Kvítí

 

Svět umírá, je zabíjen,

zpívá svojí smutnou píseň.

Avšak nikdo, nikdo ho skrz hluk

motorů, letadel a tranzistorů,

neslyší, neposlouchá jeho trýzeň.

 

A obklopen touto technikou,

vyrostl krásný luční květ,

vzešel z přírody a lidské zvídavosti,

z výdobytků, které ničí i chrání,

z vědy, kterou nelze vrátit zpět.

 

Vůně přírody a dokonalá krása,

vyzařuje z něj a promlouvá.

Mluví ke všem, jež zajímá svět

a budoucnost, mluví ke všem,

kdo nemá sílu konat, alespoň se omlouvá.

 

Však ještě než stihne sejít stářím

a zbavit se okvětních lístků, jakožto i lidí,

zhuben je člověkem a jeho touhou po zisku,

jenž mu dala život, však mrtvý ztrácí krásu

od přírody, která za výtvor svůj se stydí.

 

A přestože je jasno, slyším její pláč.

 

<<< Obsah    Žiješ v mojí hlavě>>>

 

-strana 2-

 

« Autor sešitu »

Augustus
 
 

Další díla autora:

Autor píše úplně všechno, takže jeho díla najdete v celém časopise.