Jaké jsou hry v multiplayeru?

Multiplayer. Slovo, které v oboru PC her hýbe světem. Single is death - heslo, které jsme prosazovali na naší multiplayerové pařbě. Rozhodli jsme se totiž, že změníme svůj styl hraní a nebudeme tedy mlátit do klávesnice osamoceně ve svých pokojích, nýbrž dohromady v Patově pokoji. Příjemná změna. Za tento týden jsme zjistili mnoho zajímavých věcí, a tak jsme se rozhodli, že se alespoň o některé informace podělíme.  Tady jsou hry, které jsme hráli nejvíce a stručný popis jejich multiplayeru.

Diablo II

Začínáme zostra. Diablo II dopadlo jako absolutní vítěz hodnocení všech redaktorů v TopListu. Jak vypadá multiplayer? To jsme si otestovali v den, kdy nás do našeho pařanského doupěte přišel navštívit Augustus a na disketě přinesl několik pečlivě vypracovaných postav. Naházeli jsme je do sejvů a jelo se. No, jelo... Před spuštěním hry nám Diablo II asi čtyřikrát spadlo (střídavě na obou počítačích). Nakonec jsme se do hry dostali a po provedení několika čachrů ve věcech a asi dvou vzájemných soubojích. Se mohl můj barbar Korgan vydat se sličnou Augustovou socckou Amberil na Diabla. Vše šlo hladce... až do chvíle, kdy se Amberil poprvé sekla. Na Augustově počítači ne obraz zastavil a na mém to vypadalo, jako by lelkovala. Poprvé to ještě nebylo tak strašné, ale když se na nás valila tuna nepřátel, tak jsem z toho soccku nemohl vysekat ani se svojí Korgan´s Giant Axe. A co teprve. když se sekla u Diabla... to byla paráda. Jednoduše řečeni, Diablo II má skvělý multiplayer, nebýt té nestability...

WarCraft III

WarCraft II by v multiplayeru jednoduše ... skvělý. A co trojka? Jak jinak než beze změn. Stejně skvělá. Já i Pat jsme WarCraft III hráli docela dlouho, ale nepovažujeme se za nějaké náruživé pařany této hry. To se nám v multiplayeru vymstilo. Přestože jsme byli v alianci, tak na dva stejně silné počítače jsme neměli. Když byli rozeštvaní, proč ne? Ale když táhli za jeden provaz, tak jsme si zahráli většinou asi čtvrt hodiny. Ale jinak musím říct, že všechny dobré aspekty hry (kromě příběhu, samozřejmě) se v mulťáku ještě znásobují. A kdyby jsme nebyly takové socky, tak si možná i rozumě zahrajeme... (poznámka po půl roce - po nějakých 30-ti hodinách se naše herní schopnosti výrazně zlepšili)

Age of Mythology

Co se týče této "božské" strategie, tak dojmy z multiplayeru jsou docela rozporuplné. Jednoduše řečeno, multiplayer nevnáší do hry nový rozměr, jak je to u většiny ostatních her. Nenaleznete zde místo pro taktizování a strategické a kooperační myšlení. Postup je jednoduchý, postavíte základnu, vycvičíte spoustu jednotek a vyrazíte na vítězné tažení zničit nepřítele pokud možno dřív, než to udělá počítač.

Další méně příjemnou věcí na multiplayeru této hry je nepěkné sekání, které zažije každý, kdo si navolí více jak pět stran konfliktu a vlastní železo průměrné konfigurace. Jinak řečeno multiplayer v Age of Mythology nedosahuje kvalit singlu.

 

Serious Sam: The Second Encouter

Mnozí tvrdí, že Serious Sam je jednoduchá stereotypní prostoduchá megalomanská řežba, věřte, že mají pravdu, všechny tyto atributy druhé pokračování SS skutečně má a nestydí se za ně. Na druhou stranu je to hra neuvěřitelně zábavná a dá se u ní skvěle relaxovat. V multiplayeru nás velice příjemně překvapil mód cooperative, který je oproti klasickému deatmachi a jeho masovější team odrůdě (které zde samozřejmě také nalezneme) příjemným zpestřením. Jedná se zhruba o to, že procházíte celou singlovou hru (nebo pouze zvolené levely) ve dvou. Věřte nám, že řežba ve dvou je mnohem zábavnější. Obrovské arény skýtají ještě větší možnosti improvizace. Nejprve můžete ostřelovat a skvěle se bavit při pohledu na svého parťáka, který se potýká s nestvůrami mnohem kontaktnějším způsobem, později přejdete k velkým kalibrům typu kanón, raketomet a plazmová puška a nakonec odhodíte zbývající flusačky a vrhnete se do víru bitvy s motorovou pilou v ruce (teď přichází chvíle pro vašeho parťáka, aby se stáhl do pozadí a sledoval vás skrz hledáček ostřelovačky - a smál se vám mnohem víc, než vy jemu před okamžikem).

Týmové taktiky si ve hře více hráčů, příliš neužijete, o tom nakonec vypovídá i zcela průměrné číslo 19 zabití (nepřátel) za minutu (kolikrát vám za minutu bouchne srdce?) a 3 smrti (vaše) za stejný časový úsek. Na taktiku a přemýšlení jednoduše není čas, musíte co nejrychleji dát na prdel hlavnímu bosovi. 

Unreal Tournament 2003

Král všech multiplayerových řežeb se samozřejmě naboural i do naší sítě a my jsme si mohli užít hodiny strávené nad touto hrou. Až nepříjemně brzy jsme zjistili, že map není tolik, jako se zdálo v singlu a když tu samou mapu hrajete po desáté ten samý den, přestane vás bavit. To se ovšem dalo vyřešit stáhnutím některé ze spousty map, které vytvořili buď sami vývojáři (bonus packy) nebo fanoušci.

Na výběr vám hra nabídne čtyři módy. Deathmatch a Team deathmatch asi není třeba představovat, mnohem zajímavější je ovšem mód Double Domination, ve kterém má náš tým obsadit a deset vteřin udržet dva body na mapě. Taktizování si také užijete v Bombing run, což je takový futuristický fotbal zkřížený s rugby (až na to, že do žádného hráče těchto sportů to protihráč nenapálí Flak canonem).

Inteligence botů je na vysoké úrovni, takže si ve vašem týmu stanou vítanou oporou. To z UT2003 činí skvělou zábavu i pro dva hráče.

Mat