Stál před neradostnými bytovkami,
uplácán z čistého sněhu dětí,
co jinak se baví veselými bojůvkami
a koulovačkou.
Sněhulák, Huhulák.
Stál tam sám, jako odkaz tohoto dne,
a naděje pro obávaný zítřek
a povzbuzoval, ty děti, kolemjdoucí i mne,
abychom věřili ve štěstí
Sněhulák, Huhulák.
Stál tam, v ruce koště z vrbového proutí,
aby moh odehnat zlé a nehodné,
s uhelnýma očima dětí, co vracejí se z poutí
těší se na soumrak
Sněhulák, Huhulák.
Stál tam, když poslední světlo zhaslo,
co svítilo zlomenému studentovi.
A těšil se až roztaje jako máslo,
neb svůj úkol splnil.
Sněhulák, Huhulák.