Half-Life 2

 

autor: Moolker 23

Half-life, asi nejlepší hra roku 1998. Kdo ji nezná, nemůže se prohlásit za hráče. HL otevřel dveře desítkám, ba stovkám hrám, které ho následovali. Začala mánie skriptů. Takto bych asi v několika slovech popsal tento revoluční počin. Pokračování bylo hodně dlouho utajováno, přeci jen pronikali nějaké ty neoficiální informace, ze kterých se však nakonec staly pouhé spekulace a domněnky. Teprve na megalomanské výstavě E3 2003 byl HL2 oficiálně potvrzen a díky všem slibům od autorů se stal HL2 nejočekávanější hrou roku. Ale co to? Hra byla ředitelem Valve, Gabem Newellem ohlášena na 30. září 2003, nic se však nestalo, nic nevyšlo, všichni byli na Valve naštvaní. Vše navíc ještě zkomplikoval únik zdrojových kódů přímo z počítače samotného Gaba Newella a vývoj byl velmi ohrožen. Inkriminovaného crackera (ano Crackera, ne Hackera!) sice chytli, ale zdaleka ne vše bylo tímto vyřešeno. Datumy vydání byli stále posouvány, až se nakonec zastavily na 17. listopadu 2004.  Stálo však to čekání za to? Jedním slovem můžu odpovědět: ANO!

Na úvod….

Hra začíná typicky „half-lifovsky“, záhadně jste se dostali do vlaku a mluví k vám tajemný G-Man, který má, opět ve všem prsty. „Opět správný muž na nesprávném místě.“ Rozezní se G-manův hlas. „Nadýchejte se popela.“ Po tomto krátkém dialogu (vlastně dialog to ani nebyl, mluvil pouze G-man) možná budete čekat nějaké vysvětlení, mohu vám však prozradit, že se nedočkáte. Nic se nekoná, ale brzy začne.

Než se stačíte vzpamatovat, vlak zastavuje a promlouvá k vám z velké videoprojekce Wallace Breen, bývalý vedoucí Black Mesa, nyní „ředitel“ onoho City 17, ve kterém strávíte několik krušných dnů. „Vítejte v City 17! Není lepší místo pro život! Jsem rád, že zde můžu bydlet!“ Avšak poté,  co uvidíte, jak vojáci Combine utlačují a mlátí nové cestující, zjistíte, že s tou bezpečností to nebude tak žhavé. Oproti začátku HL 1 si zajisté všimnete jednoho velikého rozdílu (nemám teď na mysli grafiku:)) Již nebudete přijímáni jako „nějaký“ vědec, ale jako veliký Gordon Freeman, náš spasitel. No a co byste to byli za hrdinu, kdyby jste se tak nechoval, že.

Začátek HL 2 vás hezky rychle pohltí, protože nebude čas na nějaké přemýšlení. Poté, co projdete kontrolou vás potká starý známý Barney. Nezbude však čas na nějaké vykecávání, vojáci Combine buší na dveře a vy se dáváte na zběsilý úprk, který bude trvat až do té doby, než se setkáte s Alyx. Co si budeme nalhávat, kam se hrabe nějaká Lara Croft z Tomb Raideru (i když, v source enginu by taky nemusela vypadat špatně :). Krásně vymodelované pozadí vás okamžitě zaujme již na první pohled……….ale to již odbočuji, co by jste si o mě poté mohli myslet. Nebudu se již však dále rozepisovat o průběhu hraní,  nechte se překvapit sami, ale věřte, ta překvapení budou stát za to.

HL 2 vás vtáhne do děje okamžitě. Jako veliké plus je pro mne přestup z jedné kapitoly do další. Ve hře se můžete těšit na plných 14 kapitol, kdy ani nepoznáte, že jste se přesunuli dále. Hra je totiž natolik plynulá, že z absolutního ponoření do tohoto virtuálního světa vás vyruší pouze několika sekundové loadingy nových oblasti. Nejde o nic hrozného a oproti takovému Far Cry, kde loading klidně trval i několik minut. O to víc však ale bude vaše nadšení umocňováno, hráli-li jste HL 1. Nejedna slza nostalgie vám bude stékat po tváři. Při pozorném naslouchání si zajisté všimnete stejného zvuku při stisknutí tlačítka, bouchnutím páčidla. To pořádné však nastane poté, co se nasoukáte do známého HEV obleku. Tradiční znělka VALVE vás nenechá klidnými, atmosféra je přitom nepopsatelná (proč to teda vlastně píšu?).

A jedem!

V průběhu hraní se vám hned dvakrát dostanou pod ruku takové provizorní dopravní prostředky. Jedná se o fantastické vznášedlo a kvůli horší ovladatelnosti méně fantastická bugina :-).

Nejprve se vám pod ruku dostane vznášedlo a to hned ve 4. kapitole v kanálech City 17. Pokud by se někdo bál každého sloupu v cestě, můžu s klidným srdcem říci, že obavy jsou milné. Vznášedlo se řídí krásně a ovládání se vám dostane do ruky během několika vteřin (!), oproti Far Cry, kde jsem měl dost dlouho problémy řídit džíp. Se vznášedlem absolvujete i mnoho skoků, při kterých bude záležet na centimetr přesném dopadu. Navíc vám asi v polovině kapitoly namontují na vaši mašinu kulomet, díky němuž se z vás stává dokonalý vraždící stroj.

V 7. kapitole budete mít tu čest řídit pouštní buginu, která by si zasloužila díky svému vzhledu nálepku „urob si sám“. Opravdu je to pouze pár k sobě svařených ocelových tyčí, v nichž je posazené sedadlo s motorem a podvozek tvoří hřídel se čtyřmi koly, které pravděpodobně nebyli původně vyrobeny pro toto „auto“. Ale jak se říká, „darovanému koni na zuby nekoukej“ a asi na tom něco i bude. Jakmile nasednete, budete mít pod kontrolou i solidní kulomet s ohromnou kadencí. Pouze jednu výtku bych měl a to je ovladatelnost vozu. Hrozně špatně zatáčí a udělat smyk s pokusem o otočení o 180° je nemožné. Na druhou stranu nebudete dělat již takové kličky jako se vznášedlem, takže to ani tolik nevadí. Je však vidět, že autoři jsou opravdoví puntičkáři a poté, co přejedete několik Antlionů (velcí brouci útočící ve stádech, kteří skáčou okolo 50m a navíc se vynořují z písku jako pouštní červi), bugina je celá pocákaná jejich zelenou krví, mňam :-).

Rozporuplný příběh

Kromě výborné hratelnosti a grafiky byly alfou a omegou  HL 1 příběh. Hráči tedy čekali od VALVE něco úžasného. Je tu však jeden problém. V průběhu hraní, zejména v druhé polovině hraní do vás budou autoři hustit stále nové a nové informace, ale žádné odpovědi na vznikající otázky. Ke konci hraní již čekáte něco jako postupné  rozuzlování, ale ničeho takového se nedočkáme. Ve 13. kapitole už jsem si ani nedovedl představit, jak chtějí autoři všechny ty odpovědi na konci nějak „rozumně zabalit“ do jednoho balíku, aby to pak mohli srozumitelně podat hráči. Člověk se utěšuje, že takoví takřka geniální vývojáři z VALVE to nějak zvládnou, ale…..nezvládli. Tedy, nemohu přesně říci, zda BY to zvládli nebo ne, ale jednoduše HL 2 vlastně nemá konec, tedy nemá konec příběhu. Na jednu stranu to může potěšit, že díky otevřenému konci vlastně musí být HL 3 nebo alespoň datadisk, ale jak k tomu přijdou hráči, kteří HL 2 nehráli (i když těch moc nebude :)) a chtějí rovnou hrát HL 3? Nebudou vědět, která bije. Takže asi tak k příběhu. Samozřejmě i tak má tento skvost jednu z nejlepších dějových  zápletek, které kdy byli vymyšleny. Nedá se to ani srovnávat s asi největším konkurentem Doomem 3.

 

Nejlepší FYZIKA všech dob

HL 2 je jedinečný, ba i revoluční hned v několika aspektech, ale to opravdu „NEJ“, se nazývá fyzikální engine. Hned na úvod vám můžu říci, že pokud se nějaká hra pyšnila realistickou fyzikou, pravděpodobně vývojáři pořádně nevěděli, co to ta „realistická fyzika“ doopravdy je. Až doposud. Nyní přichází HL 2 se svým Source enginem a hned je vše o něčem jiném. Všechny možné předměty, ať už to jsou židle, krabice, plechovky, láhve, můžete zvedat, házet jimi, bourat ostatní předměty, možnosti jsou nekonečně. Ale ten opravdový (promiňte za výraz, ale jinak to nedokážu popsat) „fyzikální orgasmus“ nastane v 5. kapitole, kdy vám Alyx svěří do rukou Gravity gun, neboli manipulátor. Tímto teprve HL 2 opravdu nabírá na otáčkách. Pro naučení zacházet s manipulátorem vám Alyx  poskytne svého mechanického „domácího miláčka“, kterého příznačně nazývá „dog“. Ze začátku po vás bude házet dřevěné bedny, následuje jeho asi 30kg vážící míček a když Alyx houkne: „Dog, something bigger!“ pokusí se po vás hodit ohromný ocelový kontejner. Alyxčin otec pejska sestrojil když byla malá pro její ochranu a zábavu (podle toho, jak Alyx vypadá, tak po ní asi bedny neházel:-)) Pokud vás Dog zaujal, jedině dobře, své bojové využití vám také později předvede, není pro něj problém vzít auto a hodit po útočících nepřátelích.

Gravity gun je nejuniverzálnější zbraň, kterou jsem měl tu čest vidět. Své uplatnění předvede jak při boji, tak při častých hádankách, které jsou stavěny především na reálné fyzice. Nemůžete se dostat do horního patra zbořeného domu? Není problém. Díky Gravity gunu si z beden a sudů postavíte schodiště, kterým by nepohrdnul ani, ani……..ani třeba Gordon Freeman. Trochu rozpačité pocity mám však při použití Manipulátoru v boji. Je sice naprostá chuťovka po zombíkách házet ozubené kotouče z cirkulárky a krájet je vejpůl (největší sranda je to v úzkých chodbách), ale často se stane, že je nepřátel najednou moc, ale nejsou žádné věci na házení. Následuje tedy rychlé listování mezi zbraněmi, což vás často může stát život. Navíc nestačí si zbraň vybrat, ale následně ji musíte ještě potvrdit. Nevím, jestli je to specificky můj problém, ale mě dalo potíž si na to zvyknout. Ovšem tento problém bude vyřešen v posledních částích hry, kdy se vám pod ruku dostane Super Gravity Gun, pro který není problém zdvihnout cokoliv včetně vojáků, které jsou při tom usmrceni. Tato vylepšená verze je opravdu lahůdka :-).

Ovšem zákysy se (hlavně ze začátku, kdy nemáte Gravity gun k dispozici) nemusí řešit pouze Manipulátorem. Uvedu příklad: jedu si takhle vznášedlem, pohodička, sem tam nějaký voják nebo skokánek, nic, čím bych se měl nějak vzrušovat, ale najednou se objeví zádrhel. Spadlý skokánek a za ním několik metrů vysoká zeď. Jak dál? Okolo plovají sudy naplněné vzduchem…..co tam dělají? Skočím tedy do vody, potopím se, abych se podíval pod vodu, jak je možné rampu zvednout. Najednou si všimnu, že pod skokem se nachází klec a v ní již jeden sud. A teď mi to zcvaklo, co musím udělat. Takovýchto úloh je v HL 2 nespočet a byla by škoda, kdyby jste hráli ho hráli s návodem, přišli byste o ono potvrzení své dokonalosti, které se ničemu jinému nevyrovná.

Grafika na jedničku

Zde se jednoduše neubráním srovnání s Doomem 3. Obě dvě hry jsou bez debat skvostné, ale přeci jsou nějaké odlišnosti. Tak např. v tmavých oblastech jasně vyhrává Doom 3. V tmavých koutech Doomu jsem se opravdu bál, ale asi takový nejtemnější Ravenholm ve mne žádné pocity strachu nevyvolával. Co se týče modelů postav, Doom 3 opět vede, ale jakmile se zaměříme na mimiku obličeje, karta se obrací. To samé platí o venkovních prostředích (i když zde není možné tak úplně srovnání). Co již ale jde srovnat, jsou textury. Jednou větou: Kam se hrabe Doom 3! Když jsem zkoumal stěny např. stěny chodeb, moje rozhodnutí bylo jasné. V HL 2 detailní plakáty či posprejované zdi, v Doomovi 3 nějaké „chabé“ pokusy o futuristické trubky, které navíc „kostičkované“. Tou nejdůležitější věcí pro nás, hráče, jsou HW nároky. Nezbývá nic jiného, než lidem z VALVE zatleskat. Na mém P4 HT  2.8 Ghz,  512 RAM  a  GeForce 5700 256MB jde HL 2 bez jediného cukance (tedy kromě nahrávání nových lokací) na nejvyšší detaily v rozlišení 1280x1024 a 2x anti-aliasing. No není to nádhera?  Navíc podle oficiálního vyjádření přímo z VALVE rozchodíte HL 2 i na podprůměrném stroji o výkonu 1Ghz, 256 RAM a grafickou kartou s podporou DX 9.0. Takže všechny ty diskuse o tom, že HL 2 jde hrát pouze na stroji naprosto nekompromisního výkonu byli mylné. VALVE jednoduše mají hráče rádi.

AI, aneb nic není dokonalé

Kromě trochu nezvládnutého konce příběhu mě někdy při hraní zarazila i umělá inteligence nepřátel. Bez žádného okecávání můžu říci, že mě někdy i dost nepříjemně zarazila. Jde o ty časté chyby, viděné takřka v každé hře, kdy se protivník např. „zasekne“ o roh stěny nebo jí naopak projde, začne se najednou cukat nebo neví, kam jít. Tyto chyby se projevily zejména u pomalých zombiích. Dále se mi často stalo, že jsem se vojákům pouze ukázal a oni mi již naběhli přímo do rány (viz. Doom 3). Mít tak v HL 2 AI z Far Cry, byla by to opravdu BEZCHYBNÁ hra.

            Na druhou stranu se vojáci dokáží i velice nepříjemně krýt a někdy vám pěkně zatopit. To se stává hlavně v době, kdy mají pod kontrolou stacionární  kulomety.

VELKÉ malé drobnosti

Tak blížíme se k závěru, ale přeci jen je tu ještě ohromné množství drobností, které dělají z HL 2 tak skvělou hrou.

Nemohl bych vynechat hudební doprovod, který je jedním slovem fantastický. O zvucích z HL 1 jsem se již zmiňoval, takže blíže k hudbě. V HL 2 se stále hrající hudby nedočkáme, ta je pouze v místech něčím zajímavých nebo v místech více adrenalinových , jako třeba hromadná intenzivní přestřelka v ulicích City 17 nebo při projíždění vznášedlem skrz nepřátelské území, které se hemží vojáky Combine. Pokud se však hudby dočkáme, stojí to za to. Jde o rychlou a intenzivní takřka disco hudbu, která však na 100% zapadá to specifické oblasti, ve které se zrovna nacházíte.

Kromě Gravity gun narazíte v HL 2 ještě na jednu speciální věcičku. Od matky Antlionů získáte „antlioní feromony“, díky kterým na vás nebudou tito broučci útočit, navíc je ale budete moci i přímo ovládat a posílat na nepřátelské jednotky. Navíc má neomezeno „munice“.

Píšu, píšu, ale zmínil jsem se zatím jen o dvou zbraní. Takže abych přiblížil i ostatní zbraňový arzenál. Klasika a symbol Half-Life je páčidlo, které se nemohlo neobjevit i v HL 2. Bohužel stejně nepoužitelné jako v jedničce. Dále zde máme klasickou pistolku, lahůdkový magnum, samopal MP7, klasika brokovnice,  sniperku nahradila kuš se schopností přišpendlit nepřátele ke zdi (viz. Painkiller). Dále raketomet, pulsní puška, granáty a výše zmiňovanou Gravity gun a Antlioní feromony. Nabídka zbraní je to vskutku bohatá a každý si najde svého favorita (tzn. Garvity gun + Antlioní feromony:-).

A ještě něco. Ani JEDNOU neuslyšíte od Freemana byť jen jediné slovo.

Verdikt

Half-Life 2 je tou nejlepší  FPS, která kdy vznikla. Jde možná i o nejlepší hru všech dob. Je to povinnost pro fanoušky FPS a pro ty ostatní…..vlastně taky. Není jediný důvod, proč by si někdo měl nechat tento skvost ujít. VALVE konečně ukázali, že fyzika dává hrám nový rozměr. Dokonalé.

 

Hodnocení

99%

--- Obecné info ---

Výrobce: Valve
Distributor: Cenega Czech
Lokalizace: manuál

--- Download ---

Čeština: zde
Videa: zde
Screenhoty: zde