Jakýsi mladý muž řekl roztoužené ženě: „Paní, co budeme dělat? Pojíme, anebo se
pomilujeme?“
Řekla: „Jak ty chceš. Ale není tady ani skýva chleby.“
Ve vědecké knihovně v Českých Budějovicích jsem si nedávno půjčil v mé oblíbené sekci antické knihovny útlou knížečku Na veselé struně. Jde o sbírku antických anekdot, které jsou rozděleny do dvou částí.
První z nich je nazvaná Smíšek – latinsky Filogélos. Jde o tradiční pojmenování a za autory jsou považováni Hierokleos a Filagrios (někteří historici za autora určují Filistióna).
Smíšek se dochoval v několika rukopisech. Z toho nejstarší dochovaný pochází z 10. – 11. století. Knižně vyšel poprvé r. 1605. Jazyk Smíška ukazuje na vznik v 5. století n. l. Pokud předpokládáme, že se obsah Smíška nedoplňoval, jedna z anekdot nám dokazuje, že musel vzniknout po 21. dubnu 248 n. l. – anekdota (na str. 31) se váže na oslavy tisícileté existence Říma.
Rukopisná tradice zaznamenala 265 vtipů, v nynějším českém překladu jsou vynechány dublety a několik málo dalších ukázek. Počet vtipů tak dosahuje čísla 233.
O první překlad do češtiny se zasloužil Ferdinand Stiebite (téměř 50 anekdot). Nynější překlad uskutečnili Radislav Hošek, Pavel Kucharský a Čestmír Vránek.
Anekdoty nejsou seřazeny podle obsahu, ale podle nositele děje. Jednoho z nich zde přiblížím, abyste si po přečtení 6. či 7. vtipu nezačali říkat, kdo to do prčic je ten scholastikos?!? (…vlastní zkušenost :-) ).
Nejvíce vtipů se váže na postavu již zmíněného scholastika :-). Jde o označení pro hlupáka, ale může jít i o člověka sice vzdělaného, ale v praktickém životě zcela nepoužitelného. Mnoho vtipů připomíná nepovedené kameňáky vyprávěné panem Vydrou na radiu Impuls. Další postavy z anekdot snad netřeba představovat (lakomci, žravci, pijáci, závistivci, čtveráci, grobiáni,…).
Mnoho vtipů má paralelu v různých epigramech, čerpají z historických událostí. Ale většinou se autorům anekdot nepodařilo vystoupit ze stínu předlohy. Posuďte sami:
Když přišel Nasika za básníkem Enninem a služka mu řekla, když se ptal po Enniovi, že pán není doma, poznal, že to řekla na rozkaz svého pána a že pán je uvnitř. Ale když za pár dní přišel za Nasikou Ennius a od brány se po něm ptal, Nasika zakřičel, že není doma. A Ennius řekl: „Co to, copak nepoznávám tvůj hlas?“ Na to Nasika odvětil: Jsi to ale nestyda. Když já tě hledal, tak jsem uvěřil tvé služce, že nejsi doma, a ty nechceš věřit mně samému?!?“
Kdosi se ptal po grobiánovi a ten povídá: „Nejsem zde.“ Ale návštěvník se zasmál a pravil: „Lžeš. Vždyť slyším tvůj hlas!“ Grobián nato: „Proklatče, kdyby ti to řekl můj otrok, musel bys mu uvěřit. A nezdám se ti já být více hoden důvěry než on?“
Přivedl otec syna k filozofu Aristippovi, aby ho vyučil vědám. Podivil se, jak mnoho peněz učitel za vyučování žádá. „Tolik?“ řekl, „za to bych si mohl koupit osla.“ „Tak si ho kup,“ povídá filozof, „budeš mít dva.“
Když byl vtipálek kýmsi uražen v lázních, dovedl si jako svědky na soud lazebníky. Když je odpůrce odmítal jako osoby, které prý nejsou hodny důvěry, řekl: „Kdyby došlo k mé urážce v dřevěném koni, tak bych si dovedl za svědky Menelaa, Odyssea a Dioméda. Ale protože se tak stalo v lázních, pak to, co se seběhlo, zcela nutně nejlépe uviděli lazebníci!“
Mnoho anekdot mě také nezískalo pro své uvození. Když čtu „Šprýmař uviděl…“, čekám že bude následovat něco vtipného. Ale bohužel je to maximálně na velmi mírné pousmání.
Druhá část „veselé struny“ je nazvána A ještě hrst anekdot. Jde o vtipy sesbírané překladateli antické knihovny z dob jejich mládí – ze školních příruček. V této části se většina anekdot týká skutečných historických postav.
Nejde o knížku špatnou. Jen jsem myslel, že se u ní víc zasměju (a ne jen pousměju). Ale jak už to bývá se smyslem pro humor, každý ho má jiný. A proto tuto knížku nezatracuji ale naopak doporučuji. Je to vhodná knížka na cestu vlakem či autobusem a náladu vám určitě zvedne! :-)
A na úplný závěr výběr některých anekdot:
Scholastikos si koupil kradené šaty, a aby je nikdo nepoznal, tak je natřel smolou.
Scholastikos dostal kus látky jako vzor šířky a délky, aby mohl obstarat stejně velký kus na trhu. A tak se ptal, která strana je ta šířka a která délka.
„Stokrát jsem umřel, ale takhle jenom jednou!“ je náhrobní nápis římského herce.
Stařec nasekal dříví a namáhavě vlekl otep na ramenou. Udřen prací shodil otep a zvolal: „Kdyby radši přišla Smrt!“ V tu chvíli stála vedle něho a ptala se: „Co ode mne chceš, že mne voláš?“ Stařec odpověděl: „Chtěl jsem tě jenom poprosit, abys mi pomohla nést ten náklad.“
PS: nepřipomíná vám tohle něco…?
V tom našem světě vše se stejně prodává, v Athénách, ano, fíky, svědci, vepřová, s hruškami řepa, přímí svědci, rovněž med, mišpule, kůže, hrách, vosk včelí, žaloby, krav březích mléko, myrta, urna volební, hyacint, soudní čas a zákon s žalobou!