Déšť

 

Prší, zatmělo se náhle,

jak by večer přišel,

draci slétli dolů, aby nepromokli

a nejeden v dálce, šumění moře slyšel.

 

A jak kapky močí

chodník, lidi i silnici

přicházejí pocity, stavy a vzpomínky,

co jinak jsou na petlici.

 

A přestože by se mohlo zdát,

že ze světa se stalo velké brouzdaliště,

přináší vláha víc než slunce,

neb na chvíli svět není za bojiště.

 

Prší stále víc a houšť

a lidem tekou kapky po čele,

však mají k sobě mnohem blíž než jindy,

byť vyhýbají se s deštníky, nesměle.

 

A jednomu z dědů za tlustým sklem kavárny,

po přečtení ranních novin na mysli otázka zbyde,

jež neřeší ozon ani velryby, a to:

„Potřebuje déšť příroda a nebo lidé?“  

 

<<< Vítr  Já a svět>>>

 

-strana 5-

« Autor sešitu »

Augustus
 
 

Další díla autora:

Autor píše úplně všechno, takže jeho díla najdete v celém časopise.