Buena Vista Social club |
"
Skvělý dokument nejen o zapomenuté kubánské skupině." |
V tomto čísle Clicku si můžete přečíst hned čtyři recenze na filmy, či dokumenty, které určitým způsobem vyjadřují život na jednom karibském ostrově který není ničím jiným, než Kubou. Pro mě je nesmírně zajímavé zjistit, jakže to na Kubě chodí, jaké jsou běžné úděly člověka narozeného právě tam, zajímá mě tamní kultura a také hudba. První z "kubánských" recenzí, které vznikly hlavně díky filmovému klubu v České televizi, si bere na paškál dokoment, který mě nezklamal. Pokud jste alespoň trochu nakloněni k dokumentu jako takovému, neměla by vám tato recenze ujít.
Dokument Buena Vista Social Club získal několik ocenění, udílených na různých festivalech od odborníků přes tento žánr (dokonce byl nominován i na amerického Oscara). Výborný tah! Již od první chvilky vás totiž tenhle snímek dostane na svou stranu. Pokud mu dáte ovšem šanci. Bylo by to ale špatné uvážení a hned vám povím proč. Snímek totiž opravdu skvěle zachycuje kubánskou mentalitu a hlavně kubánskou hudbu. Někoho to osloví, druhého ne, ale věřte mi, že správně nalaďění diváci budou po druhém sledování nadchnuti, chvílemi možná i dojmuti a potěšeni zároveň. Dokument totiž skvěle evokuje pocity a divákovi doslova zcela nezávisle :-) vnucuje svojí představu. A z čehože ona představa vyplývá?
..........
Báječně realizovaná představa celého snímku je asi taková. Americký kytarista a skladatel Ry Cooder se vydal na Kubu za účelem nahrání desky jednoho předního kubánského hudebníka, spolu s jeho skupinou, chcete-li orchestrem. Dříve populární a opěvovaní havanští hudebníci, dnes téměř zapomenutá sláva a hlavně konec jednoho z Havanských klubů. Jenomže Cooder spolu s režisérem snímku (Wim Wenders) nechtějí za žádnou cenu vzdát boj pro obnovení této skupiny. Hudebníci, jimž je mnohdy přes sedmdesát, osmdesát let, někomu dokoce i devadesát, jsou opravdovými mistry ve svém oboru a je zkrátka radost poslouchat jejich nezaměnitelnou hudbu. Byla by proto škoda, kdyby se již všichni nesetkali a kdyby spolu nenatočili něco, co by je znovu dostalo do hudebního víru. Wim Wenders si vybral opravdu skvělé téma na natočené realistického a skutečného dokumentu, okořeněného naprosto ojedinělou atmosférou dnešního hlavního města Havany.
Každý z této skupiny je postupem snímku představován a je tak divákovi nabídnut zcela specifický profil každého, kdo se na hudebním výsledku podílí. Ibrahim Ferrer se svým "bandem" je dokonale slaďen a každičká postava má své nezaměnitelné charisma a talent. Uvedl jsem, že je každému už hodně let, ale jako by jste to nepoznali. Je vidět že mají z hudby upřímnou radost a že je to jejich jediná naděje v nechvalně známém kubánském režimu. Kupodivu ale politika ve snímku nehraje nějakou důležitou roli, ano je sice vidět jak moc je celý stát poznamenaný právě svou politikou, ale tihle lidé jakoby to nevnímali. Hudba pro ně znamená nejspíš více, a popravdě řečeno, ani se jim nedivím. Ry Cooder samozřejmě žije ve zcela jiném státním zřízení a zcela jiný život, ale během filmu poznáte, že se se všemi lidmi krásně zžil a nejednou si budete pro sebe říkat: "Není on vlastně Kubánec?" Ale není, byť mnohdy to až tak vypadá. Ale když si to celé vlastně vezmete a zamyslíte se, dospějete k závěru, že žít na Kubě nemusí být tak špatné, pokud vás komunistický režim nějak neomezuje. Krásné podnebí, báječná atmosféra ulic, neříkám, že bych dokázal strávit celý život právě na Kubě, ale proč se tam na čas jednou nepodívat? Vidět ty americké koráby silnic čtyřicátých, padesátých let, vidět úplně jinou kulturu a hlavně, poznat tamnější hudbu. Teď bych si dovolil na chvíli odbočit. Já jsem taková zvláštní hudební bytost, rozčleněná na různé složky, neboť jinak si nedokážu vyložit, že se mi tahle hudba nesmírně líbí, s ohledem na to, že poslocuhám zcela něco jiného a kulturně naprosto odlišného. Lidé co mě znají a vědí, co ode mě mohou čekat, začínají s určitými narážkami, ale abych nemluvil zase o něčem a při tom o ničem.
..........
Pokud se ještě vrátíme k nějaké dějové linii, nebo spíše podstatě filmu, určitě bych vás neměl ochudit o závěr. Celý snímek totiž končí v Americe, kam se hudebníci dostanou. Je krásné sledovat jak slavná Carnegie Hall v roce 1998 aplauduje pro v této části Zeměkoule neznámé lidi, kteří jsou z tohoto koncertu tak nadšení a potěšení, že prostě neskryjou slzy v ve svých očích. On musí být vůbec ten pocit pro tyto lidi nesmírně těžký, neboť je to jejich poslední vystoupení, které si patřičně vychutnávají a snaží se být prostě dokonalí. Osobně si myslím, že mezi vyvrcholení určitě patří i procházka městem, konkrétně New Yorkem. Ibrahim Ferrer se zastavuje u každé ulice, jen aby si jí vyfotil. S bleskem v noci jakýmsi záhadným fotopřístrojem :-), pochybuji že fotky vůbec vyjdou, no ale to není podstatné. Podstatné je to, že se všichni určitě chtěli dostat jednou do Spojených států, a je to tady vidět. Někteří emoce a nadšení skrývají, někteří naopak dávají svým slovům a pocitům volný průchod, což asi nejlépe symbolizují Ibrahimovy věty typu: "Tahle ulice je ale překrásná, ale ten hluk." Jednou z nejlepších "amerických" scén je zastávka u výlohy, kde jsou postavičky, lépe řečeno karikatury slavných osobností. Je celkem pochopitelné, že některé ani neznají (viz. popkulturní South Park), ale například aby trumpetista nepoznal skvělého jazzmana a také trumpetistu Louise Amstronga, to by bylo už na pováženou.
..........
Jelikož beru "Sbohem Sociální klube" jako dokument (kterým také snímek je), nemohu film hodnotit podle běžných nasazených filmových měřítek, kterými se sice většinou ani neřídím. Buena Vista Social Club nadchne svojí lidskostí, svojí atomosférou a v přední řadě hudbou. Hudba je prostě báječná, karibské rytmy prodchnuté hudebním nadáním a jižanským akcentem, navíc v podání těchto hudebníků, to je pro sluch více než uspokojivé. Snímek je zkrátka výborný, vyloženě slabé momenty zde ani nenajdete a tak byly ty ocenění, které film získal přeci jenom získané po právu. Doporučuji těm, kteří si chtějí přiblížit život a hudbu na Kubě a těm, kteří chtějí ten život a hudnu pochopit. Závěr pak bude pro vás lahůdkou.
Text :: Speedy Daniel
Hrají :: Ry Cooder, Company Segundo, Ruben Gonzales, Ibrahim Ferrer a další ...
Buena
Vista Social Club (Německo 1999) |
Žánr | Dokument |
Režie | Wim Wenders |
Střih | Brian Johnson |
Kamera | Jörg Widmer |
Hudba | Buena Vista Social Club |
Délka | 101 min |
Verdikt:
Vystoupení
v Le carre v Amsterdamu a v Cornegie Hall v New Yorku, prodchnuté skvělými
profily jednotlivců, navíc okořeněné neskrývanou a ojedinělou atmosférou
současné Kuby, a ojedinělou mentalitou lidí žijících v ní. Pro milovníky
"karibské" hudby povinnost, pro milovníky odlišných zeměpisných
dálek také. |