Kráčel jsem ulicemi,
špinavými, rozbitými
a nic z okolních aut, stánků a lidí,
jsem neslyšel.
Kráčel jsem ulicemi
a neznal jsem svůj cíl
vstříc neznámu,
které ve mne neprobouzelo zvědavost.
Kráčel jsem ulicemi
a domy a střechy a chodník nechal dávno za sebou,
svlažován deště krůpějemi
já potkal jsem svět.
A on povídá mi: „Pojď.“
a já šel,
vždyť lepší cestu jsem neznal.