Plášť

 

Z myšlenek černých utkal jsem Ti v plášť.

Ó, jaký kontrast, když ho oblékáš,

Tvoří ta barva a Tvé plavé vlasy.

 

S úsměvem tajemným ho nosila jsi

a možná ani nevěděla, že je ode mne.

Přec to je jedno, kdo si vzpomene?

 

Vzpomínek stíny končí v zapomnění.

Co se tím změní?

Pouhé nic.

 

Setkání očí snad mělo být víc?

Pohled těch očí, o nějž prý tu nejde.

Ten, kdo z něj zmizí, ten i z mysli sejde.

 

Z myšlenek černých utkal jsem se v plášť.

A Ty to nevíš, jen tajemně se usmíváš.

Když mne za nocí chladných nosíváš,

Jsem stále s Tebou – pro Tvůj smích i pláč.

 

 

<<< Protispolečenská

Chrám >>>

 

-strana 8-