RAMMSTEIN: REISE, REISE_ HUDBA
autor: Vlastimil "Widlák" Severa

Dlouhé tři roky uplynuly od vydání zatím nejúspěšnějšího alba německé skupiny Rammstein s názvem Mutter. 27. září letošního roku však vyšlo jejich nový studiový počin: Reise, Reise. Překvapivě se tak nestalo pouze v německy mluvících zemích, ale prakticky v celé Evropě. Jedna z mála celosvětově známých skupin, které nezpívají anglicky, si získala svoji popularitu hlavně hitem Du hast z jejich druhého alba, který byl zařazen i na soundtrack k filmu Matrix. Dalším důvodem jsou bezpochyby jejich koncerty plné pyrotechnických a světelných efektů.

Když se mi Reise, Reise dostalo poprvé do ruky, byl jsem ohromen jeho překrásným obalem (pravda, pořídil jsem si limitovanou edici), který využívá motivu letecké havárie. Nenechte se tím však zmýlit, deska není žádná tragedie, spíše naopak. Hned v prvních vteřinách vás ovládne pocit, že v příštích 47 minutách, rozložených do již tradičního počtu jedenácti skladeb, zažijete opravdu něco fenomenálního. A když se pak rozezvučí kytary a bicí, album vás totálně pohltí a pustí vás až po skončení poslední písně. Němčina v podání Tilla Lindemanna, který přechází z hrdelního k jemnému baladickému hlasu, se výtečně snoubí se stylem celé šestice.
Stejně jako u minulého studiového počinu i zde byl použit symfonický orchestr a nově i pěvecký sbor. Novinkou je také zařazení neněmeckých textů, ale žádná ze skladeb není taková úplně. Tento jev příjemně, a hlavně tématicky, ozvláštňuje celou kompilaci. Rammstein trochu změnili svůj styl, ale stále předvádí skvělé spojení tvrdého rocku a elektronických vsuvek, jež jsou zásluhou klávesisty Christiana "Flakea" Lorenze.

Po textové stránce se snad nedá nic vytknout, už se zde nevyskytují žádné sexuální písně a to ani když pátráte v podtextu. Hlavním motivem celého alba je zkáza, smrt, láska a pravda. Teď si uděláme krátkou exkurzi do celé desky song po songu. Jen chci dodat, že překlad textů je můj amatérský, takže je vše bez záruky.

Reise, Reise (4:12) je pilotní skladbou celého alba a je asi správně umístěna na první místo. Její melodický refrén ve spojení s dlouhými tóny kytar, vás přímo připoutají k reproduktorům. I když tomu název nenapovídá, hudba vás upozorní na tragiku a vážnost písně, aniž byste rozuměli textu. Z koncové melodie harmoniky je patrné, že příběh skončil špatně. Cítíte smutek, který z ní vychází, a jakoby vše uklidňuje. To už se ale opět rozezvučí hrubý zvuk kytar dalšího songu.

Mein Teil (4:33) byl inspirován ne moc dávnou kauzou německého kanibala, který si se svou obětí udělal večeři z jejího penisu a pak ji zabil. Text tuto událost popisuje možná odlehčeně, ale je zde patrná hrůznost činu.

Dalai Lama (5:39) je písní, která se stala předlohou pro vzhled obalu. Je to nejdelší píseň z celého alba a působí spíše jako vyprávění krátkého příběhu. Jak jinak, opět tragického. Asi nejvíce se vám vryje do paměti "nebeský chorál", který přímo vyzývá k uposlechnutí jeho slov.

Keine Lust (3:43) je čtvrtou písní, ve které přijde o život člověk. Vypráví o tom, že na pokraji smrti opravdu už na nic nemáte chuť. Střídá se zde rychlé vyjmenovávání, co všechno se vám nechce dělat s pomalým sténáním a strachem doprovázeným zpěv. V této pasáži vám opravdu dochází, o co se tu jedná.

Los (4:24) je asi nejméně podařená skladba na této desce, ale neznamená to, že je špatná. Kytary zde nezní v hrubých rifech, ani na ně není vybrnkáváno. Nedokážu přesně popsat, jakou atmosféru vytvářejí, ale rozhodně bych od ní neočekával píseň o zkáze.

Amerika (3:47) je úžasná a všichni v ní žijeme. Tohle spíš s ironií tvrdí anglicky zpívaný refrén pravděpodobně nejnadějnějšího songu z celého alba. Vděčí za to právě této pasáží, kterou si jistě rád zazpívá každý, kdo ji uslyší. Překvapivý, politicky laděný text, upozorňuje na rozpínavost USA a její nebezpečí. A ještě jedno upozornění: Tohle není love song!

Moskau (4:17) nás přenese doslova na druhou stranu světa, i když s předchozí stopou tvoří skvělou dvojici. Nevypráví o nebezpečí z východu, ale přirovnává město k prostitutce. Slovanské srdce zaplesá, neboť je mu umožněno slyšet jazyk, kterému při troše dobré vůle rozumí.

Morgenstern (4:00) nejvíce využívá sboru, který zde má dokonce i vlastní prostor. Melodická pasáž plná naděje je v okamžiku střídána odmítnutím všech šancí a opětovným svržením do hlubin smutku. To je věc, kterou s bravurou ovládají Ramm-

Stein um stein (3:53) se ze začátku tváří jako první balada na desce, ale na tu pravou si budeme muset ještě chvíli počkat. Pomalý začátek je totiž brzy vystřídán tvrdě zpívaným i hraným refrénem.

Ohne dich (4:32) je onou baladou, která nesmí chybět na žádném rockovém albu. Je to opět důkaz, že nemusíte umět německy, abyste pochopili smysl této písně. Vypráví o smutku nad ztrátou lásky a jejím hledání.

Amour (4:51) už pouze dokončuje to, co vlastně začala předchozí skladba. Jejím motivem je opět láska a opět se skoro celá nese v pomalejším rytmu. To však neznamená, že skupina nevyužila možnosti ještě naposledy hrábnout do strun a do kláves a konec alba si opravdu užila.

Tak jsme si zhruba nastínili, na co se, v případě že jsem vás navnadil, můžete těšit. Rozhodně by si toto album měl koupit každý, kdo má Rammstein rád. Ti, kterým nevadí a rádi si občas takovou hudbu poslechnou, si ho mohou od těch prvně jmenovaných vypůjčit. No a jestli tohle čte nějaký diskofil, tak ať se neopovažuje toto album znesvětit.