|
"Pozvedněte meče, mocní synové Říma. Pozvedněte je, ať je vidí! Protože to, co nyní stojí před vámi, to co křičí k nebi a vzpíná ruce, prosíc o Boží pomoc, to není vaše smrt. To je váš triumf! A tito barbaři si nezaslouží ani špetku z vašeho strachu. Zvedněte proto meče a vězte, že dnes se dožijete obrovského vítězství, hodného vás, Bohy požehnaných. A pamatujte - vy jste synové Říma, synové mocných. A nebesa stojí při vás!"
Rome se měl stát herní strategickou hvězdou, Rome měl být jednou z nejlepších her svého žánru v historii, Rome měl být neuvěřitelnou studnicí zábavy a grafickou orgií z budoucnosti. Rome bohužel ale je jen dobře prezentovaný kousek, sázející na popularitu série, zkušenost vydavatelské firmy a celkem dobrou pověst vývojářů, kdy se grafická kvalita kupodivu ztrácí hned po zkouknutí oficiálních screenshotů a videí a očekávaná strategická tahová část na mapě Evropy ani zdaleka nedosahuje kvalit svých dvou předchůdců. Rome: TW je tedy jedno velké zklamání...
...a přesně takhle to NENÍ...
Jak by také mohlo! Vždyť je to již pěkná řádka let, kdy vyšel první díl s názvem Shogun a dnes již legendárním podtitulem Total War, na který po velmi nečekaném úspěchu navázal jeho datadisk, zpracovávající mongolskou invazi - Mongol Invasion. A do té doby neznámá firma Creative Assembly se stala slavnou, protože kombinace tahové strategie v megalomanském měřítku a real-time bitev v neméně velikých mírách se zalíbila všem, kteří nebyli zrovna strategičtí odpůrci. Čas ale běžel a sladká chuť slávy se pomalu vytrácela - bylo na čase začít znovu. A již asi všichni víme, jak to dopadlo - název byl Medieval a naše strategie nám ze starověkého východu přesídlila do evropských končin, o pěkných pár stovek let dopředu - do středověku. Vyladěný systém bitev a tahové části, vylepšená grafika, megalomanštější bitvy - to byl Medieval. A to byl i jeho datadisk Viking Invasion. Takže zatímco Shogun byl do velké míry jen pokusem, druhý díl se pohyboval v rovině vylepšení a vybalancování. A hráči chtěli víc.
"Vždy jsme si přáli, aby hráč mohl ovládat stovky a tisíce legií najednou, viděl vojáky, jak bojují, útočí, brání se, utíkají a umírají, aby se stal generálem, který by dokázal vést své muže k vítězství a mohl dobývat obrovská území světa. Museli jsme se se hrou sžít, jako nikdy dřív. A Rome je naše vize." Tim Ansell, Creative Assembly
A netrvalo to ani tak dlouho. Ještě ani nestačily doznít válečné rohy, ještě ani neuschla krev na kopích, a dokonce ani meče se nezvládly vrátit do svých pochev a Tim Ansell, šéf celého Creative Assembly, si pozval své lidi. Oznámení bylo prosté - bude další Total War. Bude větší. Bude lepší. Bude zábavnější. Bude megalomanštější. A lidé si z něj sednou na zadek. Bude totiž kompletně 3D! Ne, ne jen krajina. Vojáci! Ano, všichni! Kdy? Teď. Ano, teď hned. A jak přikázal, stalo se. A my jsme tak již před pár měsíci mohli na vlastní oči sledovat na neuvěřitelných screenshotech výsledky jejich snažení. Rome: Total War byl na světě. A my jsme si z něj opravdu sedli na zadek.
Úměrně s délkou vývoje hry sílilo i napětí hráčů. Na svět se totiž vyrojilo tolik neuvěřitelných zpráv, že je mohli těžko uznávat za hotovou věc i ti naivnější z nás. Vojáci jsou ve 3D! Ano, to se ještě dalo snést. Mapa světa je ve 3D! Perfektní! Vojáků může být až 10 000 najednou! Cože?! A jsou všichni ve 3D! No... jdu šetřit na nový HW. Hru spustíte i na starších sestavách! No jasně, ale starších někde v roce 2010. Doporučená konfigurace je CPU 1 Ghz, 256 MB RAM a 64 MB graf. karta! To známe - půjde mi plynule menu... S touto konfigurací vám hra pojede plynule i v nejnáročnějších bitvách a na vysoké detaily! Eh, cože? Rome: Total War je bomba!
A tak je tedy po několika posunutích data vydání tady a ačkoliv je klasicky v ČR čekána hra o měsíc později, američtí fanoušci strategií se z ní můžou rozplývat již od konce září. A jedno vám řeknu - Rome je opravdu bomba a to bomba takových měřítek, že by srovnala se zemí klidně půlku naší malé zemičky (a jakmile se k nám dostane, asi také srovná). Neuvěřitelná smršť skvělých her tohoto roku totiž zkrátka nekončí, a tak se po Far Cry, Doomovi a The Sims 2 dočkáváme další hry s velkým H, která mocně zatřese s historií herního průmyslu, jak si ho za pár let budeme pamatovat. A zatímco Far Cry udeřilo jako blesk z nebe a sklízelo skvělá hodnocení za svou otevřenost a preciznost, Doom 3 jako neochvějný kandidát na jednu z nejočekávanějších her historie a The Sims 2 jako po všech stránkách promakaný a veskrze zábavný projekt, Rome přináší vše, co jsme si od něj slibovali v těch nejniternějších snech. A ještě mnohem víc.
|
|
"Válka je sladká věc. Ale jen pro ty, kteří ji nikdy nezažili..."
A válka je zpět, tak jak ji známe, a přece v mnohém jiná. A kdo by snad ještě nikdy nezavadil o žádný díl ze série, bude asi překvapen, protože tady nejenže se nejedná o další z klasických realtimovek, ale hra dokonce není podobná ani svým nejbližším příbuzným - sériím tahových strategií, jako třeba Heroes of Might and Magic. Ano, dá se sice říct, že v základě se tyto dvě hry shodují (obě se dělí na tahovou a bojovou část, v tahové vyrábíte jednotky, dobýváte území a posíláte armády do boje), ale je to jako byste srovnávali grep a pomeranč - vypadá to stejně, jí se to stejně, ale je to tak odlišné, že by ani nikdo vlastně neřekl, že je to podobné. Rome je tedy spíše žánr sám pro sebe - žánr Total War.
Tahová část, která, jak již jste pochopili, je vedle bojové strategické části tou jednou veledůležitou polovinou celé hry, je již od prvního dílu situována na mapu světa, přesněji kontinentu, na kterém se hra odehrává - v prvním díle to byl tedy dálný východ, v Medievalu a teď i Romu se jedná o Evropu. Tato mapa je pak rozdělena na desítky a stovky malých území, ve kterých se nacházejí města, armády, ve městech stavby a ve stavbách vojáci. Jednoduchou cestou přesunujete armády, dáváte jim rozkazy ke sjednocování, útoku, stahování, či rozpouštění, města jsou pak centrem vašich území a jsou základním kamenem veškeré ekonomiky - zde stavíte důležité budovy, které vám zpřístupní nové funkce a typy jednotek, či vylepší ty staré, a zde rovněž díky několika typům nebojových jednotek používáte ekonomické fígle - např. emisaři dohadují aliance, podplácejí armády, nebo žení vaše dcery a syny, vrahové odstraňují důležité osoby, špehové dávají zprávy o pohybech cizích armád a jejich složení, atd. A to vše pak vyúsťuje ve válku, boj a tím pádem přemístění do bojové části, kterou reprezentují okolo rozházené obrázky. No a nakonec ukončíte svůj "tah", necháte hrát nepřátele, a poté, co se všechny ostatní země vystřídají, je zase řada na vás.
Tento základ jsme tedy znali již z Medievalu, ale Rome to vše rozvádí do trochu jiné roviny. A tak zatímco jsme minule byli zvyklí brát území prostě jako striktně ohraničená políčka, která bráníme tím způsobem, že kamkoliv na jejich plochu přesuneme co největší armádu, nyní jsou provincie ztvárněny mnohem uvěřitelnějším způsobem - jako otevřené krajiny s mnoha přírodními úkazy, lesy a horami, které je potřeba bránit především tam, kde se k vám může dostat cizí armáda. A tak musíte pomocí předsunutých armád bránit přístupové cesty k vašim důležitým městům, jako jsou skalní průsmyky, mosty přes řeky, či lesní cesty. Zde založíte tábor, nebo hlídkovou věž a nepřítel tak musí projít buďto přes vás, nebo vůbec. A i když to možná zní oproti minulým dílům složitěji, mohu vás ujistit, že jakmile na to jednou přijdete, bude se vám to neskonale líbit.
To je ale samozřejmě jenom jedna z mnoha novinek, kterou pro nás vývojáři přichystali. Druhou nejzásadnější věcí, na kterou si nyní vzpomínám, je totiž systém vyjednávání emisařů. Ten je o několik mil dál, než tomu bylo u minulých dílů, a tak budete nyní mít pomocí přehledné listiny, která se objeví po styku vašeho emisaře s cizím objektem (armádou, nebo městem), možnost dohadovat jak nabídky (obchodování mezi městy, aliance, informace o vašem území, úplatky, darování provincie), tak požadavky (zrušení aliance, zrušení obchodování, opuštění území, odevzdání tributu). A vedle toho emisaři stále zvládají i podplácení armád a provdávání vašich dcer, či hledání nevěst vašim synům. Pro mnohé hráče ale bude asi velmi pozitivní i fakt, že jde veškerá tato diplomacie svěřit celkem dobré UI.
Jak již bylo tedy řečeno, základním kamenem provincií jsou města, která mají několik důležitých charakteristik, udávajících veškeré jejich vlastnosti. Zaprvé je to příjem (nebo výdej) za jejich udržování, a tak zatímco města s rozvinutou ekonomikou a mnoha hospodářskými a obchodními stavbami mohou do vaší pokladny přispívat i několika tisíci denáry, jejich opak dokáže klidně i několik tisíc každoročně strhnout. Příjmy pak uměle ovládáte i správou daní, jejích zvýšení ale často vede k nespokojenosti obyvatelstva, což je dalším městským ukazatelem. Pokud jsou občané šťastní, nevadí jim ani velmi vysoké daně, pokud naopak trpí, či dokonce revoltují, vzpoura a následné obsazení města rebely na sebe nenechá dlouho čekat. Podle počtu obyvatel se pak města dělí na osady, vesnice, pevnosti, či regulérní města, která mají k dispozici obrovské množství staveb. Stálý přírůstek obyvatel je tedy také velmi důležitým faktorem.
Staveb a jednotek je pak neuvěřitelné množství. Budovy se v zásadě dělí na dva druhy - na ty, které ovlivňují ekonomiku města, a ty, které souvisejí s výrobou jednotek a armád. Můžete stavět a vylepšovat zdi z jednoduchých dřevěných ohrad, až na epické hradby z nedobytného kamene, můžete vylepšovat obchod stavěním lepších přístavů, obchodních cest, větších tržišť nebo dolů a farem. Můžete také stavět kolosea, amfiteátry, krásné chrámy zasvěcené bohům a klidně třeba i viadukty a lázně. A to vše se promítne na výsledné správě provincie, protože každá budova zde má smysl a není moudré se na kteroukoliv jen tak vykašlat - pro bezchybné fungování města jsou totiž potřeba všechny. A tak zatímco třeba větší přístavy pozitivně ovlivní přísun denárů, městské lázně potěší obyvatelstvo a chrámy zvětší přírůstek lidu. A i to můžete ve výsledku svěřit UI guvernérům a nechat je spravovat zemi, jak nejlépe to umí.
|
|
Nic ale není tak jednoduché, jak se zdá, a tak i když je UI celkem dobrá, není guvernér jako guvernér. A vůbec, generálové a vůdci hráli v sérii Total War vždy svoji nezaměnitelnou roli a i v novém díle se tedy budete muset seznámit s tímto veledůležitým aspektem vaší vlády. Aby totiž město, pevnost, či armáda správně fungovala, musí mít i dobrého vůdce. Tento vůdce je pak většinou člen královské rodiny, má vlastní charakteristiku a historii a stejně jako v případě měst, i jeho vlastnosti udávají tři základní faktory - velitelství (udává jak dobře dokáže dávat rozkazy svým mužům a vést je v boji), správa (udává jak obratný je vůdce diplomat a jak dokáže spravovat finance ve městech ) a vliv (udává jak působí jeho osoba na cizí národy, jak silný je hlas jeho slova a jak ho uznávají nepřátelé a spojenci). A vemte jed na to, že tyto tři ukazatele hrají obrovskou roli. Zkuste třeba dát velmi zkušeného diplomata do krachujícího města a uvidíte, jak brzy bude zase vzkvétat. Je proti vám přesila vojáků? Vezměte vůdce, pod jehož křikem praská zem, a bitva bude hračkou! Chcete aby senát poslouchal jen vás a nikoho jiného? Pošlete do Říma vlivného diplomata a úspěch je váš. Zkušenosti se navíc dají velmi lehce pilovat, a tak stačí například poslat zelenáče do předem vyhrané bitvy a hned je o úroveň ve vedení víš! Dejte do ekonomicky silného města s mocným guvernérem nezkušeného nováčka a nebude to trvat dlouho a diplomat-začátečník bude moci převzít vládu nad městem, jako zkušený správce. A tak dále, a tak podobně...
Zmínil jsem se ale o senátu, a proto se musím zmínit i o způsobu hraní Romu. Hned při prvním spuštění vás samozřejmě uvítá patřičně megalomanské intro, které vám letmo představí to, co vás čeká v obrovských bitvách, a poté již se vesele rozhlížíte po Rome menu, kde si vedle multiplayeru po LANu a internetu pomocí stránek Gamespy můžete vybrat hru jednoho hráče, kde vedle podružných módů (Rychlá bitva, Vlastní bitva, Historické bitvy), ve kterých jde jenom o bojování bitev, padne vaše oko na nabídku Imperial Campaing, což je samozřejmě naše stará známá TW kampaň, s oběma herními částmi - tahovou i strategickou. Nebuďte ale zaraženi, že budete mít na výběr jen tři frakce, a to navíc jenom římské. Postupem času totiž ve hře porazíte a celkově vyhladíte mnohé národy starověké Evropy (je jich něco přes 20), a jakmile se tak stane, budete si moci kampaň zahrát i za ně.
V asi nejdůležitější hře za Římany pak můžete svět dobývat pomocí jednoho ze tří rodů - rodiny Juliů, Brutiů a Scitiů. Mnoho rozdílů mezi nimi však nehledejte, jediná věc která je odlišuje, je počáteční směr jejich dobývání. Zatímco totiž rodina Juliů nenávidí Galy a expanduje na sever, Brutiové by rádi dosáhli Atén a celkového vyhlazení Řeků a Scitiové podobně naloží s Kartháginci na severu Afriky. Udržování rodu v krvavém tažení Evropou je pak další starost navíc, a tak si budete muset zajistit mnoho rodinných členů, aby nebyla nouze o nástupce. Nejednou se totiž stane, že vám nadějný generál, nebo hlava rodiny zemře a vy se tak budete muset poohlédnout po novém adeptu. Je proto tedy často velmi výhodné mít dopředu vytrénovaných několik vůdců, mezi nimiž by byl generál, který by po smrti nahradil vašeho nejlepšího vojevůdce, nebo vlivný diplomat, který by se ujal vlády. A aby to bylo ještě lepší, do všeho se vám plete senát, který sídlí v samotném Římu, odkud rozdává rozkazy všem třem rodům. Můžete se stát buďto jeho oblíbencem a za své služby být štědře odměňován, nebo se na něj vykašlat a po nějaké době se ho zbavit nadobro - dobýt Řím a s ním i celý svět.
"Mocní dělají, co musí, slabí trpí, když musí."
Dost už ale plků okolo tahové části, když všichni dobře víme, že to, proč si lidé tuto hru kupují, jsou megalomanské bitvy, které nikde nemají obdoby. Bojům se totiž prostě nevyhnete, ať děláte, co děláte, a tak se velice brzy stane krvavé vyřizování účtů s nepřáteli vaším denním chlebem. Pokud tedy na tahové mapě dojde ke střetu dvou armád, dostanete se do krátké nabídky, která vám ukáže počet nepřátel a posil na obou stranách, a poté již vzhůru do boje, generále! Mapa světa se přiblíží, sotva postřehnutelný loading se načte a vy jste náhle na bojišti a tam, kde byla před chvílí postavička vojáčka, symbolizující armádu, jsou náhle šiky vojáku. Nutno dodat, že šiky vojáků, nad kterými vám poklesne čelist, ale o grafice až později. V krátké úvodní animačce vám generál emotivním proslovem začne vojáky povzbuzovat a vy máte chvíli čas na rozestavení svých sil. A pak již jen dáte povel.
|
|
Jak již bylo řečeno, druhů jednotek je nespočet a když si k tomu navíc přidáte fakt, že z kasáren ve městech v tahové části lezou v počtech okolo dvaceti, čtyřiceti, nebo klidně sto kusech, je to zkrátka něco, co jste ještě neviděli. Již minule jsme mohli žasnout nad obrovskými armádami, ale 2D postavičky nemají ani zdaleka na to, co pocítíte když se tisícihlavá armáda 3D vojáků dá do pohybu. Všechny jednotky na poli jsou navíc perfektně vymodelovány a rozpohybovány a nejednomu z vás se zastaví dech, když se s hromovým pokřikem rozeběhnou dvě vojska na zteč. Vojáci se navíc pohybují všichni jiným způsobem (pro větší plynulost se to však dá v menu odnastavit), a tak nevznikají tak nepřirozeně pevné formace, jako minule. Před bojem se postavičky škrábou za uchem, posmrkávají a pošlapují, pomalu se rozebíhají, když začínají útočit, přibrzďují, aby mohli zasadit smrtelnou ránu, poráží nepřítele na zem a zanořují meč hluboko do jeho těla, dorážejí mocným skokem prchající protivníky a radují se po zabití nepřátelského vojevůdce. A po skončení bitvy si navíc budete moci její průběh uložit a kdykoliv se na ni později podívat a znovu si ji vychutnat. Bitev v Rome: TW se zkrátka nebudete moci nabažit!
A nejskvělejší je, že Rome není zdaleka jen o grafice, a precizní propracovanosti se dočkáte jak na tahové mapě, tak v bojové části. Hra je při bitvách klasicky real-time, ale můžete samozřejmě zpomalovat, zastavovat, nebo zrychlovat čas podle libosti, protože bez toho by šla veškerá taktizace do háje, a jelikož ovládáte všechny legie najednou, bylo by pak ovládání nezvladatelné i pro nejzkušenějšího generála. Hra proto probíhá tak, že vojska najdou pro sebe výhodné bojiště na rozlehlé 3D mapě, přesunou se proti sobě, zařvou pár bojových pokřiků a vrhnou se do boje. Samozřejmě ale nejde jen tak vzít všechno a poslat to proti nepřátelům, a tak budete muset uplatnit i taktiku. Manévrování a rozestavení vojáků na poli je spolu se zvolením správné formace určitě rozhodujícím faktorem, bez správného načasování útoků pak nedáte ani ránu. Je třeba počítat s tím, že pěchota je nejlepší na střety s nepřítelem, nebo držení pozice pomocí kopiníků, že lukostřelci vám velice často velmi ušetří práci, ale bez cizí ochrany se často sami stanou obětmi, a že jízda je velice silná při rychlých manévrech a vjíždění do zad nepřáteli, a při útocích na pěchotu bez kopí jí velice snadno doslova zadupe do země (ovšem až potom, co ji nechá proletět vzduchem po mocném nárazu). Každý druh jednotek pak má jinou funkci a každý využijete k něčemu. Bude vám tedy nějakou dobu trvat, než se stanete vy sami opravdu zkušeným vojevůdcem.
Jedním z několika záporů minulých dílů byla pak rozhodně UI. Na otevřeném poli to zas až tak nepřišlo, a i když nepřátelští vojáci stále měnili pozici a chaos v jejich řadách vždy kazil zážitek ze hry, bylo to stále lepší než sledovat jejich neschopnost při dobývání, nebo bránění měst. A proto se od Romu hodně očekávalo právě v tomto směru. Bohužel, stále to není úplně ono, a i když je citelné obrovské zlepšení, čas od času se jednotky i tak chovají dosti nelogicky. Na potíže s ovládáním vlastních jednotek, když zvláště ve skupinách nereagují vojáci na příkazy zcela tak, jak by měli, jsme si již zvykli, ale třeba u nepřátel určitě nepotěší, když uvidíte, jak se čas od času nechají klidně decimovat vašimi lukostřelci, nebo fakt, že při dobývání vašich měst si stále pořádně neporadí s použitím obléhacích věží. Aby to ale nevypadalo tak černě, zážitek budete mít z boje i tak čistě pozitivní, a ačkoliv sem tam zanadáváte, třeba takové formování nepřátelské obrany podle toho, jak manévrujete svým vojskem, vás naopak nejednou velmi potěší.
"Stateční muži jsou nejsilnější zdí pevnosti."
Tři věci, které jsme si od Romu nejvíce slibovali - 3D grafiku, zlepšení UI a v neposlední řadě i konečně použitelné dobývání měst. Značně nešikovné provedení této části bitev totiž minule spolu se špatnou UI zařídilo to, že se velice přitažlivé bitvy u obrovských pevností proměnily v muka a zoufalou nudu při nahánění neschopných vojáků. To je ale, dámy a pánové, pryč, protože Rome přináší geniální zlepšení. A tak nejenže se v třetím díle TW stane dobývání měst, pevnůstek a opevnění vaší velice častou činností, ale tentokrát je to už konečně i naprosto bezkonkurenční zábava!
Pokud v tahové části necháte vaši armádu zaútočit na nepřátelské město, objeví se tabulka podobná té při střetu dvou armád, rozdíl je ale v tom, že si vedle útoku můžete vybrat i jinou možnost - obléhání. Výsledkem je po pár letech vyhladovělá a značně prořídlá nepřátelská armáda, která vám padne k nohám. Pokud ale nemáte čas na nějaké zdržování blokádou, můžete se pustit do opravdového dobývání. Vše vypadá stejně, jako při normální bitvě, ale místo vojáků se před vámi rozprostírá obrovské město s mnoha stavbami. A nyní se musíte rozhodnout, jak se do něj dostat. Rome ale naštěstí přichází s mnoha odpověďmi, a tak se můžete prostě podkopat pod zemí, podpálit místo pod hradbami a nechat je spadnout, rozmlátit je beranidly, roztříštit katapulty a škorpióny, nebo prostě poslat ještě před útokem špeha, a ten vám pak při troše štěstí bránu sám otevře. Samotnou kapitolou je pak dobývání kamenných hradeb, na které nejenže můžete velice lehce rozestavit lučištníky, ale klidně i naskládat vlastní katapulty. Platí na ně totiž i obligátní vysoké žebříky, či dobývací věže. Ale pozor! Tyto nástroje, stejně jako beranidla a katapulty, jsou ze dřeva, takže je střelci z hradeb můžou velice lehce zapálit. Pokud ale chytí i budovy uvnitř města, udělá oheň velkou škodu, zasahující do tahové části, kdy budete tyto budovy muset opravit, aby správně fungovaly - vyražená díra v hradbách zůstává vyražená! Dobývání města pak končí tím, že již nezbude žádný bojeschopný obránce, nebo že obránci po daný časový limit ubrání střed města, vyznačený ohraničeným polem. A je toho mnohem víc, důležité je ale vědět hlavně to, že je hra v této fázi konečně skvěle zábavná.
|
|
"Dobijeme dobité…"
A konečně se tedy můžu rozpovídat o technické stránce věci, přesněji o grafice. A i když tuším, že bych ani nic říkat nemusel, protože zmínky v recenzi a obrázky kolem (ano, opravdu jsou ze hry) vás již asi přesvědčily o její kvalitě dost a dost, byl by hřích neobětovat ani jeden odstavec. Lhal bych totiž, kdybych řekl, že ďábelská návykovost hry nemá původ také ve sledování tisíců perfektně vymodelovaných a bezchybně rozpohybovaných vojáků, vraždících další tisíce podobných nepřátel. Číslo 10 000 je sice možná trochu přehnané, protože obraz se mi citelněji hryzal již při 5 000 vojácích, ve skutečnosti je ale dalším velkým zázrakem to, jak dokázali udělat celou hru lidé z Creative Assembly tak skvěle nenáročnou - HW nároky kolem 1 Ghz CPU, 256 MB RAM a 64 MB graf. karty totiž opravdu nelžou, a ačkoliv je pro dokonalý zážitek ze hry potřeba ještě tak dvakrát lepší železo (což i přesto není tak strašné), nenároční si v pohodě vystačí. A zmínit se pak musím i o změně podoby interfacu, kdy se vše viditelně zjednodušilo, a tak budete mít tentokrát i tlačítko pro speciální funkci, díky kterému vaši vojáci vytvoří například populární "želvu" v případě římských legionářů, nebo "ježka" v odpověď u řeckých a kartáginských kopiníků.
Stovky grafických detailů nemá ani cenu obšírněji popisovat, protože to by zabralo ještě jednou tolik textu, ale alespoň pár jich musím zmínit. Například zápalné šípy, které nejsou pouhou hořící texturou, ale když si zastavíte čas ve chvíli, kdy letí na nepřítele, uvidíte opravdové a perfektně vymodelované šípy, obalené skvělé vypadajícím ohněm. Každičký centimetr země je pokryt trávou. 3D jsou nejen vojáci, tahová mapa (na které se skvěle vlní lesy, po cestách putují karavany a ve vodě se odráží mraky z oblohy), ale i mrtvoly, které po boji zůstanou. A nakonec musím určitě zmínit právě i ony desítky animací vojáků, kdy určitě hraje prim odlétávání pěchoty do dálky při střetnutí s rozjetou jízdou, slony, nebo letícím projektilem z obléhacích strojů. Skvělé je pak i propojení grafiky z tahové do bojové části, takže když zvolíte na tahové mapě bitvu v podhůří Alp, na bojové mapě hory uvidíte přesně tím směrem, kde mají ve skutečnosti být. A vedle toho jsou nakonec dokonalé i zvuky, kdy ať už jsou to zmíněné proslovy před bitvou, odpovědi jednotek, zvuky prostředí, a hlavně nepřetržitě hrající hudba (která stojí za poslech i jako samostatná část), stále si budou vaše uši libovat. A s nimi i všechny smysly, kterými budete hru vnímat.
"Alea Iacta Est - Kostky jsou vrženy…"
Rome určitě nezklamal, ba právě naopak. Přináší po všech směrech vyváženou hratelnost a kopu zábavy na velmi dlouhou dobu, grafické zpracování, které v provedení počtu a zpracování jednotek nemá obdoby, skvělý herní zážitek a pravý ráj pro stratégy, diplomaty a vojevůdce a určitě i velké vylepšení toho, co bylo vytýkáno minulým dílům. Můžete svěřit tahovou část UI a bojovat pouze bitvy, nebo můžete automaticky nechat hru bitvy rozhodnout za vás, podle mnoha složitých výpočtů. Anebo také můžete vládnout oběma částmi hry. V každém případě to ale bude perfektní a zábavná zkušenost ze světa her. Troufám si totiž tvrdit, že Rome se stává klasikou a je hřích si ho nepořídit, už proto, že v současné době bude pravděpodobně nadlouho prezentovat žánr strategií a jediná opravdová konkurence se nabízí v podobě Battle for Middle-Earth od EA. Staňte se proto Caesarem! Máte jedinečnou možnost.
"Obrátím se na sever, na rozlehlé pláně Galie. A moje zloba bude strašná, můj hlas spálí zemi a moje ruka zboří města, až nezbude ani jeden z těch barbarů. Překročím moře a srazím nepřátelé ke svým nohám, vrátím se na jih, až tam, kde končí svět a slunce zapadá v nekonečném oceánu, a zničím bláhový odpor. A půjdu dál, znovu přes obrovské moře. Kartágo vzplane jasným plamenem a strach bude mé jméno. A nic mě již nezastaví, nebude nikdo, kdo by mi zabránil jít dál. Půjdu na východ, až tam, kde se slunce rodí v nekonečné poušti, tam kde Jeruzalém tyčí své mocné věže k nebi, abych přinesl svoji vlastní víru. Znovu poteče krev a nic mi již nebude stát v cestě. A pak již to budu jen já a Řím. A až ten bude můj, až ten otevře své brány a vpustí mě dovnitř, budu to já, kdo se stane bohem. Protože ten, kdo vládne Římu, vládne světu!"
![]()
|
||||||||||||||||||||||||||
|