Sněhulák

 

Stál před neradostnými bytovkami,

uplácán z čistého sněhu dětí,

co jinak se baví veselými bojůvkami

a koulovačkou.

Sněhulák, Huhulák.

 

Stál tam sám, jako odkaz tohoto dne,

a naděje pro obávaný zítřek

a povzbuzoval, ty děti, kolemjdoucí i mne,

abychom věřili ve štěstí

Sněhulák, Huhulák.

 

Stál tam, v ruce koště z vrbového proutí,

aby moh odehnat zlé a nehodné,

s uhelnýma očima dětí, co vracejí se z poutí

těší se na soumrak

Sněhulák, Huhulák.

 

Stál tam, když poslední světlo zhaslo,

co svítilo zlomenému studentovi.

A těšil se až roztaje jako máslo,

neb svůj úkol splnil.

Sněhulák, Huhulák.

 

 

 

<<< Já a svět  Žnec>>>

 

-strana 7-

« Autor sešitu »

Augustus
 
 

Další díla autora:

Autor píše úplně všechno, takže jeho díla najdete v celém časopise.