The Longest Journey
" Povím vám příběh svými slovy, který mi kdysi řekl svými slovy můj učitel. "

Přiznám se vám, milý čtenáři, že adventury jsem měl odjakživa velmi rád, proto když se pod zářivým zeleným stromečkem objevila krabice, obsahující hru The Longest Journey, měl jsem upřímnou radost. Adventur jsem již několik dohrál, vzpomínám si na skvělé kousky, ale i ty horší. Hned jsem ale věděl, že tahle adventura byla herním skvostem, který, troufám si říci, trvá i v dnešních dobách. Vysoká hodnocení profesionálních recenzentů, neskrývané nadšené z délky a prožitku. To jsem nejčastěji slyšel a četl ve spojení s touto hrou. A jak zapůsobila na mne?

Dříve než se ale pustíme do recenze, která odhalí všechny pozitiva (a vesměs žádná velká negativa), rád bych vás nejprve seznámil s dokonalým příběhem, takřka bez jediného hluchého místa. Tak tedy, hráč se vžije do role osmnáctileté studentky, studující výtvarné umění na umělecké škole. Její jméno zní April Ryan. Teprve nedávno se přestěhovala z venkova, kde žila na jedné z farem, do metropole zvané Newport. Město, které v sobě skýtá snad vše, co si milovník sci-fi z budoucnosti dokáže představit. A pokud oslovíme budoucnost, ukáže nám, že je celý příběh odehrávaný ve 23. století, což je doba sice vzdálená, ale někdy si budete ve hře připadat jak v době naší, hlavně díky naší hrdince. April ale nežije v samotném jádru tohoto města, nýbrž ve čtvrťi vývojáři nazvané Venice, neboli Benátky. Ano, jistá podobnost s Itálií tu je (město je v Severní Americe), ale jinak je to čtvrť velice specifická a popravdě řečeno, nebylo by zrovna příjemné tady žít (i když je to relatině bezpečné místo, naproti jiným čtvrtím, například ve srovnání s Ulicí naděje). April sice pracuje a žije "normální" život, ale hra musí mít přeci jenom poněkud silnější příběh a vězte mi, že opravdu má. Zdaleka neškodné sny se během příběhu promění v hlavní iniciativu veškerého dění, a tak bude muset April zjistit, co se tady vlastně dějě. Bude se cestovat bránami, dimenzemi, bude se pátrat a napravovat lidské (nejenom lidské) osudy, bude se měnit celý svět a mnohé další. K tomu hlavnímu vám ale ještě něco povím. Celý svět byl kdysi v jednom jediném celku, avšak jednoho dne došlo k rozdělění světů na logickou a vědeckou část řádu (Stark), a na část magickou chaosu (Arcadia). Po čase blahobytu a přátelství, nastaly časy výrazně horší. Čím to bylo? Hlavně Strážcem, jenž vždy bděl nad tím, aby v obou světech byla nastolena rovnováha. Jenomže, nic se neděje věčně a tak tu máme veliká spiklenectví díky Vanguardu a mnoho dalšího, je toho opravdu moc a tak vám prozatím bude muset stačit jen toto.

..........

Celý příběh je opravdu jeden velký superlativ, i když pár lehkých mušek by se nalézt dalo. Aby byl prožitek ještě intenzivnější, byla do hry zakomponována osůbka jménem April Ryan, tduíž naše hlavní hrdinka. Během celé dlouhé cesty se s ní dokonale zžijete, ostatně jako s kýmkoli jiným, vystupujícím ve hře. Namádkou bych mohl jmenovat důležitou osobu Corteze, ptáka Ptáka alias Vrány a mnoha dalších a mnoho dalších. Postav, se kterými můžete pohovořit a které mají ať už v příběhu větší či menší prioritu důležitosti, je zde velké množství a nejednou budete přistiženi, jak si téměř každý dialog vychutnáváte. Opravdu, je opravdu malé množství her, které vás svými dialogy udrží u monitoru neustále a pořád budete překvapeni a pořád budete smysly ještě více vepředu, aby jste věděli, co se vlastně po tom všem stane. Dialogy a i monology jsou promyšlené, detailní, pravdivé a je jich zde přehršel, ale téměř žádný se vám prostě nebude chtít přeskočit. To je deviza u advetur nesmírně potřebná a za to, že jí The Longest Journey má jsem upřímně rád.

V průběhu cesty vás bude doprovázet všudypřítomný deník, do kterého si po každé důležité, ale i méně důležité události April něco napíše. Její především ironický humor oceníte ve hře nesčetněkrát (ani na Vránu nesmíme zapomenout), ale v deníku se objeví i věci poněkud závažnější, tudíž občasný humor působí jako takové lehké odreagování, poněvadž příběh by neměl být brán nějak lehkovážně, je dostatečně temný a lehce proniknutelný (vy smylsu hráčova proniknutí do atmosféry), což ocení asi každý adventurista. Okamžité převtělení do hry je důležité a tady jde skoro vše úplně samo.

Výroky, že jsou point & click adventury dávno mrtvé, považuji za sice neradno slýchající pravdu, ale i tak si myslím, že jeden žánr nemůže přeci jen tak skončit, zvláště pak když jde o žánr, který byl dříve (slyšíte? dříve) hlavním motem vývojářů, neboť pokud se podíváme do historie, nalezneme mnoho adventur především v dobách již dávno minulých. Dobrých a kvalitních point & click adventur je vážný nedostatek, což se mi ani trochu nezamlouvá. Naštěstí pořád se ještě něco najde a pokud zabrousíme do roku 2000, kdy tato hra u nás vyšla, nalezneme The Longest Journey. O jeden důvod více, proč bojovat za klasiku herního žánru.

..........

Hra se vládá výborně, někdy vás sice bude April svou dlouhou chůzí znepokojovat (zvláště když nelze přechod urychlit), ale jinak je ovládání přehledné a pro hráče maximálně pohodlné (když například něco splníte v dané lokaci a nebude již nikdy lokace důležitá, jednoduše zmizí, nebo v menším měřítku přestanou být některé věci aktivní). S tím souvisí i řešení jednotlivých úkolů, nastolených během hry. Tady musím vytičit znovu klady hry, poněvadž je vše, až na jednu, možná dvě výjimky, přizpůsobeno logice a ryze logickému myšlení. Řešení obtížných, ale i jednoduchých hádanek, hlavolamů a pobobných věcí, je věsměs také logické, takže nemsíte zběsile hledat všude možně návody, ale lámat si svojí hlavu, dokud na to nepřijdete (a přijít se dá na opravdu všechno). Navíc, obtížnost je v některých místech mírně zmenšena tím, že k dané věci vás nějakým způsobem nasměruje sama April, nebo kdokoli jiný ve hře. Vždy je ale zábava a to mohou potvdit samotné úkoly. Ve hře budete dělat téměř vše, co si jen hráč může usmyslet (dobře, vše ne, ale hodně). Hráč bude sestavovat podmořský hlavolam, budit spícího obra pomocí telefonních soch, "nabourávat" se do počítačového systému, jenž střeží důležitá data, pomalu se dostávat shlukem hádanek skrz tajemný hrad kouzelníka, jednou bude dokonce ryze "thiefovský" úkol s odlákáváním stráží a spousta dalších originálních úkolů (některé v Arcadii mi trošku připomněly vynikající, byť ne tak dlouhou adventuru The Neverhood, hlavně díky zapamatování si různých ogramentů, nebo díky situaci s dělem). Na spoustu věcí si prostě ani teď v tuhle chvíli nevzpomenu, je toho prostě moc.

Co se týče grafického zpracování, tak je jisté, že dnes nikoho animace postav, pohyby a další nijak zvlášť nepřekvapí, avšak herní prostředí, lokace, ty jsou pořád nádherně prokreslené a detailní. Opravdu je na co se koukat. Skvělý výtvarný sloh, skvělé vyobrazení určitých míst a v neposlední řadě i skvělé animace. Sice v nich vypadá April poněkud "překvapeně" :-), ale jinak mají co nabídnout i teď zmlsaným hráčům. Pokud se vám líbil kdysi slavný Darkseed 2, hlavně díky skvělým a atmosférickým obrazům H.R. Gigera, tak vězte, že tady sice tak temné prostředí nejsou (byť některé k tomu mají blízko), ale vtáhnou vás minimálně stejně, jako kdysi právě u druhého dílu Darkseed. Navíc je perfektně zvládnuta odlišnost obou světů. Magií zamořená Arcadia vás láká svými architektonickými skvosty, navíc si připadáte jako v nějakém fantasy příběhu, odehrávajícím se ve starověku, středověku a kdoví v čem ještě! Naproti tomu organizovanost, obří a nelítostné korporace, policisté v exoskeletu, krimimalita (ne všude), znečištění, to vše ve stínu obrovitých goticky vypadajících budov Newportu. Zkrátka a jednoduše, pokud budete v Arcadii, nebo ve Starku, ručím vám za to, že to ihned poznáte.

..........

Ozvučení hry je taktéž výborné a potvdit to může jak skvělá hudba, tak i skvělé zvuky a vůbec skřeky v pozadí. V některých lokacích má sice zvuk tendenci "chrchlat", ale dělo se to jen výjimečně a jak říkám, pouze v některých konkrétních místech.

The Longest Journey je hra, která svojí konkurenci v mnohém překonává, ale v jedné věci asi nejvíce. Délce. Herní doba je příbližně kolem 45 hodin (odměřené to nemám, ale je to můj typ), což je v dnešní době více než úctihodné číslo. Jenomže po celou dobu vás hra u sebe udrží, a tak vám ta doba ani nepřijde. Já jsem hru hrál zhruba týden, a můžu vám říci, že ani v jeden moment mě nepřestala bavit. Proč by také měla? Připadá mi, že FunCom z Norska, se inspirovali mnohými literárními díly, což nepokládám za žádné mínus, navíc odkazy na jednotlivé knihy jsou dostatečně zahaleny (až na jednu), ale přeci jenom se dá něco rozlušit. Snad nejvýraznější inspirací byla díla z dílny J.R.R. Tolkiena, což asi nejlépe symbolizuje název jedné kapitoly, nebo třeba místo, kde se nacházejí Bandové. Kdo hrál, ví, kdo nehrál, bude muset hrát.

Na závěr nezbývá blahořečit o ničem jiném, než-li o celkových kvalitách tohoto díla. Dlouhá cesta se nadmíru povedla, pokud jste vyznavači klasických adventure her, máte tady hru, která je jako stvořená pro vás. Pokud si zakládáte na propracovaném příběhu, báječné atmosféře a pohledné a milé hlavní postavě, nemáte se nač rozhodovat. Tahle hra čeká je a jen na Vás!

Text :: Speedy Daniel

The Longest Journey
Výrobce FunCom
Distributor Empire Interactive
Konfigurace P-266 MHz, 64 MB RAM
Žánr Adventure
Rok vydání 2000
Web www.thelongestjourney.com
Verdikt: Jedna z nejlepších adventure her, které se za poslední roky vynořili do herního světa. Bezchybné, dlouhé a notně originální dílo, jenž bude uchováno v paměti ještě hodně dlouho.