!"
Pokud jste se kdy jen letmo setkali se světem deskové hry Warhammer, určitě jste jen užasle hleděli, jak obrovský a rozsáhlý je celý její koncept. Tisíce obrovských a do detailu propracovaných planet v galaxii řídící se svými pravidly, svými zvyky a uznávající své vlastní hodnoty, mnoho ras s unikátními vlastnostmi, ty navíc rozdělené na mnoho klanů a společenství. A to vše fanoušci znají nazpaměť. Ano, někdy mi to přijde jako z jiného světa. Nic to ale nemění na faktu, že svět W40 000 má něco do sebe. Něco magického. A to něco na mě promluvilo ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že na tento námět dělá real-time strategii jedno moje velmi oblíbené studio - Relic Entertainment.
A není to ani moc dlouho, co jsem se konečně dočkal a marketingem dosti provařené dílko, s podtitulem Dawn of War, konečně vyšlo. Říkáte si nyní, že v záplavě tisíce a jedné podobné RTS už není místo pro další? Ano, také bych řekl. I tak vás ale DoW chytne, protože se autorům opravdu povedlo přenést do jeho nitra přesně onu warhammerovskou atmosféru, a tak se stane, že vás hra prostě donutí ji hrát, a to i když by se mohlo zdát, že je to vlastně stále o tom samém. A navíc se u toho budete ještě perfektně bavit.
|
|
Vše se točí okolo jedné z pohraničních planet, nazvané Tartarus. A situace rozhodně nevypadá nijak povzbudivě, protože ani zde nenajdete žádný mírový ostrov v moři války. Po měsících vyčerpávajících bojů s nekonečnými přívaly orků to navíc konečně vypadá, že místní armádní složky a domobrana podlehnou. Lidský vliv se omezil jen na několik ostrůvků, které zoufale odolávají a vysílají beznadějné prosby k samotnému Imperátorovi. A ten, vida šanci, se rozhodne udělat z Tartaru exemplární příklad. Vyšle svého nejlepšího muže - Gabriela Angela. Ten dostane za úkol jediné a to pomoci se svými jednotkami imperiálních vojáků armádním silám a poté se rozhodnout mezi dvěma možnostmi - evakuace a destrukce planety, nebo zničení odporu orků. A možná že by to vše ani nebylo tak úplně těžké. Kdyby ale v tu samou chvíli nevystrčily růžky síly Chaosu a s nimi i starobylé společenstvo Eldarů.
Příběh, jak je na první pohled vidět, je tedy plný známých dějových základů a vytéká z něho herní klišé všude, kudy to jen jde. A i když je dějová linka celkem zábavná a alespoň přispěje k tomu, že si jí s chutí projedete, rozhodně je vidět, že příběh třeba oproti W3 nebyl zas až tak na prvním místě. A ani na druhém. A podle toho dopadla i celá singleplayer hra - je to zábava, je to i záživné, ale nehezky krátké, předvídatelné a vůbec ničím nevybočující z dobrého nadprůměru. Kampaň se přitom dá dohrát za deset hodin čistého času, navíc jde rozehrát jen za Space Marines, a to přesněji jenom za klan Blood Ravens. Takže tu kvality jsou, rozhodně se o hru jednoho hráče dílko opírat nemůže.
Povězme si nyní ale něco o stylu DoW. A vy si určitě řeknete: "Jakýpak styl, je to RTS, takže prostě postavím základnu, natěžím zásoby a vyrobím jednotky, které pošlu na nepřítele." Ano, možná že základ takový je, ale je tu jeden velký rozdíl. Dawn of War je totiž hekticky zběsilou záležitostí a neexistuje nic jako zašití se na vlastní základnu, postavení neprostupné obrany a čekání na nepřítele, smějíc se, jak si láme zuby na silné defensivě. Ano, i tak sice je možné hrát, daleko to ale nevede.
Základ hry totiž tvoří takzvané Requsition places, které jsou rozmístěny všude po mapě a jsou základem vší těžby v DoW. Přesněji, žádná těžba tu není, stačí jenom přijít k jednomu RP, nechat bandu vojáků, ať sem připíchne vaši vlajku, počkat chvíli a pak jen sledovat, jak se ze zabraného stanoviště sypou peníze, nebo chcete-li Requsition pointy. Váš oponent ale samozřejmě provádí to samé, a tak se nejednou stane, že vám vlajku strhne a dá místo ní svoji. Navíc nejde ani škudlit jedno dvě stanoviště u vaší základny, protože jakmile má oponent zabranou většinu RP, nastane odpočet a vy s tím musíte něco udělat, jinak pro vás hra končí. Vedle tohoto zdroje, který potřebujete ke stavbě naprosté většiny jednotek, pak zde najdete i Power resources, které vznikají postavením prostého energetického generátoru. Využití této suroviny sice není tak časté, ale ke stavbě budov a silných jednotek ho také čas od času upotřebíte.
|
|
A jsou zde i další rozdíly od Warcraftu, se kterým by se nabízelo srovnání asi nejvíc - jednotky totiž nestavíte po jedné, ale automaticky ve skupinách, které jde přímo na bitevním poli doplňovat. Prostě naklikáte, že se mají přidat další čtyři vojáci a za chvíli se zčistajasna objeví. Rovněž vybavení vojáků není závislé na tom, koho do týmu přidáte, ale kolik speciálních zbraní vojákům přidělíte. Třeba ve hře za Space Marines se tak základní kulometný voják může změnit třeba na plamenometníka, rocket launchera, nebo dostane do pracek těžký kulomet, či plazmovou pušku. Stejně tak třeba průzkumná jednotka ovládá sniper rifle a grenade launchery. A věřte nebo ne, tento způsob je velmi zajímavý a příjemný. A navíc je zde i další neobvyklá vlastnost jednotek - morálka. Princip je jednoduchý, každá jednotka má danou morálku a když ta klesne na nulu, vojáci začnou utíkat z boje. Odpověď na tuto svízel pak je zařazení velitele, který jednak zmenší úbytek morálky a jednak i zrychlí její příbytek. Navíc má i každý možnost svolat své muže do těsné formace a verbálně je tam podporovat, což se hodí zvláště, když už není moc naděje na vítězství.
Jak již bylo zmíněno, rasy jsou čtyři - Space Marines, celkem klasická lidská rasa uznávající svého všemocného Imperátora, vládnoucího podobně jako v Duně nad stovkami a tisíci světů v galaxii, který spoléhá hlavně na své fanatické imperiální vojáky s obrovskou morálkou. Navíc vlastní i velmi silné bitevní stroje, jejich počet je ale silně omezen. Poté jsou zde Orkové, klasická rasa všech RTS, která využívá hlavně obrovské počty slabých řadových jednotek, a naopak jejich nepříliš účinné a mnohdy sešrotované stroje toho příliš nezvládnou. Síly Chaosu jsou pak zase jiný oříšek, původně to byli Space Marines, ale ti postupně propadli zlu a stalo se z nich to, co nyní jsou - odporné zrůdy ničící Imperátorův vliv, jak jen to jde. No, a čtvrtou rasou jsou tajemní Eldaři, kteří ač již dávno nevládou Galaxii a jejich rod značně upadl, stále se umí blýsknout využitím velmi pokročilé technologie, založené hlavně na plasmových a světelných efektech.
Velká škoda ale je, že ačkoliv má každá rasa svůj vlastní interface, vlastní naprosto odlišně nadesignované jednotky a dokonce to i vypadá, že spoléhá na zcela jiný proces výroby, ve skutečnosti jsou si všechny čtyři strany velmi podobné a dost brzy poznáte stejný typ jednotek za každou stranu. Navíc mi přijde dost stupidní velké omezení těžké techniky, kdy tanků si užijete tak maximálně v počtu pěti až šesti kusů. Sice to pomáhá v zaměření na boje pěchoty, ale i tak mohli autoři styl alespoň poupravit, protože třeba takový Predator u Space Marines je doslova slast pozorovat, natož pak ve větším počtu.
|
|
Vedle krátké SP hry je zde obligátní skirmish, známý již od dob Comand & Conquer, ve kterém si už konečně zahrajete i za ostatní účastníky zájezdu. Nastavit jde samozřejmě typ mapy, několik stylů hraní, počáteční suroviny, a podobné klasické možnosti běžné u RTS. Jisté ale je, že se autoři rozhodli, že podobně jako v legendárním StarCraftu vsadí na možnosti multiplayeru, a tak přes velmi pohodlné rozhraní můžete hrát velmi podobně jako přes battlenet, a navíc s lidmi odpadá problém UI (která je ale na vcelku vysoké úrovni), takže je hraní ještě o něco zábavnější a variabilnější. Hrát jde pak samozřejmě i po síťovém LANu.
A uděláme poslední zastávku, kterou je grafika a zvuk. A věřte, že první i druhé je na velmi vysoké úrovní a víceméně se nemá cenu přít o jejich kvalitě. I když totiž možná nejde o vrchol dnešních her (který bezesporu zabírá Rome: TW a Ground Control II), zvláště animace všech jednotek jsou doslova baštou, protože nejednou si jen tak sjedete až k zemi a budete sledovat, jak se velitelé rozhání těžkými kladivy a rozhazují do stran nepřátelé, jak těžcí bojoví mechové drtí na kaši nešťastníky, kteří jim padnou do rukou, nebo třeba částicové efekty při zásahu iontovým dělem, a to nemluvím o leteckém dnu, který poznají na vlastní kůži všichni okolostojící vojáci. Neodpustím si ale dodat poznatek, že všechny zdi a dokonce i kopce jsou průstřelné, což se mi zdálo velmi divné a v lítém boji to opravdu nevypadá dobře, když vojáci střílí i přes silnou vrstvu harampádí vedle cesty. Naštěstí má ale DoW příjemné HW nároky, a tak si zahraje víceméně každý. A pro fanoušky je určitě určen i Army Painter - prográmek, kterým si vytvoříte kompletní barevné schéma své armády. Zvuky jsou skvělé, zvláště výbuchy a hlášky jednotek. No a hudba se rovněž povedla.
Svět Warhammeru je velmi přitažlivou záležitostí a stejně tak to je i s touto hrou. Vlastní rychlou, návykovou a dynamickou (často ale bohužel dosti nepřehlednou) hratelnost, hutnou atmosféru, celkem ucházející příběh, bohužel ale v podání krátké SP hry, čtyři strany konfliktu, které se však bohužel liší jen minimálně, perfektní multiplayer, nadprůměrnou grafiku, dobré ozvučení, a vůbec se jedná o velmi dobrý nadprůměr. Díru do světa sice Dawn of War neudělá, naštěstí ho ale mohu víceméně jen chválit. Komu však už všechny ty RTS, které jsou v podstatě stále o tom samém, lezou krkem, toho asi nepřesvědčím. DoW totiž je jen prostým klonem, křížícím v sobě staré a osvědčené RTS principy. Mě to ale vůbec nevadilo. Pravda je však i ta, že Relic to umí i líp.
![]()
|
||||||||||||||||||||||||||
|