ΘGULAG1╱1-11$¢·°76∮7≥70≡63¢≈Φπ- ú -¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢πAlexandr Sol(enicyn¢¢¢¢ õØSOUOSTROV GULAGõø¢¢¢ õØ1918 - 1956õø¢¢¢¢¢¢¢πPokus o um%leck[ pojedn*n)¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢πLibri prohibiti¢¢π⇨eskoslovensko¢¢π1978¢¢π╱1989$¢¢¢∮35¢VNOV⇧NO¢v&em, jim( (ivot nesta'il, aby o tom vypr*v%li. A nech④ mi odpust), (e jsem v&echno nevid%l, na v&echno si nevzpomn%l a v&echno nevytu&il.¢∮7¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢S t)sn) v srdci jsem cel* l[ta po dokon'en) t[to knihy zadr(oval jej) tisk: povinnost v+'i dosud (ij)c)m p@eva(ovala nad povinnost) v+'i zem@el`m. Nyn) v&ak, kdy se st*tn) bezpe'nost t[to knihy stejn% ji( zmocnila, nezb`v* mi nic jin[ho, ne( ji hned uve@ejnit.¢¢¢Z*@) 1973σA.Sol(enicyn¢¢∮28¢V t[to knize nejsou vymy&len[ osoby ani vymy&len[ ud*losti. Lid[ i m)sta maj) sv* vlastn) jm[na. Jsou-li uvedena jen za'*te'n) p)smena, d%je se tak z osobn)ch d+vod+. Nejsou-li jm[na uvedena v+bec, je to jen proto, (e je lidsk* pam%④ nezachovala - v&echno se v&ak ud*lo p@esn% tak, jak bylo vyl)'eno.¢∮7¢¢¢¢¢¢ Napsat tuto knihu by bylo nad s)ly jednoho 'lov%ka. Krom% toho, co jsem vynesl ze souostrov) Gulag na vlastn)m t%le, v pam%ti, ve sv`ch o')ch a u&)ch, poskytly mi materi*l k t[to knize vzpom)nky, vypr*v%n) a dopisy 227 osob, jejich( jm[na by zde m%la b`t uvedena.¢ Svou osobn) vd%'nost jim tu nemus)m vyslovovat: tato kniha je n*& spole'n% vybudovan` pomn)k v&em t%m, kte@) byli umu'eni a zavra(d%ni.¢ Z onoho seznamu bych cht%l zvl*&④ vyzvednout ty, kte@) mi s vynalo(en)m v&ech sil pom*hali opat@it toto d)lo bibliografick`mi ]daji a cit*ty nejen z knih, je( jsou dnes v knihovn*ch, ale i z t%ch, je( byly u( d*vno vy@azeny a zni'eny, tak(e sehnat uchovan` v`tisk st*lo mnoho n*mahy; a je&t% v)c mus)m vyzvednout ty, kte@) mi pom*hali skr`vat rukopis ve zl`ch dob*ch a pozd%ji jej rozmno(it.¢ Je&t% v&ak nenastal 'as, abych se mohl odv*(it je jmenovat.¢ Redaktorem t[to knihy m%l b`t star` v%ze ze Solov%ck`ch ostrov+ Dmitrij Petrovi' Vitkovskij. Av&ak p+lka (ivota, kterou TAM pro(il ╱jeho vzpom)nky z l*gru se tak[ jmenuj) "P+l (ivota"$, se projevila p@ed'asn`m ochrnut)m. Nemohl u( mluvit, ale mohl si je&t% p@e')st n%kolik hotov`ch kapitol a p@esv%d'it se, (e NIC NEBUDE ZAPOMENUTO.¢ Jestli(e je&t% dlouho nezasvitne v na&) zemi sv%tlo svobody, bude roz&i@ov*n) t[to knihy spojeno s velk`m nebezpe')m, a proto mus)m i budouc)m 'ten*@+m vy@)dit d)k od t%ch, kte@) zahynuli.¢ Kdy( jsem v roce 1958 za'al ps*t tuto knihu, neznal jsem (*dn[ pam%ti nebo um%leck* d)la ze (ivota v l*grech. B%hem pr*ce jsem se postupn% do roku 1967 sezn*mil s "Kolymsk`mi pov)dkami" Varlama ③alamova a se vzpom)nkami D.Vitkovsk[ho, J.Ginzburgov[ a O.Adamovov[-Sliozbergov[, na n%( se p@i sv[m l)'en) odvol*v*m jako na liter*rn) fakta, zn*m* v&em ╱tak tomu nakonec tak[ bude!$.¢ V rozporu se sv`mi z*m%ry a proti sv[ v+li poskytli pro tuto knihu neoceniteln` materi*l a zachytili mnoho d+le(it`ch skute'nost) a ')seln`ch ]daj+, ba i s*m vzduch, kter` d`chali: M.J.Sudrabs-Lacis, N.V.Krylenko, dlouh* l[ta hlavn) st*tn) (alobce, a jeho n*stupce A.J.Vy&inskij se sv`mi pr*vnick`mi p@isluhova'i, mezi nimi( mus)m zvl*&t% vyzvednout I.L.Averbacha.¢ Materi*l k t[to knize dodalo rovn%( T②ICET ③EST sov%tsk`ch spisovatel+ v 'ele s MAXIMEM GORK⑨M - auto@i hanebn[ knihy o B%lomo@sko-baltsk[m pr+plavu, kter* jako prvn) v rusk[ literatu@e oslavovala otrockou pr*ci.¢¢πP②EDMLUVA¢π---------¢ V roce tis)c)m dev)tist[m 'ty@ic*t[m dev*t[m jsme s p@*teli p@i&li n*hodou na pozoruhodnou noticku v 'asopise "Priroda", vyd*van[m Akademi) v%d. Bylo tam drobn`m p)smem naps*no, (e na @ece Kolym% byla p@i v`kopech objevena podzemn) ledov* 'o'ka, zmrzl` d*vnov%k` potok - a v n%m zamrzl) p@edstavitel[ fosiln) ╱n%kolik des)tek tis)c let star[$ zv)@eny. Tyto ryby 'i mloci se uchovali tak 'erstv), potvrzoval v%deck` dopisovatel, (e p@)tomn) rozbili led a hned je S CHUT sn%dli.¢ Nepo'etn) 'ten*@i 'asopisu byli jist% nem*lo udiveni, jak dlouho se m+(e ryb) maso v ledu uchovat. Le' m*lokter` z nich mohl pochopit skute'n` velkolep` smysl t[to neopatrn[ noticky.¢ My jsme jej pochopili ihned. Vid%li jsme p@ed sebou (iv% cel` ten v`jev do nejmen&)ch podrobnost): jak p@)tomn), ani( dbaj) u&lechtil`ch z*jm+ ichthyologie, rozb)jej) se zu@iv`m chvatem led, navz*jem se odstrkuj) lokty, trhaj) kousky tis)cilet[ho masa, b%() s nimi k ohni, rozmrazuj) je a krm) se.¢ Pochopili jsme to proto, (e jsme sami pat@ili k on%m P② TOMN⑨M, k onomu mohutn[mu, na cel[ zem%kouli ojedin%l[mu kmeni ZEK neboli mukl+, kte@) jedin% byli s to S CHUT poz@)t mloka.¢ Kolyma byla nejv%t&) a nejproslulej&) ostrov, pl krutosti on[ podivn[ zem% Gulag, rozt@)&t%n[ svou geografi) na souostrov), av&ak stmelen[ svou psychologi) v kontinent, on[ skoro neviditeln[ a nehmatateln[ zem%, je( byla zalidn%na n*rodem ZEK.¢ Toto souostrov) prot)nalo a prostupovalo jinou, rozlehlej&) zemi, za@ez*valo se do jej)ch m%st, viselo hroziv% nad jej)mi ulicemi - a p@esto n%kte@) v+bec nic netu&ili, mnoz) o n%m zaslechli jen n%co neur'it[ho, a pouze ti, kte@) tam byli, v%d%li v&e.¢ Ti v&ak zachov*vali ml'en), jako by na Souostrov) Gulag ztratili @e'.¢ Ne'ekan` obrat v na&ich d%jin*ch zp+sobil, (e p@ece jen n%co, i kdy( miziv% m*lo, proniklo o n%m na denn) sv%tlo. Av&ak tyt[( ruce, je( n*m nasazovaly pouta, nap@ahuj) k n*m te⇦ sm)@liv% dlan%: "Co bylo, bylo! Na' se hrabat v minulosti?!... Kdo na star[ vzpom)n*, o oko p@ijde!" P@)slov) v&ak pokra'uje: "A kdo zapom)n*, o ob% p@ijde!"¢ Desetilet) m)jej) a nen*vratn% zahlazuj) jizvy a v@edy minulosti. N%kter[ ostrovy se v t[ dob% zachv%ly, rozplynuly se, a dnes se nad nimi rozprost)r* ledov[ mo@e zapomn%n). A jednou v dalek[ budoucnosti se toto souostrov), jeho ovzdu&) a kosti jeho obyvatel, zamrzl[ v ledov[ 'o'ce, budou jevit jako n%jak` neuv%@iteln` mlok.¢ Neodva(uji se ps*t d%jiny tohoto souostrov): nenaskytla se mi mo(nost prostudovat dokumenty. Naskytne se v&ak v+bec n%kdy n%komu?... Ti, kdo necht%j) VZPOM NAT, m%li u( dost 'asu ╱a je&t% ho budou m)t$, aby v&echny dokumenty do jednoho zni'ili.¢ Po tom, co jsem sv`ch jeden*ct let pro(it`ch na souostrov) p@ijal ne jako hanbu nebo zl` sen, ale naopak jsem si ten zr+dn` sv%t t[m%@ zamiloval, po tom, co jsem se &④astn`m @)zen)m osudu stal te⇦ d+v%rn)kem mnoha pozdn)ch vypr*v%n) a dopis+ - po tom v&em snad budu s to vypov%d%t n%co o t%ch k+stk*ch a mase - o ostatn% je&t% (iv[m mase je&t% dnes (ij)c)ho mloka.¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢π⇨⇧ST I.¢¢¢¢ õØVZE
SK⑨ PRMYSLõø¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢∮30¢"V ]dob) diktatury, obkl)'eni ze v&ech stran nep@*teli, jsme leckdy projevovali zbyte'nou m%kkost, zbyte'nou shov)vavost."¢¢St*tn) (alobce Krylenko p@i procesu s Pr+myslovou stranou.¢∮7¢ õØI. ZAT⇨EN õø¢ õØ -------õø¢¢¢¢ Jak se lid[ na toto tajemn[ souostrov) dostanou? Neust*le tam sice l[taj) letadla, pluj) lodi a rachot) vlaky, ale ani jeden n*pis na nich neprozrazuje m)sto jejich ur'en). Pokladn) vyd*vaj)c) j)zdenky i z*stupci Sovtouristu a Intouristu by se velice divili, kdybyste je po(*dali o l)stek na toto souostrov). Neznaj) je ani jako celek, ani jedin` z jeho nes'etn`ch ostr+vk+, nikdy o n%m nesly&eli.¢ Ti, kdo( jedou souostrov) spravovat, dostanou se tam prost@ednictv)m u'ili&④ ministerstva vnitra.¢ Ti, kdo( jedou souostrov) hl)dat, jsou tam povol*ni vojensk`mi velitelstv)mi.¢ A ti, kdo( tam jedou um)rat, lid[ jako vy nebo j*, ti mus) nutn% proj)t jedinou cestou - zat'en)m.¢ Zat'en)!! M*m snad @)ci, (e je to zlom v cel[m va&em (ivot%? əe je to p@)m` z*sah blesku? əe je to rozumem neposti(iteln` ot@es, s n)m( se leckdo nedok*(e vypo@*dat a propadne &)lenstv)?¢ Vesm)r m* tolik st@ed+, kolik je v n%m (iv`ch bytost). Ka(d` z n*s je jeho st@edem, a kdy( na v*s syknou: "JSTE ZAT⇨EN!", zhrout) se v*m cel` sv%t.¢ Kdy( u( i VY jste zat'en, mohlo v+bec je&t% n%co odolat tomuto zem%t@esen)?¢ Ani ti nejbyst@ej&) ani ti nejprost&) z n*s nejsou schopni sv`m n*hle zast@en`m mozkem pochopit takov[ zvraty ve vesm)ru a p@es v&echny sv[ (ivotn) zku&enosti se v tomto okam(iku nezmohou na nic ne(:¢ "J*?? A za co??" - na ot*zku, je( byla p@ed n*mi ji( milinkr*t opakov*na a na n)( se nikdy nedostalo odpov%di.¢ Zat'en), to je jak[si n*hl[, ne'ekan[ p@em)st%n), p@elo(en), p@esazen) z jednoho stavu do druh[ho.¢ Na dlouh[ k@ivolak[ ulici (ivota jsme &④astn% b%(eli nebo se ne&④astn% vlekli kolem sam`ch plot+, plot+ a plot+ - kolem ztrouchniv%l`ch d@ev%n`ch plot+, hlin%n`ch zd), cihlov`ch a betonov`ch ohrad a (elezn`ch oplocen). Nep@em`&leli jsme o tom, co je za nimi. Ani okem ani rozumem jsme se nepokou&eli ze n% nahl[dnout - a pr*v% tam za')n* zem% Gulag, p@)mo vedle, dva metry od n*s. A tak[ jsme si v t%chto plotech nev&imli nes'etn`ch pevn% zasazen`ch a dob@e zamaskovan`ch dv)@ek a vr*tek. V&echna tato vr*tka byla p@ipravena pro n*s! Najednou se jedny z nich prudce rozlet) a 'ty@i b)l[ mu(sk[ ruce, nezvykl[ pracovat, n`br( chytat a dr(et, n*s popadnou za nohu, za ruku, za l)mec, za 'epici nebo za ucho, vt*hnou dovnit@ jako pytel brambor a zabouchnou za n*mi nav(dy ta osudn* dv)@ka, dv)@ka na&eho minul[ho (ivota.¢ Konec. Jste zat'en!¢ A nic v*s nenapadne na to @)ci, v+bec nic krom% jehn%')ho zabe'en):¢ "J*?? A za co??"¢ Takov[ zat'en), to je oslepuj)c) z*blesk a ]der, kter`m se p@)tomnost n*hle m%n) v minulost a nemo(n[ se st*v* plnopr*vnou p@)tomnost).¢ To④ v&e. V)c nejste schopen pochopit ani v prvn) hodin%, ani za cel` prvn) den.¢¢ Ve va&em zoufalstv) se v*m je&t% zableskne nad%je jako pozl*tkov` M%s)c z cirkusov[ dekorace: "To je omyl! To se jist% vysv%tl)!"¢ V&echno ostatn), co dnes tvo@) tradi'n) a dokonce liter*rn) p@edstavu o zat'en), se ji( nahromad) a se@ad) nikoliv ve va&) popleten[ pam%ti, ale v pam%ti va&) rodiny a soused+.¢ Je to pronikav[ no'n) zazvon%n) nebo hrub[ bouch*n) na dve@e. Je to sebev%dom` vp*d neo'i&t%n`ch hol)nek ostra(it`ch ORG⇧N. Je to ustra&en` sv%dek, kr')c) se za jejich z*dy. ╱K 'emu je tento sv%dek? Ob%ti se neopova(uj) o tom p@em`&let, v`konn[ ORG⇧NY to u( d*vno nev%d), ale je to tak v p@edpisech, a on tam tedy mus) celou noc prosed%t a k r*nu se podepsat. I pro sv%dka, kter[ho vyt*hli z postele, je to utrpen): noc co noc chodit a pom*hat p@i zat`k*n) soused+ a zn*m`ch.$¢ Tradi'n) zat'en), to je je&t% n%co: t@esouc) se ruce, kter[ pro odv*d%n[ho rychle bal) p*r v%c), soupravu pr*dla, kousek m`dla, n%co k j)dlu, a p@itom nikdo nev), co pot@ebuje, co se sm) a co by si m%l vz)t na sebe, ale v`konn[ ORG⇧NY popoh*n%j) a obo@uj) se: "Nic nepot@ebuje. J)st tam dostane. A teplo je tam taky." ╱To v&echno je le(. A popoh*n%j), aby 'lov%ka zastra&ili.$¢ Tradi'n) zat'en), to m* po odveden) chud*ka zat'en[ho je&t% dal&) d%jstv), kdy v byt% po cel[ hodiny @*d) krut*, ciz), drtiv* moc. Je to p*'en), strh*v*n) a sr*(en) se zd), vyhazov*n) ze sk@)n) a ze stol+ na podlahu, vyt@ep*v*n), vysyp*v*n), trh*n) a h*zen) na hromady na podlaze, a praskot pod hol)nkami. Nen) nic, co by jim p@i domovn) prohl)dce bylo svat[! P@i zat`k*n) strojv+dce Ino&ina st*la v pokoji rakvi'ka s jeho zem@el`m d)t%tem. OCHR⇧NCI PR⇧VA vyhodili d)t% z rakvi'ky a hledali i tam. Nemocn[ vytahuj) z postel) a strh*vaj) jim obvazy.¢¢∮15¢<✓✓ Kdy( v roce 1937 drancovali ]stav doktora Kazakova, rozb)jeli 'lenov[ "komise" n*doby s lys*ty, je( byly Kazakovov`m objevem, p@esto(e je pacienti prosili, aby tyto z*zra'n[ l[ky uchr*nili. ╱Podle ofici*ln) verse byly lys*ty pova(ov*ny za jedy - pro' je tedy neuchovali jako hmotn` d+kaz?$ ✓✓>¢¢∮7¢P@i takov[ prohl)dce nelze nic pova(ovat za nesmysln[! U sb%ratele staro(itnost) ⇨etveruchina sebrali "tolik a tolik listin s carsk`mi v`nosy", toti( v`nos o ukon'en) v*lky s Napoleonem, o ustanoven) Svat[ aliance a modlitbu na za(ehn*n) cholery z roku 1830. U na&eho nejlep&)ho znalce Tibetu Vostrikova zkonfiskovali vz*cn[ star[ tibetsk[ rukopisy ╱a nebo(t)kov`m (*k+m se teprve po t@iceti letech poda@ilo dostat je z rukou KGB!$. P@i zat'en) orientalisty N%vsk[ho zabavili tangutsk[ rukopisy ╱a po p%tadvaceti letech mu byla posmrtn% za jejich rozlu&t%n) ud%lena Leninova cena$. Kargerovi za&antro'ili archiv s materi*lem o jenisejsk`ch Ostjac)ch, zak*zali abecedu, kterou sestavil, i jeho slabik*@ - a tak ten mal` n*r+dek z+stal bez abecedy. Vzd%lan`m jazykem to v&echno popisovat, to by dlouho trvalo, lidov% se v&ak o prohl)dk*ch @)k*: "HLEDAJ , CO NESCHOVALI."¢ V&echno zabaven[ odv*(ej), a n%kdy nut) zat'en[ho, aby to s*m je&t% nesl - jako Ninu Alexandrovnu Pal'inskou, kter* t*hla na z*dech pytel s p)semnostmi a dopisy sv[ho v(dy horliv% 'inn[ho nebo(t)ka mu(e, velk[ho rusk[ho in(en`ra, aby JIM padly do ch@t*nu, nav(dy a nen*vratn%.¢ Pro ty, kte@) po zat'en[m zbyli, nast*v* dlouh` @et%z dn+ rozvr*cen[ho, zpusto&en[ho (ivota. A pokusy p@edat mu bal)'ky. Ze v&ech ok[nek v&ak na n% &t%kaj): "Toho nem*me v seznamu!" "Ten tu nen)!" A aby se 'lov%k ve zl`ch dob*ch v Leningrad% v+bec dostal k ok[nku, musel se tla'it p%t dn) ve front%. M+(e se ale tak[ st*t, (e se za p+l roku nebo za rok ozve zat'en` s*m, nebo (e p@ijde ]@edn) sd%len): "Z*kaz p)semn[ho styku." A to znamen*: nav(dy. "Z*kaz p)semn[ho styku", to znamen* t[m%@ s naprostou jistotou: byl zast@elen.¢¢∮15¢<✓✓ Jedn)m slovem: "əijeme v proklet`ch podm)nk*ch, kdy 'lov%k zmiz) beze stopy a jeho nejbli(&), (ena a matka... po l[ta nev%d), co se s n)m stalo." Souhlas), ne? To napsal Lenin v roce 1910 v nekrologu o Babu&kinovi. ②ekn%me v&ak rovnou: Babu&kin vezl transport zbran) pro povst*n) a byl p@i tom zast@elen. V%d%l, do 'eho se pou&t). To se ale o n*s, kr*l)c)ch, ned* @)ci. ✓✓>¢¢∮7¢ Tak si tedy p@edstavujeme zat'en).¢ A je tomu vskutku tak. No'n) zat'en), jak jsme je popsali, je u n*s obl)ben[, nebo④ m* mnoho d+le(it`ch p@ednost). V&ichni obyvatel[ bytu jsou hned po prvn)m zabu&en) na dve@e ochromeni hr+zou. Zat`kan` je vytr(en z tepla postele, je ]pln% bezmocn` ve sv[ rozespalosti, neschopn` jasn[ ]vahy. P@i no'n)m zat'en) jsou v`konn[ ORG⇧NY v p@evaze: p@ijde n%kolik ozbrojen`ch mu(+ proti jednomu, kter` si ani nesta'il dopnout kalhoty; b%hem odv*d%n) a prohl)dky se zcela ur'it% nesrot) u vrat dav p@)padn`ch stoupenc+ ob%ti. A to, (e pracuj) postupn% a beze sp%chu - nejd@)v p@ijdou do jednoho bytu, pak do druh[ho, z)tra do t@et)ho a 'tvrt[ho - to jim d*v* mo(nost racion*ln% vyu()t sil a zav@)t do v%zen) mnohon*sobn% v)c obyvatel, ne( sami maj) sv`ch p@)slu&n)k+.¢ Dal&) p@ednost) no'n)ho zat`k*n) je to, (e ani v sousedn)ch domech ani v ulic)ch nikdo nevid), kolik lid) za noc odvezou. Vyd%s) nejbli(&) sousedy, ale pro vzd*len%j&) to nen) (*dn* ud*lost. Jako by se nic nestalo. Po stejn[m pruhu asfaltu, po n%m( v noci jezdily sem a tam v%zesk[ vozy, pochoduje ve dne ml*de( s prapory a kv%tinami a zp)v* ni')m nezkalen[ p)sn%.¢ Ale TI, KTE② ZAT⑨KAJ , pro n%( je zat`k*n) jedinou n*pln) slu(by a hr+za zat`kan`ch opakuj)c) se nudnou pod)vanou, ti vid) zat`kac) ]kon v mnohem &ir&)ch souvislostech. Maj) rozs*hlou teorii. Nesm)me si ve sv[ naivit% myslet, (e takov* teorie neexistuje. Nauka o zat`k*n) je d+le(itou kapitolou obecn[ho v%zestv) a je podlo(ena d+kladnou spole'enskou teori). Zat'en) jako(to ]kon se t@)d) podle ur'it`ch znak+: no'n) a denn); v byt%, v zam%stn*n) a na cest%; prvn) a opakovan[; jednotliv[ a skupinov[. Zat'en) se d%l) podle (*douc)ho stupn% p@ekvapen) a podle stupn% p@edpokl*dan[ho odporu ╱v des)tk*ch milin+ p@)pad+ se v&ak (*dn` odpor nep@edpokl*dal, ani nevyskytl$. Zat'en) se d*le d%l) podle d+kladnosti p@ik*zan[ prohl)dky;¢¢∮15¢<✓✓ O domovn) prohl)dce existuje tak[ cel* v%da. Jednou se mi dostala do ruky bro(urka pro d*lkov% studuj)c) na pr*vnick[ fakult% v Alma-At%. Chv*lili v n) velice ty pr*vn)ky, kte@) p@i domovn) prohl)dce nelenili p@eh*zet 2 tuny hnoje, 6 kub)k+ d@eva a 2 f+ry sena, odh*zeli sn)h z cel[ho z*humenku, vytrhali z pece cihly, prohrabali (umpy, prohl[dli z*chodov[ m)sy, prohledali ps) boudy, kurn)ky i &pa'') budky, prop)chali matrace, strhali n*plasti a vyl*mali kovov[ zuby, aby v nich hledali mikrofilmy. Student+m se velice doporu'ovalo za')t t%lesnou prohl)dkou a tak[ j) skon'it ╱aby 'lov%k neschoval n%co z toho, co u( bylo prohl[dnuto$, jako( i vr*tit se je&t% jednou na stejn[ m)sto, ale v jinou denn) dobu, a znovu ud%lat prohl)dku. ✓✓>¢¢∮7¢podle nutnosti sepsat nebo nesepsat seznam zabaven`ch p@edm%t+ a zape'etit pokoje nebo byt; podle nutnosti zatknout krom% man(ela i (enu a poslat d%ti do d%tsk[ho domova, nebo poslat cel` zbytek rodiny do vyhnanstv), nebo nav)c rodi'e zat'en[ho do l*gru.¢ Tak[ formy zat'en) jsou velmi rozmanit[. Ma⇦arka Irma Mendelov* dostala jednou v Komintern% ╱v roce 1926$ l)stky do divadla Bol&oj t%atr, do p@edn) @ady. Vy&et@ovatel Klegel se j) dvo@il, a tak ho pozvala. B%hem p@edstaven) se k n) choval velice n%(n% a pak ji odvezl... rovnou do Lubjanky. A kdy( za slunn[ho 'ervnov[ho dne roku 1927 zastav) na Kuzn%ck[m most% jak`si mlad` &vih*k dro(ku a posad) do n) Annu Skripnikovovou, r+(ol)c) krasavici s plav`mi copy, kter* si pr*v% koupila modrou l*tku na &aty, pak v%zte, (e nejde o mileneckou sch+zku, ale o zat'en): hned zabo') k Lubjance a vjedou do 'ern[ho j)cnu vrat. ╱Dro(k*@ to pochopil a mra') se: ORG⇧NY mu nezaplat).$ A kdy( ╱o dvacet let pozd%ji$ n*mo@n) kapit*n druh[ho stupn% Boris Burkovskij v b)l[m kab*tci, navon%n` drahou kol)nskou, koup) pro svou d)vku dort, necht%jte p@)sahat na to, (e ona ten dort ur'it% dostane, (e nebude p@i prohl)dce rozkr*jen na kousky a (e si ho tak kapit*n neodnese do sv[ prvn) cely. Ne, u n*s se nikdy nezanedb*valo ani zat'en) ve dne, ani zat'en) na ulici, ani zat'en) v kyp)c)m davu. Prob)h* v&ak v(dy hladce a - co( je podivuhodn[ - samy ob%ti se v souladu s v`konn`mi ORG⇧NY chovaj) co nejuhlazen%ji, aby si nikdo nev&iml jejich ne&t%st)....¢¢ ..........¢¢....cel` prvn) d)l tvo@) 25 '*st) o celkov[m rozsahu cca 700 kB
