Z latinského slovníku – Veber je v podstatě zkomolenina slova
verber (verber, -í, n.), což znamená – rána, výprask, bití.
Podrobnosti si již odvodíte sami.
Váš Šotek
Pokračování předchozí
části
Kill Mat
"Bee."
"Á další zrcadlo diskmagů, budeme muset zase volat skláře?"
usmál se jízlivě Slowly, "Och, promiňte, že jsem vás
nepředstavil. Toto je ...ehm..." "Veber."
"...ano...Veber, naše milá čtenářka, a tato kreatura je mistr
cybervoce - konkrétně nejhuňatější a nejbělejší cyberovce Běta.
Říkám to správně?"
"Bee!"
"To je jedno."
"Bee! Bee!"
"Ta taky píše články?"
"Ano, a dokonce nám vybírá muziku na pozadí."
"A jak to dělá?"
"Tak na to se mne neptej. Mimochodem je to Ten cyberovce."
"Ten cyberovce Běta?"
"Přesně..."
"Bee!"
"...tak nějak."
"A jak k tomu přišel?"
"Ke jménu? Hm...pravděpodobně ho od někoho dostal. Od koho
netuším, ale zase na druhou stranu vím, jak vznikl." "Bee."
"Moment, hned se ti budu věnovat. Říká ti něco jméno Dolly?"
obrátil se Slowly zpět k Veber. "Ta ovce, kterou naklonovali,
ona vyrostla do dvojnásobný velikosti a pak umřela?"¨ "Ano, ta
ovce,
ale podotýkám, že toto je TEN ovce. Neplést si to, prosím. Ale o
čem jsem to..." "Dolly."
"Bee."
"Ano, Dolly. S jejím genomem si tehdy vědci pořádně pohráli a
leccos jim i zbylo. Jako ostatně vždycky, když si člověk hraje s
něčím, čemu pořádně nerozumí. No a to leccos stojí před tebou."
"Ty?"
"Ne, cyberovce, krucinál!"
"Aha, a proč se o tom vůbec nepsalo?"
"Byl to tajný projekt, takový vedlejšák. Jednoho z těch vědátorů
tehdy právě opustila manželka a on to prostě neustál. Dostal
nápad, že by ženy mohly být v budoucnu nahrazeny geneticky
upravenými ovcemi. Ale krachlo mu to kvůli tomu, že jeho první
pokusný objekt se mu rozhodl pomstít tím, že se stane mužem."
"Daří se mu to?"
"Moc ne, ale hrozně se snaží."
"A co ten vědátor?"
"Původně ho chtěl sníst, ale pak zjistil, že je vegan a tak z
toho nakonec sešlo. Tady aspoň vidíš, co jsou ti vegetariáni za
pošuky. Normálního člověka by tohle nenapadlo."
"A oni ho jen tak pustili a
ještě nechali psát do časáku?" podivovala se Veber.
"Oni o tom vlastně neví,
protože CVAK nečtou. Normálně nám ho dali do péče s tím, že to
nesmíme vykecat. A taky na něj platí něco na způsob výživného,"
odpověděl pohotově Slowly.
"Dvě káry sena dvakrát do
roka?" usmála se dívka.
Zbytek redakce se začal
nepokrytě řehnit - Chromajzl předvedl dokonce salto nebo spíš
sebou jen seknul o zem, ale ve vzduchu se otočil, což asi
považoval za to hlavní.
"Nebolí ho to?" zeptala se
starostlivě Veber.
"Né to von dělá pořád, " odpověděl snaživý Chvost.
"Ehm, Ehm," významně si odkašlal Slowly," prvoplánovitý humor
bude asi pořád slavit úspěchy."
"Bee."
Veber se sklonila. Dvě naprosto černé oči podobné cvrnkacím
kuličkám se na ni upíraly s nevyřčeným zoufalstvím a snad i s
otázkou.
"Ne, díky, nejsi můj typ,"
odpověděla klidně.
"Bee?"
"Ne, není to kvůli tomu, že ty jsi malá geneticky upravená ovce
a já příležitostná amazonka. Mně vůbec nejde o vzhled."
"Bee. Bee?"
"Jo, ale tolik líto mi tě zase není."
"Bee."
"Ale nó...přece by sis to tak nebral, jseš už přece velkej...ehm...ovce,"
promlouvala cyberovcemu do duše a drbala ho při tom na krku.
Náhle narazila na podivný předmět beznadějně zacuchaný ve vlně.
"Můj holící strojek," vyjekl
zděšeně Slowly.
"Ty máš co holit?" podivila se Veber.
"Ano, abys věděla, ale teď nemám zrovna čím," odsekl.
Slowly se na svých dvanáct
let cítil až neuvěřitelně vyspělý.
"Tahle věc není na stříhání
vlny stavěná. Už to příště nedělej, jasný?!" promluvila Veber
lektorským tónem a ubalila cyberovcemu takovou
přes čumák, že se se svým charakteristickým "Bee" odebral do
říše snů.
"Ano, ano. Hans mu to pak
vystříhá, pokud se chudák cyberovce ještě někdy probere," snažil
se znovu chopit vedení Slowly "a vy ostatní...ehm...nechtěla bys
mě radši následovat do mé kanceláře?"
Veber se rozhlédla a hned
pochopila. Vetšina redaktorů Cvaku se totiž již docela dlouho
snažila upoutat její pozornost. Chvost se marně pokoušel o
nějakou formu hypnózy, a tak jen cenil své křivé špičáky.
Naproti tomu Chromajzl obratně žongloval se svým skleněným okem.
Měl sice jen jedno, ale občas ho chytil i nohou, takže se to s
trochou fantazie dalo považovat za akrobacii. Hans bodře zapěl "Deutschland,
Deutschland uber alles" a WCZ tančil s koštětem kachní blues.
Jediný Peter Pulec zůstal vůči Vebeřiným půvabům netečný.
Přehodil si jazyk přes opěradlo židle a vší silou se snažil
ulomit si ocásek, protože jedině pak se stane skutečnou žábou.
Ve světle těchto nových skutečností se Veber rychle rozhodla.
Se slovy "Kann Ich borrow?"
vytrhla Hansovi jeho jezdecký bičík, se kterým si šermoval do
rytmu, a takto vyzbrojena prchala směrem ke Slowlyho kanceláři.
Dveře se nemilosrdně zabouchly a od zklamaných redaktorů ji
rázem oddělovala tlustá vrstva solidního dřeva pečlivě omytá
přípravkem na číštění záchodů. Z prostoru zpoza nich se za
chvíli začaly ozývat následující zvuky:
"Pouta?! Tak
dobře...ale...och...ach...opatrně s tím, prosím,...ano...áno!...Počkat,
proč se svlíkám jenom já?...-PRÁSK-...Auu...-PRÁSK-...Auuu!
Tohle jsi nemusela!...-PRÁSK-...Auuu!Tady už přestává
legrace!...-PRÁSK-...Auvajs!!!Já se naštvu a když je Slowly
naštvaný, tak je zlý!...Ne tam, prosím,ne!...-PRÁSK-...Auuuuuuuuuuuuuuuu!!!!!!!!!!
Pomoc! Poooomóóóóóć!!!!!!!!"
"Pusinku na zámek, hej?" Ten
hlas byl tak sladký až to znělo zlověstně. -PRÁSK- -PRÁSK-
-PRÁSK-
Možná by redaktoři Cvaku
zasáhli, kdyby to slyšeli, jenže oni už odešli pod vedením Hanse
zpívat pochodové písně. Počkat...přece jenom se tu něco pohnulo.
Á ano, malá ovečka se nám probrala. Vstala a upřela své
korálkové oči na dveře. V místnosti tedy zbyla jen ona a kdesi v
tmavém rohu dosud nepozorován malý mužíček dělající si pečlivě
poznámky. Panovala takřka Vánoční atmosféra, Slowly řval jako
pominutý, domem se neslo malebné "Wir maschieren" a ovečka
pohlédla na mužíčka.
"Ne, já jsem jen pozorovatel,
nebudu zasahovat," odvětil šotek.
Ovce moudře pokývala hlavou a obrátila svou pozornost zpět ke
dveřím.
"Tak jo, když jinak nedáš.
Ale jen pro tentokrát, jasný?" rezignoval nakonec
mužíček(šotek).
Cyberovce znovu pohnul hlavou a zadupal na znamení toho, že
souhlasí. Nato si šotek vytáhl z vlasů sponku s obrázkem růžové
berušky a nápisem Original Versace a dveře odemkl.
"To mě naučil jeden chlápek v
černý kápi," mrkl na cyberovceho. Ten neodpověděl. Měl ostatně
dost podstatně omezený repertoár.
Domem zaznělo Hnasovo táhlé
vlastenecké "Deutschlááááááááááááánd" a zvuk připomínající "puf",
jak se mužíček proměnil do podoby velkého
černého havrana1.
Poté zavřeným -ŘACH- několik
velice sprostých nadávek - vyskleným oknem odletěl ven. Zatím
uvnitř zábava probíhala v plném proudu...tedy zábava jak pro
koho.
"Co mám udělat, abys mě
přestala mlátit?"
-PRÁSK-"Jauvajs!"
"Mám mlčet? Znamená to, že mám mlčet?"
-PRÁSK- -PRÁSK-
"Dvakrát asi neznamená souhlas, že?"
Než na to mohla Veber nějak
adekvátně (rozuměj bičem) reagovat, ozval se ohlušující rámus a
krb v místnosti prakticky explodoval. Z následného prachu se
zvedlo monstrum, které vypadalo jako...jako když zkřížíte
ošklivého vyzáblého netopýra s ještě hnusnějším
tlustým slovákem2.
"Som kaloň," povedalo...do
háje, co to píšu (?!!)...řekla stvůra a protáhla si svá blanitá
křídla.
"To je sice hezké, ale sem
nepatříš. Tohle je redakce Cvaku!" vykřikl Slowly, protože ho
mnohem víc bolí, když si ho někdo nevšímá, než když ho někdo
surově mlátí. Veber mu však nevěnovala ani pohled a přistoupila
ke Kaloňovi:
"Redakce AAAgames, vieš
cestu?"
Tvor si ji změřil pohledem.
"Redakcia," pokusila se Veber vylepšit svou slovenštinu.
Pravděpodobně tehdy udělal Kaloň jednu z nejhorších chyb svého
života - krátce kývl.
"Výborně, vezmeš mě tam."
"Vyzerám ako bus?" zeptalo se filosoficky monstrum.
-PRÁSK-
"Pusinku na zámek, hej?"
Po chvíli násilného přemlouvání Kaloň už napůl v bezvědomí
svolil a oba vyletěli dírou po krbu ven. Nutno přiznat, že to
Veber na jeho hřbetě moc slušelo. Sice ne tak jako Nicce, když
si to minule vykračovala redakcí v té opravdu mini minisukni,
ale stejně to byl bezva pohled.
Nějakou dobu bylo ticho. Potom:
„Hej! Na někoho jste tu zapomněli!...Není slušné nechávat
budoucí legendy žurnalisty připoutané k radiátoru, když jsou
ještě k tomu nahé!.....Heeej!.....Nedělejte, že tam nejste
schovaní a nesmějete se mi!........Je to hrozně směšné,
že?!!....Heéééééj!!!.....Jste nepřátelé Cvaku!...Zákeřní škodiči!!!!!!-
SLZY-....Póóómóóóc!!!...Tak pomůže mi někdo?!....
....Milý Davide Lynchi, slibuju, že už nebudu psát dopisy
bazooce, kterou stejně neuznávám, žebrat v ní o místo, nazývat
svůj mag neškodnou konkurencí, vymýšlet si neexistující
spolupráce a vůbec se chovat ke všem i ke své vlastní redakci
jako arogantní hovado, když mě teď zachráníš. Modlím se k Tobě,
protože sám si nepomůžu. Pokud totiž nejsem bůh já, tak už
jedině Ty a když ani Ty ne, tak už nikdo,“ modlil se vroucně
Slowly Daniel.
Pak si náhle uvědomil, že dveře jsou otevřené. Stála v nich malá
ovečka, opravdu malá, sahala lidem sotva po kolena. Stála na
prahu a upřeně se na něj dívala.
„Cyberovce, rychle pomoz mi, než mě tak někdo uvidí!“
NIC
„Cyberovce, pojď sem a koukej mi pomoct!“
Žádná odezva.
„Cyberovce tvůj šéfredaktor tě...tvůj šéfredaktor tě prosí!“
Ovečka se začala pomalu otáčet a měla se k odchodu.
„Cyberovce! Cyberovce, nedělej to!...Cyberovce, udělám tě svým
zástupcem. Budeš moct buzerovat všechny ostatní tak, jak to
dělám já, když mám špatnou náladu.“
Ovečka se zastavila.
„Pochválím ti všechny články, žádný ti nezamítnu ani nevrátím
zpátky...a budu propagovat tvoje zrcadla, i kdybys tam napsal
jakoukoliv blbost,“ pokračoval s nadějí v hlase Slowly.
Ovečka se začala pomalu otáčet zpět.
Doletí Veber s Kaloněm do redakce
AAAgames?
Ano, je to silné zviera.
Ano, ale předtím ještě někde zabloudí.
Ne, Veber ho umlátí za letu.
Ne, vrátí se pro Slowlyho a bude z toho
svatba (S Kaloněm samozřejmě. Čekali jste snad něco jiného?)