Modrá je dobrá, ale černá je lepší…hlavně
růže |
Mám teď
chvilku času, tak píši novou a možná i krapet přínosnou kritiku.
Mám poměrně dobrou náladu, tak bude i příznivá. Když se tak
probírám vaší Story, tak jsem nemoh minout jedno dílko, o kterým
se snažím něco slušně hodnotícího napsat už asi půl roku. Ono je
to totiž mnohem složitější než zkritizovat třeba takovýho
Žralokožrouta
(myšlen pravděpodobně Pike - pozn. korektora), páč tohle
bylo něco o dost složitějšího než ta jeho ptákovina (rybárna).
Výsledek mojí usilovný snahy máte před sebou. Tak tady je ta
moje slavná kritika na Augustovo mnohem slavnější dílko. Zatím
záměrně používám slovo dílko, páč je to nedodělaný.
Za prvý
mě překvapilo, že to ještě není dopsaný. Hrozně se to táhne. To
snad chcete ještě ve čtyřicátým čísle pořád uveřejňovat další
pokračování Černý růže?! Když už jsem u nich, tak ty by taky
mohly být delší. Dáváte to tam strašně po kouskách.
Za druhý
mi to připadá strašně dlouhý a roztahaný. Některý kapitoly jako
třeba pátá by šly úplně vypustit. Radím Augustovi, aby byl
krapet stručnější. Nestaň se, autorem dlouhých ság jako je třeba
Dragonlance.
A poslední kritická výtka než začnu chválit, nemyslíš, alespoň
trochu, že cesta ukázáni nabušeného hrdiny, kterýho nikdo
nepřekoná (v plné jeho kráse) hned z kraje, je chyba? Kam chceš
svůj příběh finišovat, když vši (jako všici) budou mít na paměti
Šedopláště? Tohle myslím tím, že je tam Šedoplášť namachrovanej
borec, kterej je nehorázně silnej. Neříkám, neukázat ho hned
zkraje, ale ne v jeho plné sile. Viz.:
"Modrý
rytíř mu věnoval pohrdlivý pohled typu:
´To
nemáš šanci stihnout´, ale Šedoplášť se rovnou v běhu náhle
přemístil přímo za něj. Modrý rytíř se navzdory svému zranění a
překvapení stihl obrátit, avšak svými bojovými kvalitami
nedosahoval černého rytíře a už vůbec ne Šedoplášťě... "
A to ty rytíři měli být hrubý frajeři (hlavně ten černej).
A to není celý, pokračuje to:
"Černý
rytíř se šíleně rozchechtal a mrštil po ní vší silou
použitelnější část své sekery. Šedoplášť vytrhl střečkujícímu
modrému rytíři jeho štít a dalším bleskovým přemístěním se
postavil před ní. Následoval záblesk, Šedoplášť zavrávoral,
sekera pronikla štítem, ale pak jí již nezbyla dostatečná
razance na to, aby jeho zbroj víc než jen poškrábala. Zůstala
zaklíněná ve zbytcích štítu. Šedoplášť ten kus nyní již
nepotřebného železa odhodil."
A pak jinde:
"Pokud
by někdo podle jejich vzezření očekával těžkopádnou bitvu
opancéřovaných kolosů, tak by se šeredně mýlil. Předvedli pravý
opak, meče se míhaly v těžko postřehnutelném sledu" To musela
byt slušná rána sekerou (s hodně dobrou rychlostí aby prorazila
štít...)
No a teď už můžu v klidu chválit, a možná trosku i kritizovat,
já vím, že chceš ve své prvotině (alespoň v té co čtu já) ukázat
vše, co umíš, ale možná by potěšilo, kdyby jsi sestoupil svým
stylem na úroveň nás prostých čtenářů a trošku ji odlehčil (což
ti jde mooooc pěkně). Nevím jak bych to řekl, ale Černá Růže je
dost těžký čtení, maminka třeba čte fantazy místo Harlekýnu a já
tak trošku taky....).
Četl si
někdy, já nevím, no určitě četl, (taková malá řečnická otázka)
od Eca Jméno růže a oproti tomu Baudollino? To je dost podobný.
Třeba takovýhle šílený souvětí (Pratchett má občas taky dlouhý
souvětí ale věty v něm jsou zase krátký a jednoduchý) uprostřed
akční scény, kde nemá podle mě být filozofická myšlenka:
„Vidění
se jí kompletně změnilo a zaostřilo, její srdce naplnily emoce
z nejhlubšího nitra duše, pro které lidský jazyk nemá ani jméno,
jelikož drtivá většina zástupců tohoto druhu by nikdy v životě
nepřipustila, že je má.“ Jinak je to skvělá myšlenka, ale asi
(aspoň si myslím) nepatří do situace, kdy kolem tebe padá
kamení, kterýmu uhýbáš.
Ale
jinak prostě, ty jsi ty, a s tím nic nehne
(Autor pravděpodobně myslí své pokusy ovlivnit Augusta svými
dobře míněnými radami vyřčenými v e-mailech – pozn. korektora),
těším se až své dílko zveřejníš a já se stanu skrze tebe slavným
a bohatým (jinak řečeno se ti pověsím na paty a budu tvůj
fanklub, kterýho budeš muset vyplatit, aby ti nedělal
ostudu...).
Co napsat na závěr? Asi čekáš na tu chválu, stále mnou
slibovanou. Přečet jsem si, co jsem napsal, a pak jsem si přečet
znova i Černou růži a musím uznat, že je to něco jak Tolkienův
Pán prstenů. Čím víckrát tu Černou růži čtu, tím víc se mi líbí
a i pasáže, které se mi při prvním čtení nezdály se stávají
přijatelnými až skoro nejlepčejšími (viz Šedoplášť a jiné)!
Něco, nevím co, mi říká, že sis to hodně dobře promýšlel než jsi
to napsal.
Nevím,
jak jinak to mám říct. Proto se těším na pokračovaní ( začíná na
to býti napínavé, nazval bych to skvělým intrem) Černé růže a
hlavně knihy další
(Autor nejspíš myslí Augustův plánovaný volně navazující cyklus
próz ze stejného světa nesoucí pracovní název Emisar –
pozn. korektora)!!!