Tak trochu jiná stealth akce.
Vývojářské
studio Rockstar Games se velice proslavilo sérií Grant Thief
Auto. Její poslední díl s podtitulem Vice City hrál snad každý
(což dokazuje i fakt, že dobrá polovina redakce neví o čem
mluvíš - pozn. Šotek).
Kromě velice dobré hratelnosti a neutuchající zábavy se také
proslavilo svojí velikou brutalitou, díky níž se na Rockstar
Games valila jedna žaloba za druhou. I když ve většině případů
šlo pouze o víceméně směšné obvinění typu: můj syn hrál GTA:Vice
City, za pár dní šel a vykradl obchod nebo pozabíjel pár
kamarádů…, ale bylo jich i pár nad kterými se právníci Rocktaru
značně zapotili. Jistě si ještě vzpomenete na Haitskou
komunitu.
Aby toho nebylo
málo na světlo se dostávají informace o vývoji konzolového
titulu (jak se zde stalo již zvykem) s podtitulem Manhunt. První
informace a videa dávají jasně znát, že se bude jednat o velice
brutálně laděný titul. Mnoho zemí podalo protest a žádalo
zrušení hry, ale nikdo na ně nebral ohled a světlo světa
spatřila po pár rocích vývoje další povedená hra. Pro svojí
velikou popularitu se dočkala i PC verze, která by neměla být o
nic z obsahu z konzolové verze ochuzena.
V pěkně
provedeném intru, se dozvídáte, že se jmenujete James Earl Cash
a je nad vámi vynesen rozsudek trestu smrti, což zrovna nezní
nějak vábně. Jenže onen osudný den vám někdo nabídne svobodu,
ale pod podmínkou, že si zahrajete hlavní roli v jeho ujetém
snímku. Tuto možnost jste samozřejmě bez větších rozvah přijal,
neboť vše je lepší, než se usmažit na elektrickém křesle. Brzy
jste převezen do předem připraveného, zpustlého zapadlého
městečka, kde kromě najmutích bestiálně vraždicích gangů
nenajdete jediného člověka. Váš jediný úkol je
prostý, všechny je musíte zabít. Ovšem není to tak jednoduché,
jak se může zdát, neboť nejmenovaný velice labilní samaritán má
po celém městě pouliční kamery kterými vás stále sleduje.
Velice touží po krvi což znamená, že čím je vražda bestiálnější tím je
spokojenější a vy získáte více hvězdiček v hodnocení.
Je vidět, že na
vizuální stránce si dali grafici z Rockstaru velice záležet.
Temné uličky, polorozpadlé, pospsprejované budovy ve vás vzbudí
pocit úzkosti, která z těchto míst sálá v míře veliké. Škoda
jen, že autoři nejspíše použili trochu vylepšenou grafiku z GTA:
Vice City, neboť některá místa se vám budou zdát hodně, hodně
podobné zmíněnému titulu. Smutné také je, že se vám postupem
času grafika dosti okouká a začne vám připadat velice fádní,
nevýrazná a postejnavá. Pohyby postav by zasloužili trochu
vylepšit, neboť když je v temném rohu sledujete jak chodí jako
loutky po předem daných cestách, přijdou vám trochu kostrbaté.
Ale není to nic co by se nedalo přežít. Ovšem jejich modely se
autorům povedly na jedničku, nic více hrůzu nahánějícího jsem
v této podobě ještě neviděl.
Gangsteři
nejsou nějak zvlášť ukecaní, kromě velice sprostých slov
spojené v holé věty se zde nějaké rozvité konverzace rozhodně
nedočkáte. Ovšem musím uznat, že jadrné hlášky skvěle zapadají
do konceptu hry. Hudba je na vysoké úrovni a slušně podbarvuje
melancholickou atmosféru, zvuky jsou též velice kvalitně
zpracovány. Nepřátelé zde nejsou ukázkou převratné umělé
inteligence, ale svou předem danou funkci plní obstojně.
Postávají na místě, hlídkují po předem připravených cestách,
pokud uslyší či uvidí nějaký pohyb – zvuk, vydávají se směle
prozkoumat okolí. Trochu mi vadilo, že mají nejspíše předem
předdefinované pole své působnosti neboť kolikrát jsem mlátil do
zdi jako šílenec a žádná odezva, popošel jsem pár kroků, našel
si nějaké temné místečko, zabouchal a týpek tu byl během chvíle
s výstižnou hláškou na rtech. Mohli by mezi sebou také trochu
více spolupracovat neboť, když jednoho mlátíte basebalovou
pálkou do hlavy, druhý stojí za rohem, bedlivě sleduje kde se
objevíte a že kolega kousek od něj právě umírá ho nějak zvlášť
nevzrušuje. Některým bitkám se zde nevyhnete, neboť jsou předem
naskriptované, to může být docela problém v situacích kdy vám nezbývá
moc života a životadárná ampule v nedohlednu. Celkově
ale budí dojem docela chytrých stvoření, což v dnešní době ještě
není standardem. Ovšem velice zamrzí postupně přicházející
stereotypnost, která se ke konci vyšplhá na velice vysokou
úroveň. Vše se jednou okouká a o Manhuntu to platí dvojnásob.
Ukládání je zde
řešeno pomocí checkpointů, což zde není zrovna moc dobré,
zvláště jejich rozmístnění není přímo to pravé ořechové. Já
osobně v steah akcím dávám přednost klasickému ukládání pozic.
Škoda je, že jimi zde autoři docela šetřili, neboť v každém
levelu se nachází pouze něco okolo čtyř pozic. To může
v některých, zvláště pozdějších fází hry působit dosti
stresujícím dojmem a umělému protahování herní doby, která je
zde stejně jako u GTA:VC nadstandardní. U předělávek z konzolí
se asi těchto nedodělávek nikdy nezbavíme, což je velká škoda.,
alespoň že ovládání je klasické písíčkářké a žádné konzolidní
jako tomu bylo u Prince of Persia: Sands of Time. Pokud by i to
vývojáři nechali ladem, hře by to velice ublížilo, což by se
projevilo na špatné hratelnosti. Ale nestalo se tak a mi
můžeme autory jen pochválit, že tento důležitý prvek předělali
pro potřeby nás písíčkářů.
Brutalita je
zde vidět skoro na každém rohu. Krysy, které můžete zašlapávat,
ptáci, kteří spatří-li nějakou mrtvolu začnou do ní nechutně
klovat. Atmosféra, která zde především vděčí za velice dobrý
design úrovní, je výborná. Za chvíli se vžijete do Reno Rainse,
pardon Manhunta, tedy Jamese Earla Cashe a vydáváte se vyhubit
tu potetovanou havěť, která se snaží o to samé.
Asi by jste mi
neodpustili, kdybych se zde nezmínil o zbraních. Jejich
originalitu poznáte již v prvním levelu, kdy první mrtvolu
udusíte igelitovým sáčkem. Dále se vám stane velkou oporou
střep, který jde do masa stejně rychle jako nůž do másla, dále
se zde setkáte s basetbalovouá pálkou, páčidlem, drátem,
kladivem mačetou, sekáčkem na maso, výčet je opravdu velký a
nemá cenu ho tady celý vyjmenovávat, neboť by jste potom přišli
o moment překvapení a to bych opravdu nerad. Zvláštností je zde in game
animace, která se automaticky spustí, pokud přepadnete nic
netušícího nepřítele. Animací je zde u každé zbraně vícero a
nahodile se opakují, takže se vám nestane, že uvidíte už po
dvacátý tu samou animaci a znuděně jí „vyESCkejbujete“. Tomuto
druhu zabíjení se říká poprava je více než příhodné ho používat,
poněvadž v žádném případě nečekejte, že ze souboje basebalka na
basebalku vyjdete bez větších šrámů. To prostě nejde, ani se
značnou šikovností a souboje vy proti dvěma nepřátelům téměř
vždy končí návratem na předchozí save.
Co říci na
konec? Ve svém oboru nemá kontroverzní Manhunt žádnou větší
konkurenci, ani Postal Dude se mu přes močení a upalování lidí
v nevinném Paradise City nevyrovnal a to je co říct. Pokud se
vám GTA nebo o pár řádků výše zmíněný Postal nelíbil, pro jejich
velkou brutalitu, Manhunta si rozhodně nekupujte, protože byste
u něj dlouho nevydrželi. I přes velmi nezvyklou náplň se jedná o
hodně zajímavý titul, který vás určitě nějakou dobu bude
bavit.
