slova
Věnováno Rayi Bradburymu, skvělému vypravěči
Jarní vánek, co osvěžuje mysl,
či rázný blizard mezi paneláky.
Toť hrůzný živel, jenž postrádá smyl,
jenž křičí: „Nechtěj věřit na zázraky“
Hlasem tisíců
Za jasných nocí, nezván, nevítaný,
láme stromy, boří domy, ničí svět.
Namlsán prachem běží pod hvězdami
a na všechny řve pár svých strohých vět.
Hlasem tisíců
Polehoučku, však ne tiše dává znát,
co za hosta vešlo skulinami v dům
a vám nezbývá než toužebně si přát,
ať zas jinde šeptá to své post scriptum
Hlasem tisíců
Vtírá se v mysl třeskot okenice,
A tak strčíš hlavu skrz okenní rám
A slyšíš hlas jenž vydá za tisíce:
„Strom už padá, tak pojď a připoj se k nám“