Chrám
Má lásko, deštěm ztmavnul chrám, zatéká nám do něj voda a dveře jsou dokořán. Nad oltářem visel obraz, teď už zbyl tu jenom rám. Klečím tu sám!
Z té velké záplavy něžností zbyla jenom hořká pachuť velmi krátké věčnosti. Stále živé naděje, stále živé možnosti. Ach, co teď s ním?
Náš oheň zmizel Bůhví kam, přesto svíce dál se snaží osvítit ten prázdný rám. Těžká mysl, pusté srdce k tomu opuštěný chrám. Co dělat mám?
Dál snad jen hrát na varhany, pro to ztrouchnivělé dřevo všudypřítomné vrány. Krysy dávno vzaly roha, nebuď, prosím, jedna z mnoha. Nenič náš chrám!
-strana 10- |
|
|