Konec se blíží…
Ano, skutečně, konec, to jednoduché, ale
zásadní slovo, které je nedílnou součástí života každého z nás, se blíží. Kdoví,
jakého konce se dočkají hrdinové (a antihrdinové) trilogie Matrix, to se ode mě
(skoro) nedozvíte, ale dozvíte se něco jiného. To, že konce jsme se dočkali i
my. Konce jedné velké filmové etapy.
Nechci, aby to znělo přehnaně, ale já osobně si myslím, že pouhé tři filmy,
dokázaly to, o co se snaží desítky titulů mnoho let. Nejen, změnit nahlížení
hned na několik žánrů, ale také vdechnout světu iluzí (samozřejmě, že tím míním
film) druhou mízu.
Jestliže se vám to zdá zveličené, tak prosím, je to vaše právo, ale co se týče
mě, já jsem v životě prožil neidentifikovatelný pocit, kterého se mi dostalo na
konci Matrix Revolutions, skutečně jen několikrát, a vždy při výjimečné situaci.
Něž jsem se vhrnul na sledování závěrečné části Matrixovské trilogie, přečetl
jsem si dvě recenze, abych věděl, co mám očekávat. Popravdě, autoři článků
způsobili to, že jsem se začal ptát sám sebe: „Co se jen mohlo tak zkazit?“.
Asi jste pochopili, že kritici (opět) nehodnotili zrovna kladně.

Teď, poté, co jsem i já Matrix Revolutions
viděl, ale znám, odpověď na to, co se zkazilo – je jednoduchá, jednodušší, než
byste čekali – „MY“. My filmoví diváci. A teď bych vám to rád vysvětlil…
Než se vrhnu na samotnou recenzi, tak ještě malá poznámka. V jednom z článku byl
podtitul „Revoluce se nekonala“. Já si ovšem myslím, že konala, a to v průběhu
několika let, rozdělaná do tří částí…
Zázrak, tak to je to jediné, co může posledním zoufalým lidem pomoci. K Sionu se
blíží tisíce strojů, jejich cesta nepotrvá déle než 20 hodin, a pak pohlédnou
členové rodu homo sapiens sapines do „tváří“ strojům, které vytvořili, a které
jsou rozhodnuty k jedinému – zničit je.
Naděje, která má umírat poslední, ta už není tím, co nutí obránce Sionu stále
bojovat, je to zoufalství. Většina vznášedel byla zničena, takže mechanickým
zabijákům už v cestě nestojí nic, než, zdánlivě bezbranní lidé…

Ani situace v Matrixu, a někdy mezi ním, není
zrovna optimistická, Neo je držen mezi skutečným a iluzorním světem francouzským
gurmánem Merovingianem. A dokonce ani Vědma už není v bezpečí, přestože jí
střeží mocný Seraph. Ani ten nedokáže čelit Smithovi (omlouvám se, Smithům).
Lidé ztrácejí na obou frontách, v Matrixu i v Sionu. Beznaděj roste, téměř nikdo
u nevěří, že Neo dokáže spasit svět, téměř nikdo…
Matrix Revolutions je bezesporu nejtemnějším dílem celé série. Strach, utrpení,
beznaděj a zoufalství z filmu doslova čiší. Dokonce tak, že se stále musíte
přesvědčovat o tom, že vše dobře skončí. Ale popravdě, není to tak, nedočkáte se
žádného veselého závěru. Je to sice nestandardní postup, ale není to ke škodě
věci. Život není (téměř nikdy) skvělý a radostný, tak proč by měl být film?
Připravte se na to, že hrdinové budou umírat, ne jeden nebo dva, ale mnohem
mnohem více těch, které jste měli rádi skončí v ratolišti krve. A vy bude jen
cítit, jak se vám svírá žaludek a mrazí vás, když bezmocně sledujete nerovný boj
lidí proti běsnícím strojům.

Tentokráte se do Matrixu podíváme jen párkrát,
ale dalo se to očekávat, vždyť Reloaded probíhal převážně tam. Revolutions se
soustředí na reálný svět. Ale nemusíte se bát, že byste se nedočkali
dechvyrážejících efektů. Naopak. Někdy jsem v němém úžasu zíral na to, co
filmaři dokáží. Například obrana Sionského doku je monumentální, úchvatná,
děsivě dokonalá, fascinující. Stejně tak finální střet Smith vs Neo. Vizuální
stránka Matrix Revolutions je bezchybná. Opravdu mi došla slova, a to se mi
často nestává.
Co se týče příběhu, tak ten je trošku zvláštní, například mě zaujala indická
dívenka Sati (samozřejmě jde o program), o jejímž smyslu se nedozvíte, ale
přesto tušíte, že má v příběhu svou nezastupitelnou funkci. Sice vám to nikdo
nepotvrdí, ale přece jen, některé otázky musejí zůstat nezodpovězené. Někdy je
scénář velmi sentimentální, ale v celkovém kontextu to působí spíše kladně, než
naopak. Dočkáte se i dějových zvratů a samotný konec vás jistě překvapí. A
navíc, velkým plusem je, že větší prostor dostanou i jiné postavy, než ústřední
trojice, například Jada Pinkett Smith jako Niobe nebo Nona Gaye jako Zee. A
ještě něco, Vědma má novou tvář (původní představitelka naneštěstí během
natáčení zemřela), tu jí propůjčila Mary Alice.

Podstatnou složkou titulů Matrix je hudba. I
tentokráte se povedla. Například, když se Morpheus, Seraph a Trinity vydají do
klubu Peklo, aby si „popovídali“ s Merovingianem a Persephone o propuštění Nea,
zní opravdu dynamická hudba, ale při souboji Vyvoleného s jeho úhlavním
nepřítelem Smithem, se na řadu dostanou až mystické tóny. Zajímavé propojení
hned několika stylů v jednom titulu.
Co říci na konec? Já nevím, jsem silně zmatený. Možná vnímám film jinak, než
někteří kritici, možná ještě nejsem tolik posedlý touhou ztrhávat něco za každou
cenu. Jistě, že nejsem objektivní, to není nikdo z nás. Jediné, čeho jsem
schopný, je vyjádřit svůj názor, a ten je, že Matrix Revolutions je vynikající
film, který sice není bezchybný, ale to není nic a nikdo na světě. A co se týče
celé trilogie, tak každá z jejích částí má své kouzlo a je částí komplexu, který
by nebyl tím čím je (unikátní sérií), kdyby chyběl jakýkoliv díl.
Když jsem se dodíval na Matrix Revolutions, i mně tak trochu přepadla beznaděj,
protože jsem si uvědomil, že něco skončilo, něco velkého, unikátního. A tuším,
že něčeho, alespoň trošku podobného se nedočkám.

S tím asi já nic neudělám, nedokáži totiž
změnit spoustu věcí, a i když někteří hrdinové s větrnými mlýny bojují rádi, já
ne.
Hrají: Keanu Reeves, Carrie Anne-Moss, Mary Alice, Laurence Fishburne, Monica
Bellucci, Collin Chou, Essie Davis, Tanveer K. Atwal, Rachel Blackman, Nathaniel
Lees, Harold Perineau, Hugo Weaving, Lambert Wilson, Anthony Wong, Nona Gaye,
Anthony Zerbe, Helmut Bakaitis a další
Režie: bratři Wachowski
Jan „Chen“ Lysý





|