SOLDIERS: HEROES OF WORLD WAR II_ RECENZE
autor: Martin "CaMpeR_cz" Klekner

Zdá se, že až doteď jsme si na vojáky jenom hráli!

Již od začátku vypadal projekt ukrajinského týmu 1C jako pouhá další obyčejná válečná RTS z nekonečné řady podobných titulů, situovaných do období druhé světové a lišících se víceméně pouze grafickou stránkou. A jak už to tak bývá, marketing se navíc postaral o to, že během vývoje byla hra zastíněna mediálně promasírovanějším Codename: Panzers, sbírajícím jednu pochvalnou kritiku za druhou. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme spustili červnové demo a zjistili, že je to všechno trochu jinak.

Nejenže se totiž Soldiers svému konkurentovi směle vyrovnají (což si troufám tvrdit je ještě slabé slovo), ale navíc se rozhodně nejedná o pouhou klasickou strategii. Dá se totiž říct, že konečně se ke slovu dostává pojem „akční RTS“, který ač zní celkem podivně, určitě změníte názor, až si hru zahrajete. A jak že to má vypadat? Inu, stačí si pouze představit Commandos a Desert Rats, to pěkně zamíchat do chutného mixu a výsledný produkt ochutit tunou novinek a desítkami detailů. Nevěříte? Ale, ale, to děláte špatně – Soldiers: Heroes of World War II totiž udeřili jako blesk z čistého nebe!

Základním prvkem, který tuto hru odlišuje od jiných podobných titulů, je viditelná snaha zaměření se na jednotlivce. Je sice pravda, že nejde o tak markantní zpracování, jako v případě zmíněných Commandos, ve výsledku se však oba tituly shodují v mnoha pohledech. A zatímco jinde se po rozlehlých mapách proháníme s desítkami čet vojáků a zdrcující silou mnoha tanků, zde vás hra vrhne na bojiště s několika obyčejnými usmrkanci, kteří, pravda, mají k dispozici kompletně interaktivní prostředí, zato však proti sobě mají často i více než desetinásobnou přesilu značně nepříjemných vojáků, kteří čekají pouze na to, až vás budou moci smést z povrchu zemského. Teprve v Soldiers totiž opravdu poznáte válečný běs!

Ano, opravdu si troufám tvrdit, že tím zcela prvním, co vás na hře zaujme, bude obrovská obtížnost. Je pravda, že jsem se nikdy necítil jako kdovíjaký stratég, většinu RTS jsem však vždy hrál minimálně na obtížnost Normal. Zde však na tuto příčku alespoň při prvním spuštění urychleně zapomeňte, protože nápis Mission Failed vás pak jistojistě nemine a to dost často v rozmezí několika málo minut. I když je totiž interface vcelku dobře vymyšlený a ovládání vejde do krve velice rychle, je tato hra klasickým příkladem onoho „quick learn, long handle“ stylu. Zvládnout hru a především taktiku, je zde totiž naprostým základem a bez znalosti všech detailů, které z vojáka dělají vojevůdce, velice rychle pohoříte už při první misi.

Jak již bylo řečeno, hra je situována do oblíbeného období druhé světové války a obsahuje tedy čtyři klasické strany konfliktu – Rusy, Němce, Američany a Brity, které provedeme čtyřmi kampaněmi (každá obsahuje 5-6 částí), které navíc doplňuje sedm bonusových levelů. Dočkáme se mnoha klasických typů misí, které ač byly k vidění již mnohokrát předtím, určitě neurazí a navíc ani neznudí. Budeme bránit polorozpadlá města, dobývat nepřátelské pobřeží a prolamovat jejich předsunuté linie, dále přepadávat konvoje a ničit důležitá strategická místa a navíc se dočkáme i perfektních stealth-misí, jejichž zařazení je vzhledem k inspiraci v Commandos holou nezbytností. Mnohem důležítější než "CO?", je zde však otázka "JAK?".

Již samotný interface je velmi podobný legendárnímu dílu od Pyro studios, a proto snad ani nepřekvapí zahrnutí inventáře pro každého vojáka pod vaším velením. Klasické příkazy jako „drž flek!“ nebo „picni koho chceš!“ jsou rovněž velice šikovně situovány do pravého dolního rohu (stejně však velice rychle přijdete na kouzlo hotkeys), a dále je zde pár ikonek zaručujících rychlou změnu polohy vašeho svěřence (vztyk-sed-leh), popřípadě rychlého doplnění munice. A nakonec i funkce, které souvisí s velkou interaktivitou prostředí, jsou pak rovněž rychle po ruce.

Vaši vojáci se totiž určitě neomezují jen na pouhé střílení, ale zvládnou i velkou spoustu jiných věcí. Ovšem „velkou spoustu“ asi není to pravé označení. Dalo by se totiž spíš říct „tuny“ nebo „kvanta“, protože šikovnější vojáky RTS rozhodně ještě nespatřila. Vidíte povalený sud? Skrčte se za něj! Je před vámi zídka? Přelezte ji! Vidíte vrak auta? Schovejte se do něj! Vidíte město? Opevněte se v něm! Utíkáte nepříteli polem? Podpalte ho! Jede kolem nepřátelský náklaďák? Naskočte na něj a zajměte ho! Vadí vám dům? Zaminujte ho a udělejte si volný prostor. Desítky a stovky možností se na vás vyvalí hned při prvním spuštění a kroutit hlavou budete i na konci poslední kampaně, ačkoliv se z novinek tou dobou stanou již velmi dobře využité prvky. Soldiers vás zkrátka chytnou!

S využitím prostředí pak souvisí i obsažená technika, která v konečné fázi čítá přibližně jedno sto druhů vozidel – od tanků, přes obrněné transportéry, až po dalekonosná děla a motorky. A zaručeně si s nimi užijete srandy kopec, protože každá zvládne přesně to, co od nich očekáváte. Tank projíždí lesem a bortí stromy, rozboří zídku a porazí pouliční lampy, motorka dokáže velmi rychle překonávat velké vzdálenosti a takové dělo zvládne rozbombardovat i zachovalé město na prach. Proti mnohonásobné přesile je tedy využití techniky velmi dobrou pomocnou rukou a nutno říct, že často i naprostou nutností. Jako všechno, ani to zde však není tak jednoduché.

Vezměme si takový tank. Již to, že nemá daný počet známých hitpointů může mnohé vyvést z míry, avšak autoři šli dál. Každé vozidlo, tedy i náš tank, rozdělili na několik částí, které se dají zničit, a ty poté působí na celkovou použitelnost tanku. Proto se nedivte, že se ocelový obr nehne z místa, má-li rozstřelený třeba jen levý pás. Mnohem horší však je, když se průrazné střelivo dostane například do hlavně, čímž tank ztrácí schopnost střílet. Je toho však mnohem víc a jiný zásah klidně způsobí, že se přestane otáčet otočná střílna, takže můžete mířit jen jedním směrem, nebo prostě vypadne motor. I tentokrát má však hra odpověď.

Jelikož naděje umírá poslední, tak i když se vaše vozidlo dostane do nesnází, zbývá vám ještě jedna možnost. A ta spočívá ve vojácích uvnitř něj, protože i jednotlivec může změnit průběh války (zvláštní, v Call of Duty tvrdili opak). Dost často je totiž součástí inventáře vašeho tanku i přenosná opravárenská souprava, která dokáže hotové divy (samozřejmě pochybuji, že by tank šel opravit přímo uprostřed boje za tak krátkou dobu, hratelnosti to ovšem víc než prospívá). Stačí tedy, aby jeden z vojáků vyskočil na čerstvý vzduch, čapnul nářadí a poté už jen velmi jednoduše opravil poškozenou obludu, aby se vozidlo znovu svěže hýbalo a střílelo. A co víc, nejenže tak můžete opravovat vám svěřenou techniku, ale nic vám rovněž nebrání zajmout nepřátelský vrak, opravit si ho a poté již vesele používat jen pro své vlastní účely. A proto vám nic nebude bránit přivlastnit si třeba i několik vozidel najednou (samozřejmě jen budete-li mít dostatek vojáků na jejich ovládání).

Další věcí, na kterou si při používání techniky budete muset dát pozor, je ukazatel paliva. Ten vlastní vše pojízdné a rozhodně není nedůležitý, protože veškeré obrněné mašiny „žerou“ neuvěřitelné množství pohonných hmot a jejich lehčí bráškové zrovna tak. Naštěstí i zde můžete použít své vypečené pěšáky, kteří jakmile uvidí barel s naftou, svižně vyskočí, popadnou ho a prázdnou nádrž znovu doplní. A v případě, že se barely sehnat nedají, pak vojáci jednoduše vezmou z tanku kanistr a přečerpají si palivo z jiného vozidla. Podmínkou samozřejmě je, že ono vozidlo musí mít v nádrži vlastní zásobu nafty. Že se vám to zdá složité? Pche, to je to poslední co by mělo a musím vás ubezpečit, že po chvíli budete všechny tyto procedury provádět naprosto automaticky.

Nejen vozidla však mají své statistiky a i samotní vojáci podléhají několika důležitým faktorům. Předně je to již klasický počet hitpointů, který určuje jejich životaschopnost. Poškozené zdraví (které se kupodivu nijak nepodepíše na výkonnosti jedince) se klasicky léčí malými lékárničkami a obvazy, které má většina vašich svěřenců u sebe již na začátku. Velmi důležitou vlastností je však i energie, která se při větší fyzické zátěži rychle spotřebovává. A stane-li se pak třeba, že voják nějakou dobu sprintem utíká nepříteli, jen těžko pak popadá dech a znovu se vrhá do boje. A nakonec rozhodně ani nesmíte zapomenout na inventář, se kterým souvisí tíha, kterou je voják schopen unést. S plným batohem zbraní se pak nejen velice rychle spotřebuje energie, ale ani po odpočinku se nebude jedinec pohybovat nějakým závratným tempem.

Na začátku jsem se však zmínil o oné „akční RTS“, která tolik odlišuje Soldiers od podobných her. Onou novinkou je systém takzvaného Direct Control modu, jehož název snad i mluví sám za sebe. Po jeho aktivaci totiž nejenže ovládáte přímo vybraného vojáka, ale rovněž se do něj vtělíte až do takové míry, že mu pohyb určujete šipkami a střelbu ovládáte kurzorem a stiskem LMB. Tento postup se pak samozřejmě vyplatí při bojích s nějakou těžší zbraní, jako je tank, anebo při citlivých misích zaměřených na plížení a rychlé odstraňování jedinců. Novinka je to však úžasná a velmi rychle na ní nedáte dopustit.

Vybavení, které hra přináší, pak rozhodně zcela uspokojí každého rodilého militaristu. Vedle klasické zbraňové výzbroje, jakou jsou třeba Thompsony a M1 Carabine za Američany, Sten Guny za Brity, skvělé PpSh v kůži Rusů a klasické MP40 v prackách Němců, se dočkáte nespočtu granátů a klasické vojenské výbavy, jako jsou třeba miny, stacionární kulomety, helmy a mnohé jiné. Zdaleka nejvíc mě však zaujaly sirky, které jsem využil okamžitě při první misi za Američany, kdy jsem s jazykem na vestě zdrhal německé hlídce skrz obilné pole. Stačil letmý pohled do inventáře, použití funkce USE a velice rychle bylo nepřátelům až nepříjemně teplo!

Co se však UI týče, již tak nadšený nejsem. A i když se nedá říct, že by byla špatná, nad některými potrhlými kousky vašich vojáků (ale i nepřátel) se dá jen kroutit hlavou. A i poté, co autorům odpustím trochu pomalý pathfinding, musím se rozhodně pozastavit nad situací, kdy jeden váš tank, stojící za druhým vašim tankem, naprosto nerespektuje, že „prostě nemůže střílet přes tu hroudu olova před ním a asi to teda bude muset objet“. A věřte mi, že je to rozhodně nanejvýš nepříjemné, když se mezi sebou začnou vaše vlastní jednotky ničit navzájem. Na druhou stranu se u vašich vojáků také někdy objeví velice dobré inteligenční pohnutky. Například jen tak nestojí (pokud to ovšem nemají přímo nakázáno), ale berou okamžitě nohy na ramena, jakmile k jejich pozici vyletí byť jediný granát. Rovněž jejich muška není špatná a určitě si budete libovat i vy, až uvidíte jak nepřátelé vychytrale čekají skryti za nejbližší překážkou skrčení před vaší palbou, a jakmile začnete přebíjet, vyhrnou se do útoku.

Grafické zpracování je pak jednoznačně opravdový požitek a rozhodně se vedle zmíněných Codename: Panzers nemusí za nic stydět. Ba naopak. Detaily jsou vyvedeny do nejmenších maličkostí, krajina je kouzelná a je jedno, zda-li se zrovna prolétáváte nad idylickou venkovskou přírodou či rozbombardovaným a zničeným městem. Jednotky jsou perfektní a jejich animace nemají chybu (zvláště ty smrtelné). Tanky a ostatní technika jsou navíc velmi věrně zpracovány a při jejich ničení, kdy po výbuchu vyletují do vzduchu nejrůznější části a součástky, si budete vychutnávat každou drobnost. A to ani nemluvím o tom, že se dá celá mapa kompletně srovnat se zemí a je jedno, jestli se jedná o střed Berlína nebo venkovskou vísku. Vzhledem k nekončící zábavě je tedy jasné, že spolu s grafikou tvoří tyto dvě herní stránky naprosto pohlcující kombinaci.

Co již ale není tak veselé, je hardwarová náročnost. Jistě, za krásu se platí, že ale tak strašlivým způsobem, to jsem si nepředstavoval. Uvedu příklad – myslel jsme si, že moje sestava AMD Barton 2800+ , 768MB Ram a GeForce FX 5900 je nadupané dělo – omyl! Sice to totiž možná je nadupané dělo, ale tato hra se kouše i na něm a to často nehorázným způsobem. Enginové animace vypadají na první pohled neoptimalizovaně, takže průlety nad krajinou představují spíše rychlou slideshow, při větším počtu vojáků se hra nekompromisně zpomalí a i náročnější lokace dokáží systém značně zapřáhnout. A k tomu si ještě musím připočíst i fakt, že rozhled kamery není zdaleka ideální, a ačkoliv se můžete libovolně otáčet o 360°, nedostačující přiblížení a horizontální náklon často zapříčiní nepřehlednost situace, zvláště jste-li na kraji mapy či pohybujete-li se v budovách. Pár drobných problémů navíc působí i to, že i přes velkou dynamičnost a rychlost hry, nejde při pauze rozdávat mnoho úkolů, což by se velmi hodilo. Sice to částečně nahrazuje funkce zpomalení času, ani to však pauzu plně nezastoupí.

Všechny tyto drobnosti však převálcuje naprosto dokonalá hratelnost a navíc je i opraví nejnovější patch, který vyšel prakticky s uvedením hry na trh a odstraňuje vše, co jsem zmínil a ještě mnohem víc. A tak jediné, na co si po jeho aplikaci můžu ještě stěžovat, je snad už jen hudba, která se při hře opakuje v krátkých smyčkách a velice brzy ji sami dobrovolně vypnete. I tento problém ale ustoupí do pozadí, protože Soldiers vás prostě chytnou za límec, pořádně s vámi zatřepou a během 4 desítek beznadějně vypadajících a vysoce náročných misí vám radikálně srazí sebevědomí, aby vás poté pustili, dehydrované, převálčené (a převálcované), zato ale naprosto spokojené. Vedle Ground Control 2 je totiž tato hra jasným strategickým favoritem léta 2004!

 

 
Soldiers: Heroes of WW II
Výrobce: 1C Corporation
Minimum: 1 GHz, 256 MR, 32 MB 3D k.
Doporučeno: 3 GHz, 1024 MR, 128 MB 3D k.
Multiplayer: Ne
Typ hry: Strategie
Jazyk: Anglický (český manuál)
 
89
  VERDIKT: Staňte se vojáky! Máte jedinečnou možnost.